Vize, jakou potřebujeme/1221

Vize, jakou potřebujeme/1222

Z technických důvodů uveřejňuji za částí věnovanou přírodě.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Karlovy Vary a okolí z Vitkova vrchu (642 mnm). V příjemném pozdně odpoledním svitu sluníčka při návratu z výuky do Prahy.

Stálo to za to. Rozhledna Diana nad Karlovými Vary.  Před ní Vyhlídka Karla IV., také rozhledna. V dálce hřeben Krušných hor.

Část Karlových Varů s hotelem Imperial a další část Krušných hor.

Další část hřebene Krušných hor.

Tako vyhlídka. V tomto případě  Goethova. Za ní Klínovec (1244 mnm), Vlevo je vidět poslední zbytky sněhu.

Vize, jakou potřebujeme/1222

Jaroslav Šulc se věnoval problematice Green Dealu z dosud neuplatněného pohledu, který by se dal nazvat mechanismus velké lži. Z hlediska pěstování vize velmi významné, protože na této lži stojí některé, dnes již mrtvé, alternativní vize. J. Šulcovi se podařilo umístit tento příspěvek do Naší pravdy a přispěl tak k určité osvětě jedné z významných politických sil. Mj. využil i výsledky práce jednoho z dalších pěstitelů vize, P. Kalendy. Uveřejňuji rozdělené na dvě části, druhou doplním navazujícím aspektem, který dává lepší představu toho, o co jde.

Tak co s tím Green Dealem? - II.

Jaroslav Šulc

Vědecká komunita selhala?

Jenže ouha! Celý koncept zelené dohody přece není o ochraně životního prostředí (jak to do nás hustí "zelená propaganda" a v důsledku toho si to myslí možná 90 % populace). Ta stojí a padá na údajně nezpochybnitelném tvrzení, že prapříčinou trablů v životním prostředí – viditelně třeba v nárůstu globálních teplot – je především lidská činnost vyvolávající emise CO₂. Proto – ne náhodou – jsou možná tři čtvrtiny textu dohody věnovány právě krokům nutným ke snižování emisí CO₂ a k dosažení uhlíkové neutrality už do poloviny tohoto století.

A požadavky na zásadní změny se týkají nejen tradičních průmyslových oborů, především výroby energie z fosilních zdrojů, ale i problematiky zemědělství, dopravy, bydlení apod. Aspoň tak zní doporučení naprosté většiny vědecké komunity – přesně té její části, které je dáván široký prostor v médiích, na vědeckých konferencích či při přidělování vědeckých grantů (a naopak).

Ale najdou se i odvážlivci tvrdící, že všechno je jinak. Třeba dr. Pavel Kalenda se netají daty, že lidstvo má na klima minimální vliv; asi takový, jaký má lidstvo na sluneční aktivitu nebo na vychylování orbity Jupitera.

Platí totiž pravý opak, protože obě tato tělesa mají na klima na Zemi naopak zcela zásadní vliv. Slunce svojí aktivitou a změnou osvitu Země a Jupiter tím, že nám předává své rotační momenty a tím urychluje nebo zpomaluje rotaci atmosféry, oceánů i pevné země.

A co se týče souvislosti růstu teploty a koncentrace CO₂?

Měření opakovaně ukázala, že prvotní je růst teploty, a až pak se zpožděním – asi půl roku až 7 měsíců – obvykle (v 61 % případů) následuje růst koncentrace CO_2. A nikoli naopak (tam to není ani v 1 % případů).
Takže samotný základ zelené dohody je zjevný, ale dovedně maskovaný blud a fakticky megapodvod a následně i atentát na evropskou ekonomiku a životní úroveň Evropanů.
Je smutné, že ke konstrukci a prosazování zelené dohody nejspíše zištně propůjčily některé vědecké kapacity. Stejně servilně jako většina médií daly – nejspíše za provizi – svá dobrozdání a podporu k dolování energetické renty.

Nutné a razantní odmítnutí zelené dohody dříve, než nadělá další škody, však naprosto nesměřuje proti nezbytnosti dál ochraňovat životního prostředí – určitě není radno "vylévat s vaničkou i dítě".

S přírodními zákony přece nemá smysl bojovat. Lidstvo, i kdyby do roku 2100 investovalo do projektů zelené dohody a navazujícího Fit-for-55 ekvivalent 10–20 globálních HDP, tak by se mu podařilo snížit teplotu nejvýše o 0,1°C. Za stejnou dobu však – právě zmíněným vlivem Slunce a Jupitera – je třeba počítat s objektivním, tedy přirozeným nárůstem teplot na Zemi asi o 1,5°C.

K tomu:

Přidám k tomu ještě grafické znázornění, které ukazuje, že je naprosto reálné, aby byl ekonomický růst (vyjádřený třeba i růstem HDP, tedy hrubého domácího produktu) exponenciálně dynamický a současně nejen trvale udržitelný, ale i neomezený.

Následující obrázek znázorňuje (přibližně), jak vypadá exponenciálně ekonomický růst:

Takto tento růst probíhá již od počátku průmyslové revoluce. Exponenciální růst můžeme pro názornost charakterizovat jako růst s konstantním procentuálním přírůstkem (například složené úročení vkladů). V globálním měřítku jsou to asi  3 % ročně.

Z hlediska zdravého rozumu se na první pohled zdá, že takový růst není trvale možný, že musí narazit na určité limity. Nemusí. Do ekonomiky totiž vstupují inovace (a to stále výraznější a s vyšší hustotou), které snižují materiálové, energetické náklady, i náklady dané zatížením přírodního prostředí rovněž exponenciálně dynamicky. Zatímco v případě růstu se jedná o exponenciálu s koeficientem větším než jedna, v tomto případě se jedná o exponenciálu s koeficientem menším než jedna, která se asymptoticky přibližuje k nule, viz následující obrázek:

Záleží jen na intenzitě a výraznosti inovací. To si vyžaduje i kvalitativní proměny charakteru ekonomického růstu. Například přechod od konzumu k produktivní spotřebě a růst role sektoru produktivních služeb, což předpokládá snižování role poziční spotřeby. Tady  je podstata toho, o co ve společnosti jde.

A tzv. Green Deal? To je jen velká lež, ideologická kamufláž nejperverznějších forem pozičního investování sloužícího k okrádání slabších.

(Pokračování dalším tématem)