Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/1184

0pt;font-family:"Times New Roman",serif">4) I když se hovoří o přebytcích v tzv. důchodovém účtu, jeho kumulativní saldo od r. 1996 je značně deficitní. Přispěly k tomu i nepromyšlené či naopak úmyslné legislativní změny. Strašit lidi deficity je přece pro směřování radikální reformy živná půda. Na bedrech to mají politici, které však mají ve svých rukou voliči. Na nich je volba, kdo rozhodne o tom, zda bude reforma asociální a oseká historicky vzniklé nároky, nebo bude sociální a vybere ve prospěch vícezdrojového financování důchodů mezi výdajovými prioritami ve veřejných financích, případně z nových zdrojů. Zejména, když zanedlouho nepříznivý demografický vývoj sníží počet plátců a zvýší počet nároků. Dle mého názoru je dnes režim v mandatorních výdajích státního rozpočtu pro občany větší jistota kolektivního zajištění než peníze vyvedené mimo státní rozpočet a spravované "apolitickou" institucí ČR či v proměnách času nejistým kapitálovým bankovním sektorem. To za čtvrté!

5) Obrovská administrace a její náklady představují pro ČSSZ i povinnosti v odškodňovacích zákonech a uplatňování vysokého počtu soudních exekucí na důchody. Také náklady za vedení nemocenského pojištění jdou na vrub důchodového účtu! Přibývá nároků, ale tyto se stále rozdělují ze stejného, vlastně menšího koláče. Jedni dostanou poměrově méně, jiní poměrově více, přesto tato supersolidarita nestačí a vzniká deficit. Nejvíc na to doplácí střední vrstva zaměstnanců! Proto znovu uvádím, že v této chvíli považuji diskuse o oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu za složité, problematické, nereálné, nebezpečné. To za páté!

6) Nebylo by nakonec třeba přistoupit i k vyvolané transformaci sociálních dávek vyplácených Úřadem práce ČR s výdaji nesouvisejícími se starobními důchody, které dnes zatěžují ČSSZ, tedy důchodový účet? Na nemocenské pojištění si už dlouho brousí zuby zdravotní pojišťovny. Snad by rády převzaly i invalidní důchody. A o zrušení pozůstalostních důchodu se již také vedou hlasité úvahy. Pak by novému důchodovému úřadu zůstala opravdu jen čistá správa starobních důchodů. Ovšem za dané situace s demografickým výhledem by šlo zřejmě o absolutně solidární rovný, ale velmi minimální důchod, jak ho v r. 2005 požadovala v 1. Bezděkově komisi ODS (viz grafy). Zbytek ať si občané na vlastní riziko naspoří individuálně či za pomoci zaměstnavatelů u komerčních správců. Tak to by byla reforma!

6) Co se pak týká hledání řešení v individuálních účtech? Tento návrh (NDC) předložila v 1. Bezděkově komisi ČSSD. Vyšel jako asociálně nesolidární ekvivalent (viz grafy). A i kdyby byl koncipován jako nadstavba nad minimálním důchodem (z jakých zdrojů hrazený?), za kolik let by bylo reálné jej zavést? Téměř tři miliony nyní vyplácených důchodů + ty nejbližší (do kterého ročníku?), by musely být vypláceny podle současných platných zákonů a dlouhodobého očekávání. Takže několik desetiletí drahý souběh dvou systémů?

Proto jsem nadále pro povinný jednotný státní solidární průběžný a valorizovatelný pilíř jako základ důchodového systému, který zajistí každému, kdo poctivě pracoval a odváděl na důchodové pojištění, solidní zajištění na stáří. To za šesté!

K tomu:

Ad 4) O žádném vyvedení v tom smyslu, o jakém hovoří M. Opálka ani já, ani I. Švihlíková (na kterou M. Opálka patrně reaguje), ani J. Šulc, ani klasik J. Vostatek a mnoho dalších nehovoří. Naopak – systém bude transparentní a neumožní stávající "inkontinence" (což je v podvědomém významu slova velmi vhodné označení pro zlodějiny, o kterých hovoří M. Opálka v dalším bodě, což je přínosné, ale dělá z toho opačný závěr, než by měl). Mj. na základě demografických dat a pojistné matematiky lze ukázat, že odchod "Husákových dětí" do penze nenaruší pravidlo "co jsi do systému dal, to dostaneš zpátky". Systém průběžného penzijního pojištění není "mezigenerační solidaritou", ale systémem nejbezpečnějších úspor pro období, kdy v důsledku stárnutí se člověk nemůže plně zajistit výdělečnou činností. Je to solidarita mezi těmi, kteří mohou a chtějí být výdělečně činní ve vyšším věku, a těmi, kteří již z různých důvodů být výdělečně činí být nemohou. Vnitrogenerační solidarita doplněná solidaritou příjmovou v podobě jednotné testované dávky, viz popis systému zde: https://radimvalencik.pise.cz/12044-vize-jakou-potrebujeme-1147.html

Ad 5). Je dobře, že praktik M. Opálka popisuje, k jakým hrůzným zamlženým redistribucím v současném systému dochází. Je nejvyšší čas systém zprůhlednit s důrazem na transparentní uvedení toho, kdo co a z čeho bude platit.

Ad 6) Tento bod je naprostý blábol. Zmíněný výstup Bezděkovy komise byl účelový podvod ve trojím směru: a) byl záměrně spočítán bez jednotné solidární dávky, tudíž vypadal jako asociální; b) byl spočítán zpětně, a nikoliv jako postupně vrůstající systém do stávajícího, což není žádný technický problém, aby vznikl dojem nereálnosti jeho zavedení; c) byly do něj zahrnuty (přitom kamuflovaným způsobem) stávající inkontinence (úniky) z penzijního systému. To, že tuto lumpárnu, kterým bylo tehdejší vedení MPSV podvedeno, M. Opálka de facto obhajuje, je smutné.

(Pokračování dalším příspěvkem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Téměř zima na Petříně. - Po návratu z Řecka k nám na krátko zavítalo něco, co se trochu podobalo zimě. Moc jsme si jí zatím neužili a už asi ani neužijeme.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12108-vize-jakou-potrebujeme-1183.ht

Záchvěv zimy v Praze jsem využil k procházce z Pohořelce přes Petřín na Újezd. Nabízí se zde spousta pěkných výhledů.

Část Strahovského kláštera a jeden nejhezčích pohledů na Petřínskou rozhlednu.

Pohled do centra Prahy. Nemocnice u Boromejek, zelená koupule sv. Mikuláše, Mostecká věž, Vítkov, Kapkova věž atd...

Zaujalo mě několik naučných tabulí věnovaných pražské přírodě, které se nacházejí u Vojířovy štoly.

Zpět na hlavní stranu blogu