Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

radimvalencik: Dobře vybraný citát. Má jen jednu vadu. Autor komentáře jej uvádí „mimo mísu“, stále totiž nedokáže rozlišit zcela odlišné pojetí (které na sebe ovšem logicky a vývojově navazuje) dané problematiky, které vychází z neoklasického základu (ke kterému se vztahuje k horní části dvouobrázku prezentovaného v části 3, viz https://radimvalencik.pise.cz/12406-jak-dojde-ke-zmene-k-lepsimu-3.html a i v navazující podrobněji vysvětlující části 4, od základu vycházejícího z přesahu neoklasické ekonomie v hlavním směru vývoje teoretické ekonomie, tj. z ekonomie produktivní spotřeby, který je prezentován v dolním dvouobrázku.
Jde o tak zásadní změnu, že to mnohým bude docházet postupně a stále budou upadat do dnes již zjevně překonaného a v aplikacích selhávajícího základu. Vždyť Hurwicze (ani ostatní účastníky slavné diskuse odstartované Miesesem a Langem by nenapadlo, že se reálný ekonomický systém „vyboulí“ do současné perverzní podoby.
Je dobré, že auto komentáře upozorňuje na to, že v diskusích o dosažení optima byl zohledněn i význam jazyka jako důležitá podmínky komunikace při vyjednávání. Chybou tehdejší teorie bylo, že šla cestou zdokonalování toho, co na zastaralém základě zdokonalit nešlo. Přesněji – slovy Antonína Důry (Rozmarné léto): „Hledáte-li dokonalost v kozelcích, nemám, co bych dodal.“
Změna v oblasti základů ekonomické teorie je tak zásadní, že bude nutné posunout nejen sémantiku teoretické ekonomie, ale i její (wittgensteinovskou) syntax.
To platí i pro tzv. marxistický proud (zprzněnou interpretaci Marxe). Ten (nikoli Marx, ale ten proud) uvízl v představě vykořisťování opřené o Marxovu teorii nadhodnoty a jen tím lze vysvětlit slepotu, se kterou „přehlédl“ fenomén pozičního investování. Ostudně. A nezpytoval svědomí, ani když na to velmi přesně a srozumitelně upozornil karikaturista.
A tak se rytířský a velmi kvalifikovaný teoretický spor odstartovaný Miesesem a Langem se slavnou historií přetavil do podoby divergence dvou směrů bádání, jejichž směr ve stylu slavné písně určuje „od minulosti jděme zpátky“, ke stále větším blbostem odtrženým od pochopení toho, co se v reálné ekonomice odehrává.