Jak dál v pěstování vize? – Víme: Úvod k sérii

Na stránkách seriálu k pěstování vize běží diskuse k otázce "jak dál". Bude pokračovat do 21.3., nepochybně s odstupem času i později. Do ní vkládám sérii, kterou tímto avizuji (tento díl vyjde v rámci seriálu k vizi 22.3.). V příslušné sérii bude prezentována koncepce teoretického časopisu orientovaného na původní poznatky přesahující hlavní proud stávajících teorií věnovaných vztahů sociálního a ekonomického rozvoje v hlavním směru jejich vývoje, konkrétně na to doložitelně původní, nové a nosné co k pochopení současnosti přináší EKONOMIE PRODUKTIVNÍ SPOTŘEBY.

Jak dál v pěstování vize? – Víme/1

Diskuse k otázce, o co vlastně jde při pěstování vize, mě přiměla urychlit přípravu následující série, která – kromě jiného – dává (částečnou) odpověď na výše uvedenou otázku, resp. náměty a otázky položené v rámci diskuse, viz:

Předznamenám ji (odpověď na výše uvedenou otázku) reakcí na to, co napsal Tibor Ganzer a David Dvořák. Oceňuji to zejména proto, že oba upozorňují (explicitně, či implicitně, ale jsou si toho vědomi) na tři klíčové věci:

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/12111-vize-jakou-potrebujeme-1186.html

Ještě bych k tomu dodal, pokud bych tím některé nepobouřil, že dlouhodobost, komplexnost a význam sdílení většinou chápeme mnohem více krátkodobě, nekomplexně a bezproblémově, než proces přípravy na změnu bude reálně probíhat. (Bude to složitější, než si představujeme.)

Je například přímo absurdní (nás, tedy pěstitelů vize, se to naštěstí již téměř netýká) vyzývat k akci a nebýt schopni se domluvit na elementárním sjednocujícím základě. Hnutí obrany a nápravy nezpomalují ti, kteří přispívají k tvorbě, šíření a sdílení ideového základu, tedy toho, co sjednocuje, toho, co dává odpověď na otázku, o co jde a co dělat, ale ti, kteří požadují okamžité akce. Akce, které selhávají, nepřinášejí a z podstaty toho, o co jde v současném dění, nebudou a ani nemohou přinášet efekt. Je to jako chtít národní obrození bez obrození, bojovat za národní identitu bez těžce vydřené kulturní identity národa (například bez Národního divadla a dalších nejen symbolů, ale i funkčních prvků probouzení a zrání národa). Tímto nepřímo odpovídám na otázku, o co v pěstování perspektivní (až za horizont dořešení současných problémů vidící), realistické (o dostatečné společenské síly se opírající a k jejich zakceschopňování přispívá) a přitažlivé (motivující a poskytující smysl bytí i žití) vize jde. Bez ní se nic nepodaří, stále si budeme stěžovat na rozhádanost, upřednostňování vlastního ega některými jednotlivci, na pasivitu většiny obyvatelstva, na to, že nás zase někdo podvedl atd. atd. Jsem velmi rád, že si tuto "past beznaděje z nedočkavosti" již někteří z nás velmi přesně uvědomují.

Mj. – my, pěstitelé vize, dělám to, co nedělá nikdo jiný: Budujeme ten základ, bez kterého to nepůjde. A to někteří z nás ještě nemají dostatečnou představu o tom, na čem všem musí tento základ stát, jak pevné musí být základy.

Přiznám se, že teprve v průběhu pěstování vize, a to nikoli po prvním a ani po druhém roce, jsem si neuvědomil to, jakou roli bude muset sehrát boj o získání (alespoň části) akademické půdy při tvorbě a sdílení dostatečně silného a účinného ideového základu. A to i s vědomím toho, jakými "výpěstky a sazenicemi" je akademická půda zaplevelena.

Abych zbytečně neprotahoval sdělení toho hlavního, co chci říci a co je tak důležité, že to dávám do rámečku:

K tomu:

- Nejde o to, aby se jednalo o "populární časopis", to by bylo v rozporu s předcházejícími požadavky. Musí se jednat o časopis, který přináší popularizovatelné (širší veřejnosti vhodnými formami sdělitelné) poznatky.

- Jedná se tedy o určitou "nadstavbu" nad pěstováním vize. V určitém smyslu slova prestižní.

- Bez zásadního posunu teoretického základu vize se i nejlepší buditelé začínají opakovat a zájem o jejich výstupy klesá (ve dvou případech je to dost zřejmé, s jedním z nich je spojeno i určité riziko související s významem nadcházejících voleb). I to je jeden z důvodů, proč je téma "jak dál?" tak významné. Této otázce se pokusím věnovat v některém pokračování.

- Není to projekt "národní", i když o určitou analogii s již zmíněnou rolí Národního divadla jde (pokud se něco podobného bude dařit jinde, bude nejjednodušší se přidat, ale obávám se, že to budeme muset odstartovat u nás, ale od počátku pojmout projekt jako mezinárodní, naše pozice ve světě je dána globálními poměry).

Příliš ambiciózní? Ne. Realistické:

V uplynulém roce se podařilo dosáhnout významné výsledky včetně jejich publikování. Je na čem stavět. Na přelomu roku pak došlo k tak významnému posunu v oblasti teoretických základů a vývoje teoretických nástrojů, že se tím stal projekt, kterému je věnována tato série v rámci pěstování vize, naprosto reálná. Obojí bude průběžně srozumitelným způsobem doloženo.