Vize, jakou potřebujeme/1162

Vize, jakou potřebujeme/116

Následující text posouvá teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby a pozičního investování do vyššího levelu. Součástí rozvinutějšího přístupu je i vhodnější symbolika. Ta umožňuje vyjádřit efekty v oblasti generování nových investičních příležitostí při využívání (realizaci) stávajících. V úvodu snad jen dvě poznámky:

- Do obecně teoretických pasáží jako praktický a verifikační kontext promítám problematiku penzijního systému, která je z hlediska toho, co se odehrává u nás, zvláště vhodná.

- Teoreticky zpracované pasáže považujeme za rozvíjení obecné ekonomické teorie v hlavním směru historicky nazrálého přesahu a jako takové je vhodnou formou budeme prezentovat v návaznosti na stávající výsledky na akademické půdě nejen u nás,  ale i v zahraničí.

Ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování, mechanismy – 6. část

Pokračování příkladem z relevantní teoretické literatury:

V navazujícím článku se W. Trockel spolu s kolegou (Claus-Jochen Haake, Walter Trockel:

Sociálně-právní systémy a implementace Nashova řešení v Debreuově-Hurwiczově rovnováze, 2021) připomíná L. Hurwiczem zvýrazněný (v jeho přednášce při udělování Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2007) problém "strážce strážců", tj.

nezávislé autority, která by uhlídala dodržování pravidel. K tomu uvedu ze zmíněného článku delší ukázku:

"Nestačí ani rozšířit formu hry tak, že se stanoví postupy, kterými se řídí proces vymáhání, protože podobné námitky lze vznést i vůči této rozšířené formě hry. Jedná se o tzv. problém nekonečného regresu. V oddíle III "Jsou Nashovy rovnováhy samovynucující se?" své Nobelovy přednášky "Ale kdo bude hlídat hlídače?" Hurwicz (2008, s. 579) píše:

"Nyní se dostáváme k velmi důležité a úzce související otázce. Ptáme se, zda je daná Nashova rovnováha v určité hře vynutitelná, či nikoli. A občas lze zaslechnout tvrzení, že u Nashových rovnováh nemůže být problém s vynucováním, protože údajně jsou Nashovy rovnováhy samovymáhatelné. Chci zdůraznit, že toto tvrzení popírám, ale chci dát druhé straně možnost uvést své argumenty. Jejich argument spočívá v tom, že podle definice nemůže v Nashově rovnováze žádný hráč profitovat jednostranným odklonem od své rovnovážné strategie. Kromě toho jsou tajné dohody v nekooperativní hře neuskutečnitelné. Z toho vyplývá, že není potřeba (a vlastně ani možné) vynucování."

A v oddíle 5 "Úspěšné prosazování a provádění" uvádí (str. 581):

"A tuto část uzavírám konstatováním, že implementace je úspěšná, pokud výsledky rovnováhy odpovídají výsledkům požadované hry, tj. výsledkům předpokládaným legislativou. Vyjádřeno v tomto rámci, Nashova rovnováha není samovymáhací, protože zatímco přechod k alternativním legálním strategiím je nerentabilní, přechod k nelegálním strategiím může být při absenci vymáhání výhodný. Podobně není Nashova rovnováha samoprosazující, protože je třeba přijmout prováděcí opatření, aby se skutečný výsledek shodoval s výsledkem právním."

Je zřejmé, že v případě více rovnováh nelze očekávat, že by se některá z nich vynucovala sama. Hurwicz však staví do kontrastu záměrnou účast ve hře a vynucenou účast v zákonem předepsané dílčí hře. V předchozí poznámce (Trockel a Haake 2019) jsme naznačili souvislost mezi Hurwiczovou dichotomií legální vs. nelegální a Debreuovým (1952) rozlišením mezi společensky dohodnutými volbami a společensky nepřijatými akcemi. Inspirováni těmito myšlenkami vynucování a dichotomie legálních a nelegálních her v rámci pravých her a na základě Debreuova (1952) konceptu sociálního systému a rozšíření díky Shaferovi a Sonnenscheinovi (1975), Prakashovi a Sertelovi (1996) a Korayovi a Yildizovi (2018) představíme v oddíle 2 sociálně-právní systémy a jejich Debreuovy-Hurwiczovy rovnováhy.

Takový systém pak faktorizujeme do systémové formy, která představuje pravidla a legální výsledky hry a individuální charakteristiky agentů, konkrétně jejich preference a vzájemná omezení strategií všech agentů, která vedou k (dalším) omezením proveditelných výsledků. V odd. 3 se vyjádříme ke vztahu mezi nekooperativním strategickým základem axiomatických řešení koaličních her a implementací pravidel sociální volby, jak je rozpracován v Trockel (2002, 2003) [viz také Howard (1992), Serrano (1997), Dagan a Serrano (1998), Bergin a Duggan (1999), Haake a Trockel (2010)]. V odd. 4 budeme naše pojetí sociálně-právního systému ilustrovat na zcela speciální aplikaci na dvoučlenné vyjednávací hry, přičemž se odchýlíme od Nashovy jednoduché poptávkové hry a dospějeme k implementaci Nashova vyjednávacího řešení v Debreuově-Hurwiczově rovnováze."

K tomu:

Tomu, kdo není odborníkem v této oblasti, mohou být některé pasáže obtížněji srozumitelné. Ale stojí je alespoň letmo pročíst, aby měl určitou představu o tom, s jakými problémy se hledání "nezávislé vyšší autority" (hledání "strážců" dodržování pravidel) potýká. Je to důležité mj. i proto, aby bylo zřejmé, proč řešení, které dáme, je významným posunem vpřed.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jak jsem uvedl, byl výlet na Kamennou nejhezčí z poslední doby. Ale ne nejzajímavější. Ten nejzajímavější mě čekal až když jsem se vypravil za nepříliš příznivého počasí do Panenských Břežan, k protektorátním sídlům R. Heydricha a K. H. Franka. Pak jsem ještě zajel dolu k Vltavě k místu zvaném Na Dole (pod Máslovicemi).

Zámeček, kde přebýval K. H. Franka a kde je muzeum protektorátní totality.

Santiniho kaple u zámku, kde přebýval K. H. Franka a kde je muzeum protektorátní totality.

Výhled od horníku zámku (který obýval K. H. Frank). Je zde vidět dolní zámek kousek vpravo uprostřed, kde sídlil R. Heydrich. Ten vypadá velmi zpustle. I jeho okolí.

Výbava a výzbroj našich parašutistů.