Vize, jakou potřebujeme/1378

Vize, jakou potřebujeme/1378

Mezigenerační spolupráce – jak to vidí mladí?/6

S odstupem času se vracím k letošním diplomovým pracím svých studentů na VŠFS. Jejich společným jmenovatelem byla souhra všech aktérů při využití možností prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích (což je i jeden z hlavních směrů pěstování vize). Podrobněji viz širší úvod k 1. části:

https://radimvalencik.pise.cz/12458-vize-jakou-potrebujeme-1373.html

Vyzobu to nejpřínosnější a nejvýznamnější z jejich prací. Je to jak přínosem k pěstování vize, tak i výpovědí o tom, jak si vedou ti, kteří budou rozhodovat o řešení problémů dalšího vývoje během několika dalších desetiletí.

První čtyři ukázky jsem uvedl, abych dokumentoval, že existuje dost přemýšlivých mladých lidí. Nyní se dostávám k nejlepší diplomové práci: Eva Pokorná - Dopady změn v penzijním systému na nabídku práce a doporučení pro HR. Systematicky se zabývá firemní kulturou a společenskou odpovědností firem, a to právě z hlediska stability penzijního systému. Uveřejňuji vybrané části, které dle možností krátím:

(Pokračování 1. části 2. kapitoly)

Firemní identita představuje základní kámen, na kterém organizace staví svou existenci a fungování. Její součástí je filozofie, která určuje směr společnosti, vize, jež definují její budoucí cíle, a historie, která odráží její vývoj a úspěchy. Identita jako taková je vlastně interním obrazem společnosti, odráží její hodnoty, kulturu a zásady, které ji formují. Na druhou stranu, firemní image je spíše způsob, jakým je společnost vnímána veřejností. Zahrnuje prvky jako marketingová komunikace, vizuální prezentace (logo, design, barvy) a celkový dojem, který firma vyvolává v očích zákazníků, partnerů nebo konkurence. Firemní image může být ovlivněna například reklamními kampaněmi, reputací na trhu nebo zpětnou vazbou od zákazníků. Zatímco identita je to, čím společnost skutečně je, image představuje to, jak ji ostatní vidí. Společně tvoří tyto dvě složky důležitý základ pro budování úspěšné značky a dlouhodobých vztahů s veřejností. Firemní identita určuje, kam společnost směřuje, zatímco firemní image je způsobem, jak se dostane do povědomí.

V souvislosti s procesem globalizace se řada nadnárodních firem snaží působit jako společensky odpovědné organizace a prosazují jednotnou firemní kulturu, která není odvozena z domácího či národního prostředí, ale spíše z hodnot a přístupů mateřské společnosti. Tento přístup se často promítá do dceřiných společností nebo zahraničních výrobních provozů, které se následně přizpůsobují společné globální firemní kultuře. Firmy mohou stavět svou identitu na principech, jako je podpora rozmanitosti, udržitelnosti, inkluze nebo na snaze podporovat své zaměstnance v osobním rozvoji, motivovat je k inovativnímu myšlení a kreativnímu přístupu. Tento přístup nejenže definuje hodnoty firmy, ale rovněž ovlivňuje formování globálních strategií a dlouhodobých cílů. Tyto strategie následně poskytují rámec pro koordinaci činností na různých regionálních trzích a přispívají k sjednocení firemního směřování napříč jednotlivými zeměmi, čímž posilují nejen celkovou soudržnost, ale také globální konkurenční výhodu.

K tomu:

V této souvislosti se ukazuje, jaké negativní důsledky může mít přebírání cizích vzorů bez pochopení podstaty problémů v té či oné oblasti. V zemích, kde sídlí mateřské firmy, většinou není systém průběžného penzijního pojištění a problematiky prodloužení doby produktivního uplatnění člověka tam není tak aktuální. Tyto země mají spíše problém s nezaměstnaností. U nás má problematika vytvoření systému motivací všech zúčastněných subjektů k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích zásadní význam. Shodou okolností právě to nám dává historickou šanci postoupit v procesu přesunu těžiště ekonomiky do oblasti produktivních služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka dále a dříve než zemím, které jsou v současné době vyspělejší než my. Bylo by škoda napodobovat dosti nefunkční (někdy až absurdní genderové a greandealové) vzory a nevyužít do, co je reálné a významné.

1.1        Zaměstnanci a firemní kultura

Firemní kultura hraje roli při výběru zaměstnání. Zaměstnavatelé se snaží vybírat lidi, kteří do firmy zapadnou, a naopak uchazeči hledají místo ve firmě, která odpovídá jejich názorům, postojům a hodnotám atd. Vhodné uplatňování zásad firemní kultury se tak může stát důležitým nástrojem pracovní motivace, což může mít vliv i na rozvoj a úspěch firmy.

(VYSEKALOVÁ, Jitka; MIKEŠ, Jiří a BINAR, Jan. Image a firemní identita: 2., aktualizované a rozšířené vydání. Grada, 2020. ISBN 978-80-271-1595-2., str. 77)

Bedrnová a Nový rozlišují identifikaci s prací, profesí, či podnikem. Identifikace s prací znamená, že člověk přijal práci jako nedílnou součást svého života. Identifikace s profesí vyjadřuje to, že člověk svou profesi považuje za součást své osobní charakteristiky, identifikace s firmou vyjadřuje ztotožnění pracovníka s ní jako s celkem i s jejími cíli.

(BEDRNOVÁ, Eva a NOVÝ, Ivan. Psychologie a sociologie řízení. 3., rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2007. ISBN 978-80-7261-169-0.)

Jakmile je dosaženo této identifikace u zaměstnanců, tak to vede k dlouhodobě vysokým pracovním výkonům, pracovníci jsou angažovaní, odpovědní, aktivní, vstřícní ke svým spolupracovníkům. U nadnárodních společností je ale důležité pochopit myšlení a zvyky v jednotlivých zemí a brát toto do úvahy při vytváření firemních směrnic. Například důležitost work-life balance, může vést ve Švédsku k vytvoření směrnice o volné (klouzavé) pracovní době, která s největší pravděpodobností nebude využita v zemích, kde jsou běžné dlouhé pracovní dny a silná pracovní morálka, jako třeba v Číně. Kultura organizace má totiž přímý vliv na angažovanost, motivaci a výkonnost zaměstnanců. Dále pak i na míru fluktuace a ostatní faktory, které mohou ovlivňovat image společnosti.

K tomu:

Abych téma rozložil rovnoměrně do jednotlivých pokračování uveřejňuji ještě alespoň část podkapitoly 2.2.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Tradičně jsem tři dny pobyl v bulharském Burgasu na poměrně pestře a silně obsazené konferenci k ekonomické problematice. Tentokrát byla jednání hodně intenzivní, takže jsem si jen zopakoval dojmy z centra města. To se každý rok hodně mění k lepšímu. 

Horní část pěší zóny kousek od parku nad mořem.

Vlevo nahoře soupeří pták s paraglidem. Fučí. Dnes to na koupání není. Hned kousek od středu Burgasu jsou poměrně pěkné pláže. Asi 30 km vlevou je Sluneční pobřeží. V dálce Elenite a nad jím Jelení hory. Před pár léty byly konference tam.

Tady právě  paraglid přistává i s "nákladem" (šílencem, který si byl ochoten zaplatit hru o přežití).

Východ slunce z mého okna.