Aktuálně: K rozhodnutí US o penzích

Motto: Veškeré lidské kvaltování toliko pro hovada dobré jest.

J. A. Komenský

Hned na úvod tři poznámky:

1. Poučen myšlenkou velkého myslitele nekvaltuji. Toto je jen avízo přístupu, který volím pro podrobný rozbor rozhodnutí Ústavního soudu k námitce neústavnost zvýšení věku pro odchod do důchodu z původních 65 let na 67 let plénem Ústavního soudu (soudce zpravodaje Jiřího Přibáně) z 25. června zveřejněného dnes (9. července).

2. Motto se netýká postupu Ústavního soudu (tam jde o jiné problémy), ale o způsob projednání vládního (Jurečkova) návrhu v Poslanecké sněmovně, který byl jedním z důvodů stížností k Ústavnímu soudu.

3. Lze se obávati, že Ústavní soud zdůvodněním svého rozhodnutí podal důkaz o velké moudrosti jednoho z našich největších myslitelů a o opodstatněnosti stížnosti skupiny 71 poslanců.

To, jak se to jeví na první pohled, nemusí být správné:

Na první pohled by se mohlo zdá, že nerovnováha v penzijním systému v důsledku demografického vývoje a potřeby rozpočtové politiky "tlačily" k urychleném projednání zákona v jeho přípravné fázi (připomínkové řízení) a při projednávání v Poslanecké sněmovně. Obojí proběhlo nestandardně rychle (aby byly maximálně vyloučeny připomínky) a v přímém rozporu s nabádáním našeho velkého myslitele (v případě Poslanecké sněmovny i s jednacím řádem).

Patrně se to tak jevilo i Ústavnímu soudu, když rozhodnutí o dostatečnosti lhůt zdůvodnil takto: "Zákonná úprava i její použití jsou otázkami svou podstatou politickými. Tyto politické otázky jsou pak omezeny možnostmi státního rozpočtu." 

Velmi problematická formulace. Otázce politiky je nadřazena otázka pravdy. A ta restrikcí dostala hodně po čumáku. V takové míře, že se to, jak to s tím penzijním systémem je, nedostalo ani k těm, kteří o ústavní stížnosti rozhodovali, jinak by takovou formulaci nemohli použít. A pravda, kterou doložím v podrobnější analýze, je taková: Administrativní prodloužení doby odchodu do důchodu z 65 na 67 let je proti stabilitě rozpočtu a proti efektivnosti českého ekonomického systému, je opatřením, které vede k jeho destrukci a které brání reformám zvyšujících jeho efektivnost!

Kdyby se nekvaltovalo, snad by se tato pravda dostala i ke sluchu ústavních soudců. Řádné připomínkové řízení a řádné projednání v Poslanecké sněmovně by mj. umožnilo:

- Umožnit větší propojení mezi poslanci a odborným zázemím; takto nebyla dána možnost, aby na stále větší pitomosti, s nimiž přicházela v argumentaci vláda, reagovali poslanci dostatečně kvalifikovaně.

- Neumožnilo, aby si veřejnost (tj. ti, od nichž pochází politická moc) mohla uvědomovat, jakému podvodu jsou vystavení a jaké důsledky to bude mít (obětí se stali i ústavní soudci). Uveřejňuji to, co budu znovu a znovu připomínat: