Vize, jakou potřebujeme/1208

Vize, jakou potřebujeme/1208

Jak dál v pěstování vize? – Víme/13

Diskuse k otázce, o co vlastně jde při pěstování vize, mě přiměla urychlit přípravu následující série, která – kromě jiného – dává (částečnou) odpověď na výše uvedenou otázku: Je naprosto nutné odstartovat vydávání prestižního mezinárodního teoretického časopisu vyhovujícího všem odůvodněným formálním a odborným požadavkům na takový časopis kladený.

O tom, na co by se měl zaměřit, jak tento projekt realizovat atd. Je tato série. Předběžnou odpověď na tyto otázky lze najít již v prvním pokračování, které jsem uveřejnil na úvodu série i jako avízo zde:

https://radimvalencik.pise.cz/12128-jak-dal-v-pestovani-vize-vime-uvod-k-serii.html

Nyní přejdeme k tomu nejdůležitějšímu. Uveřejníme nové výsledky, které podstatným způsobem překračují nejen hlavní proud ekonomické teorie v hlavním směru jejího vývoje, ale i to, co jsme k této problematice dosud publikovali.

Nejvýznamnější poznatky budeme komentovat tak, aby to nové, s čím přicházíme, bylo srozumitelné i těm, kteří nejsou odborníky v této oblasti.

Budeme přitom využívat upravené pasáže ze souběžně zpracovaných (nyní dokončovaných) tří příspěvků na mezinárodní konference a do teoretických časopisů.

"Převyprávíme" je ve zjednodušené podobě, vynecháme odkazy na zdroje, v maximálně možné míře se vyhneme grafům a matematickému vyjádření vztahů, obtížnější pasáže doprovodíme popularizujícím textem.

Ekonomie produktivní spotřeby a poziční investování (nový horizont poznání) – část 6.

Aplikace na problematiku vztahu sociální a ekonomického rozvoje

Pokud se ještě jednou vrátíme k obrázku uveřejněném v předcházející části, zjistíme, že rozdíl ve výnosech mezi kooperativním chováním účastníků nějakého systému (hráčů), tj. kdy se (třeba i nevědomě) orientují na rozšířené paretovské optimum v oblasti trhů, kde oproti sobě stojí nabídka a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, a nekooperativním chováním, kdy někteří z hráčů využívají poziční investování, které brání dosažení paretovského optima, je naprosto zásadní. Většinou je tak velký, že se nashovská rovnováha nastává při souběžném uplatnění kooperativních strategií a hráčům se nevyplatí přejít k nekooperativní strategie (např. podrazit druhého hráče, jak je tomu v případě her typu "Vězňovo dilema"). Ve smyslu teorie designu a implementace mechanismů by mělo jít o rovnováhu "samovynucující" se, tedy takovou rovnováhu, která nepotřebuje arbitra.

Stručná popularizační poznámka:

Tady jsme u jednoho z velmi důležitých bodů. Většina přístupů, se kterými se lze setkat v rámci teorie designu a implementace mechanismů, předpokládá, že pro dobré fungování mechanismů je nutná "osvícená autorita". Skoro se nechce věřit, že na tom mainstream této teorie lpí i po tolika zkušenost a po setkání teorie s tvrdou realitou neexistence "osvícených" autorit, resp. po té, co došlo ke zcela zjevnému zamoření vrcholných struktur institucionálních systémů selhávajícími, dysfunkčními "autoritami". Objevení nového badatelského prostotu vtažením "do hry" prvku generování investičních příležitostí nabízí zcela jiný pohled na "autority vyššího levelu". Jsme v době, kdy tyto "autority", přesněji nadřazení a nadřazující se parazité likvidují aktivity směřující k lepší společnosti a blokují přirozené tendence společenského vývoje. Proto je teorii, která se jen přiblíží k odhalení této skutečnosti (ale stále je ještě vzdálena jejímu dostatečnému pochopení) nasazován cenzurní náhubek, který nemá v historii obdoby. Současně platí následující: Odpor proti současné moci bez dobré teorie nebude účinný a dobrá teorie bez toho, aby se stala oporou odporu a tím získala podporu, se cenzurního náhubku nezbaví.

Jednou z oblastí, na kterou lze pohled prizmatem výše položené otázky aplikovat a ze které může vzejít řada podnětů směrem k pozvednutí teorie na dostatečně abstraktní úroveň, je problematika změn v penzijním systému. V případě, že penzijní systém určitá země má a že je tento systém založen na průběžném financování, vzniká otázka, jak tento systém udržet v podmínkách, kdy na něj působí demografické vlivy, a kdy jsou určité pracovní výkony, které tvoří významnou část zaměstnanosti, nahrazovány technikou (stroji, automatizací, v současné době robotizací a umělou inteligencí).

Velkou výhodou průběžného systému je, že je stabilní z hlediska situace na finančních trzích. Je permanentně "živen" odvody z výdělečných pracovních aktivit, přičemž jako dlouhodobá tendence se prosazuje růst reálných mezd. Dlouhodobě však působí i demografické vlivy, s nimiž se je nutné se vyrovnávat i prodloužením doby výdělečného uplatnění člověka na měnících se, dynamických profesních trzích. Tyto změny ovšem neprobíhají natolik rychle, že by se s nimi na základě dobré koncepce pracující s dostatečným horizontem předvídatelné budoucnosti nebylo možné vyrovnat. Existují přitom dvě cesty udržení (či pokusu o udržení) poměru mezi těmi, kteří jsou výdělečně činní, a těmi, kteří tuto schopnost v důsledku procesu stárnutí z různých důvodů ztrácejí:

- Cesta paušálního, nedobrovolného, vynuceného prodloužení doby odchodu do penze.

- Cesta účinných motivací k dobrovolnému prodloužení doby výdělečného uplatnění.

Mohlo by se zdát, že mezi oběma cestami nemusí být tak zásadní rozdíl a že by je bylo možné i určitým způsobem kombinovat. To je ovšem veliký omyl. Tak se to může jevit z pohledu ekonomie, která neodhalila a nevidí zásadní roli investičních příležitostí v reálné ekonomice. Jedná se o omyl metodologického typu, který je však v realitě doprovázen též ideologickým faktorem spojeným s prosazováním pozičního investování, a to několika odlišným typy pozičního investování spojeným s různými hrami a různými hráči.

Stručná popularizační poznámka:

Už chápete, proč je spor o to, jakou cestu změn reformy penzijního systému zvolíme, tak zásadní? A hlavně – nelze se nepozastavit nad tím, že zatím žádný z těch politických subjektů, který se snaží prezentovat skutečnou opozici vůči současné moci, výzvu v této oblasti zatím nepřijal.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Výlet na Chlum přes Tetín.

Jeden z nejhezčích výhledů v Českém Krasu. Z Tetína. Dole Berounka. Tam, kde mizí, je Šaňův kout. Chlum, na který mířím, je kousek více vlevo.

U Chlumu. Tady se právě prokopávají poslední centimetry vedoucí k podzemním objevům.

Průhled vydolovanou částí Chlumu přes Berounku až na vrch Damil nad Tetínem.

Trochu povídání o Chlumu.