Vize, jakou potřebujeme/1383

Vize, jakou potřebujeme/1383

Mezigenerační spolupráce – jak to vidí mladí?/10

S odstupem času se vracím k letošním diplomovým pracím svých studentů na VŠFS. Jejich společným jmenovatelem byla souhra všech aktérů při využití možností prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích (což je i jeden z hlavních směrů pěstování vize). Podrobněji viz širší úvod k 1. části:

https://radimvalencik.pise.cz/12458-vize-jakou-potrebujeme-1373.html

Vyzobu to nejpřínosnější a nejvýznamnější z jejich prací. Je to jak přínosem k pěstování vize, tak i výpovědí o tom, jak si vedou ti, kteří budou rozhodovat o řešení problémů dalšího vývoje během několika dalších desetiletí.

První čtyři ukázky jsem uvedl, abych dokumentoval, že existuje dost přemýšlivých mladých lidí. Nyní se dostávám k nejlepší diplomové práci: Eva Pokorná - Dopady změn v penzijním systému na nabídku práce a doporučení pro HR. Systematicky se zabývá firemní kulturou a společenskou odpovědností firem, a to právě z hlediska stability penzijního systému. Uveřejňuji vybrané části, které dle možností krátím:

(Pokračování části 3.2)

Tomáš Baťa (1876-1932), zakladatel obuvnického impéria Baťa, je v českém a mezinárodním kontextu znám nejen jako úspěšný podnikatel, ale také jako pionýr společenské odpovědnosti firem. Jeho přístup k podnikání a společenskému odpovědnému chování měl dlouhodobý dopad na zaměstnance i širokou společnost nejen ve Zlíně, ale v celém regionu.

Klíčové aspekty jeho společensky odpovědného chování zahrnují:

1. Zaměstnanecké výhody: Baťa se soustředil na vytváření dobrých pracovních podmínek pro své zaměstnance, mimo jiné pro své zaměstnance nastavil pracovní týden, který čítal 40 hodin (v tu dobu bylo běžné pracovat 48 hodin). Zavedl různé sociální výhody, jako byly nemocenské a důchodové fondy, které zabezpečovaly zaměstnance v těžkých časech. Podporoval také vzdělávání a školení, aby zaměstnanci mohli rozvíjet své dovednosti.
2. Sociální bydlení: Kromě pracovních podmínek se Baťa zajímal také o životní podmínky svých zaměstnanců. Vytvářel bydlení pro zaměstnance a jejich rodiny, čímž přispíval k rozvoji komunity. Město Zlín, kde se nacházely jeho závody, bylo koncipováno jako moderní město pro zaměstnance, s dobře plánovanými čtvrtěmi a sociálními službami. Svým zaměstnancům zajišťoval komplexní zdravotní služby, které se jich týkaly i ve stáří a vztahovaly se i na jejich děti. Běžnou praxí byly pravidelné lékařské prohlídky.

(KUNZ, Vilém. Společenská odpovědnost firem. Expert. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3983-0, str. 73.)

3. Řízení a participace: Baťa preferoval participativní přístup k řízení. Zavedl systém "Baťa práva", který vyzdvihoval odpovědnost zaměstnanců za jejich práci a rozhodování. Zaměstnanci měli možnost vyjadřovat své názory a podílet se na zlepšování procesů v závodě.
4. Inovace a kvalita výrobků: Baťa se zaměřoval na inovace a kvalitu výrobků, což vedlo k výrobě cenově dostupné a kvalitní obuvi. Jeho filozofie byla založena na myšlence, že kvalitní produkty přispívají k spokojenosti zákazníků a tím i k prosperitě firmy, založil několik výzkumných ústavů a své spolupracovníky odměňoval za kreativitu a inovace.
5. Podpora místní komunity: Baťa také financoval různé projekty v komunitě, jako například školství, zdravotnictví a kulturní akce. Věnoval pozornost rozvoji Zlína a jeho okolí a podporoval místní iniciativy, které přispívaly k blahu obyvatel.

Jak je patrné z výše uvedeného, tak Tomáš Baťa vytvořil model podnikání, který kladl důraz na harmonii mezi ziskovostí a společenskou odpovědností. Jeho přístup je stále inspirací pro moderní podnikatele a důkazem, že úspěšné podnikání může jít ruku v ruce s péčí o zaměstnance a komunitu.

V historii České republiky bychom našli, kromě Tomáše Bati i další významné podnikatele a filantropy, kteří se snažili zlepšit život svému okolí. Například Josef Jan Frič (1864-1945) český průmyslník a výrobce optických přístrojů, jenž vybudoval hvězdárnu v Ondřejově, kterou v roce 1928 daroval státu s podmínkou, že bude sloužit výuce astronomie na Karlově univerzitě.

(KUNZ, Vilém. Společenská odpovědnost firem. Expert. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3983-0, str. 66.)

Dále pak nemůžu opomenout významného architekta a stavitele Josefa Hlávku (1831-1908), který vystudoval Akademii výtvarných umění ve Vídni. Během studií se seznámil s architekturou a pracoval jako zedník u stavitele Šebka, který ho po dokončení studií zaměstnal jako firemního architekta. U tohoto soukromého podnikatele Hlávka poznal, že zaměstnavatel může nabídnou svým zaměstnancům více než jen pouhou výplatu. Šebek velmi pečoval o své zaměstnance a u Hlávky objevil velký talent a potenciál. Proto ho brzo povýšil na ředitele stavební kanceláře a následně mu předal celou firmu včetně veškerého vybavení a domluvených obchodů.

(KUNZ, Vilém. Společenská odpovědnost firem. Expert. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3983-0, str. 78.)

Hlávka se zapsal do české historie nejen svým stavitelským umem, ale i rozsahem svého filantropického působení, rozvojem vědy, kultury a vzdělanosti národa. Mezi jeho jedny z největších projektů patří založení Hlávkových kolejí, či založení České akademie věd a umění. Dále během svého života věnoval téměř půl milionu tehdejších korun na podporu vědy, vzdělanosti a kultury.

(KUNZ, Vilém. Společenská odpovědnost firem. Expert. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3983-0, str. 69.)

Je patrné, že máme v naší historii několik velkých osobností a jmen těch, kteří se snažili o to, aby se lidem žilo lépe, podporovali vědu a výzkum, nebo usilovali o blaho svých zaměstnanců. Takováto kultura rozvoje je nesmírně důležitá pro národ, jelikož podporuje inovace, vzdělanost a kritické myšlení, což jsou základní pilíře ekonomického i společenského pokroku. Mimo jiné umožňuje sdílení hodnot, tradic a poznatků, které posilují národní identitu a spolupráci mezi občany. Dalo by se říct, že tak jak je kultura spojuje národ, tak stejně tak firemní kultura spojuje zaměstnance.

Společenská odpovědnost firem (CSR) v České republice se v posledních letech dynamicky vyvíjí a stává se důležitou součástí podnikatelské kultury. Firmy různé velikosti a zaměření začínají uznávat, že etické a společenské aspekty podnikání mohou přinést nejen pozitivní image, ale také dlouhodobé ekonomické výhody a spokojené a loajální zaměstnance.

K tomu:

Ještě oceňuji, že autorka zařadila do práce i připomenutí našich historických zkušeností v této oblasti. Mj. lze si povšimnout, že tehdy nevyvstával problém prodloužení doby produktivního uplatnění člověka s takovou naléhavostí jako dnes. Je to dáno kromě dříve řečeného i tím, že se podstatně prodlužuje horizont nabývání schopností (lidského kapitálu) a tudíž hodnota toho, co se vyplatí uchovat. I z tohoto důvodu je problematice prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích nutno věnovat mimořádnou pozornost.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krásný zámek. Kde byste ho hledali? U nás ne. Ale kousek od nás ano. Dokonce na cestě z "Česka do Česka" (z Čech na Moravu), konkrétně do Jeseníků. Nejrychlejší a nejpříjemnější  cesta vede přes Polsko (Klodsko). K zámku Kamenci žabkovickém je to jen velmi malá zajížďka. U zámku jsem byl už před tím, tentokrát mně to vyšlo i tak, že jsem se mohl podívat dovnitř.

Jak jsem uvedl minule - z terasy v horní části parku je vidět pás pohraničních  hor od Orlických hor, Rychlebské hory až po Jeseníky.

Pohled z terasy západním směrem. Pokud se nepletu, tak v dálce jsou Stlové hory a Soví hory.

A

A