Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Chtel bych upozornit na to, co autorovi stránek uniká, a stáva se “výkriky do tmy” v cele problematice návrhu mechanismů. Formální pojednání o ekonomických mechanismech a jejich navrhování zahájil Leonid Hurwicz ve svém clánku (1960). Na pozadí tohoto clánku probíhala debata o srovnávacích výhodách alternativních ekonomických systémů. Hlavními úcastníky této debaty byli Lange (1938) a Lerner (1937, 1944) na jedné strane a von Mises (1920, 1935) a Hayek (1935, 1945) na strane druhé. AZ Hurwiczův clánek poprvé poskytl for mální rámec, v nemz mohly být reseny významné otázky této debaty. V následujícím clánku se Hurwicz (1972) znovu zabýval formální teorií mechanismů. Problémem je výber mechanismu z mnoziny alternativních mozných mechanismů. Na mechanismus se pohlízí jako na hodnotu promenné, jejíž doménou variability je mnozina mozných mechanismů. Informacní úkoly, které sebou mechanismus nese, znamenají náklady na reálné zdroje pouzívané
k fungování mechanismu (na rozdíl od zdrojů pouzívaných v ekonomické produkci a jiných reálných ekonomických cinnostech). Do hry vstupují také desiderata, podle nichz se hodnotí výkonnost mechanismu. Hurwicz si uvedomoval skutecnost, zdůraznovanou v drívejsí debatě, ze informace o
ekonomickém prostredí, o skutecnostech, které umoznují nebo omezují ekonomické moznosti, jako je vybavenost zdroji (narozdíl od rozkradacskeho socanskeho zdroje jsou) a zásoby statků zdedené z minulosti endowment, a o preferencích jednotlivců, pokud jde o statky, jsou rozdeleny mezi ekonomické subjekty. Je zrejmé, ale presto stojí za to ríci, ze ti, kterí prímo nepozorují nejaký aspekt prevládajícího prostredí, nemají tyto informace, jimiz by se mohli rídit pri svém jednání, pokud jim je nesdelí nekdo, kdo je prímo pozoruje. Hurwicz predstavil formální model komunikacního procesu, který toto omezení zahrnuje - dynamický proces výmeny zpráv modelovaný podle Walrasova tatonnementu – pro vlastence rovnovazneho stavu. Pro toto omezení pouzil termín soukromí (naznacený nemozností jednoho pozorovat soukromé informace druhého). Jeho model z roku 1960 zahrnuje jako formální prvek jazyk pouzívaný pro komunikaci. Prvky (slova) pouzívané v tomto jazyce jsou matice toků zdrojů, které modelují produkci a smenu zbozí mezi agenty. Na jazyk a na funkce pouzívané k modelování komunikacního procesu uvalil omezení, aby zobecnil vlastnosti konkurencního mechanismu, které povazuje za zádoucí! Marschak a Radner (1971) a Radner (1972a, 1972b, 1972c) zaujali jiný prístup k návrhu mechanismů, tzv. teorii týmů. Tento prístup zahrnuje nejistotu ohledne prostredí a ohledne znalostí agenta o znalostech ostatních agentů. Hurwicz (1972) také uznal, ze rozptýlení soukromých informací mezi ekonomickými subjekty můze způsobit problémy s motivací. Tuto trídu problémů formalizoval zavedením herních forem jako mechanismů a take konceptu a analýzy motivacní kompatibility mechanismů. Ackoli původní formulace zahrnuje výměnu zpráv podobnou tatonem, pozornost se brzy zamerila na statiku, tj. na úlohu rozpoznání rovnováhy procesů výmeny zpráv, spíse nez na úlohu nalezení rovnováhy. V literature se v rámci verifikacního scénáre izoluje problém rozpoznání rovnováhy, resp. resení, od procesu hledání rovnováhy. V overovacím scénári kazdý agent reaguje na oznámenou zprávu tím, ze rekne ano nebo ne. Reakce overují navrzenou rovnováhu, kdyz vsichni agenti reknou ano (v jazyce informatiky je verifikacní scénár nedeterministický algoritmus). Tak aby se zase neplacalo jen piva…

radimvalencik: Dobře vybraný citát. Má jen jednu vadu. Autor komentáře jej uvádí „mimo mísu“, stále totiž nedokáže rozlišit zcela odlišné pojetí (které na sebe ovšem logicky a vývojově navazuje) dané problematiky, které vychází z neoklasického základu (ke kterému se vztahuje k horní části dvouobrázku prezentovaného v části 3, viz https://radimvalencik.pise.cz/12406-jak-dojde-ke-zmene-k-lepsimu-3.html a i v navazující podrobněji vysvětlující části 4, od základu vycházejícího z přesahu neoklasické ekonomie v hlavním směru vývoje teoretické ekonomie, tj. z ekonomie produktivní spotřeby, který je prezentován v dolním dvouobrázku.
Jde o tak zásadní změnu, že to mnohým bude docházet postupně a stále budou upadat do dnes již zjevně překonaného a v aplikacích selhávajícího základu. Vždyť Hurwicze (ani ostatní účastníky slavné diskuse odstartované Miesesem a Langem by nenapadlo, že se reálný ekonomický systém „vyboulí“ do současné perverzní podoby.
Je dobré, že auto komentáře upozorňuje na to, že v diskusích o dosažení optima byl zohledněn i význam jazyka jako důležitá podmínky komunikace při vyjednávání. Chybou tehdejší teorie bylo, že šla cestou zdokonalování toho, co na zastaralém základě zdokonalit nešlo. Přesněji – slovy Antonína Důry (Rozmarné léto): „Hledáte-li dokonalost v kozelcích, nemám, co bych dodal.“
Změna v oblasti základů ekonomické teorie je tak zásadní, že bude nutné posunout nejen sémantiku teoretické ekonomie, ale i její (wittgensteinovskou) syntax.
To platí i pro tzv. marxistický proud (zprzněnou interpretaci Marxe). Ten (nikoli Marx, ale ten proud) uvízl v představě vykořisťování opřené o Marxovu teorii nadhodnoty a jen tím lze vysvětlit slepotu, se kterou „přehlédl“ fenomén pozičního investování. Ostudně. A nezpytoval svědomí, ani když na to velmi přesně a srozumitelně upozornil karikaturista.
A tak se rytířský a velmi kvalifikovaný teoretický spor odstartovaný Miesesem a Langem se slavnou historií přetavil do podoby divergence dvou směrů bádání, jejichž směr ve stylu slavné písně určuje „od minulosti jděme zpátky“, ke stále větším blbostem odtrženým od pochopení toho, co se v reálné ekonomice odehrává.

---
radimvalencik.pise.cz