Vize, jakou potřebujeme/1161

Vize, jakou potřebujeme/1161

Následující text posouvá teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby a pozičního investování do vyššího levelu. Součástí rozvinutějšího přístupu je i vhodnější symbolika. Ta umožňuje vyjádřit efekty v oblasti generování nových investičních příležitostí při využívání (realizaci) stávajících. V úvodu snad jen dvě poznámky:

- Do obecně teoretických pasáží jako praktický a verifikační kontext promítám problematiku penzijního systému, která je z hlediska toho, co se odehrává u nás, zvláště vhodná.

- Teoreticky zpracované pasáže považujeme za rozvíjení obecné ekonomické teorie v hlavním směru historicky nazrálého přesahu a jako takové je vhodnou formou budeme prezentovat v návaznosti na stávající výsledky na akademické půdě nejen u nás,  ale i v zahraničí.

Rozvíjení základní teorie může zájemce sledovat zde a v dalších pokračováních:

https://radimvalencik.pise.cz/12056-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování, mechanismy – 5. část

K tomu trochu empirického materiálu u oblasti základního výzkumu

Jak jsem již několikrát uváděl, je jedním je nejvýznamnější představitelů teorie mechanismů, systematizátorů díla L.

Hurwicze a jeho pokračovatelů W. Trockel (působící v německém Bielefeldu, významném centru teorie her). ///Při monitorování toho nejlepšího, co se v teorii mechanismů napsalo, zachytila přeložil následující článek kolega O. Černík./// Uvedu několik myšlenek z Trockelova článku (napsaného ve spoluautorství): O Maskinově monotónnosti pravidel sociální volby na základě řešení (Claus-Jochen Haake - Walter Trockel, Springer-Verlag 2008).

Začnu pasáží, která dokládá, že je nutné přejít k obecnějšímu základu teorie her, než je neoklasická ekonomie, resp. že je nejvyšší čas (zejména z hlediska stavu společnosti) postavit tuto teorie na ekonomii produktivní spotřeby:

"Je zřejmé, že existuje několik možností, jak faktorizovat vektor výplatní funkce na funkci výsledku a vektor funkcí užitku. Dva krajní případy jsou vzít

(a) výsledkový prostor jako identický se strategickým prostorem, přičemž výsledkovou funkci zvolíme jako mapu identity a funkce užitku jako výplatní funkce;

(b) výsledkový prostor jako prostor výplatních vektorů, přičemž funkce užitku se zvolí jako projekce do výplat a výsledková funkce jako funkce výplatního vektoru."

Interpretace výše uvedeného: V neoklasické ekonomii je ústřední postavou člověk jako spotřebitel, který maximalizuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. (Preference se v této ekonomii vyjadřují většinou prostřednictvím indiferencí, resp. indiferenčních křivek, které můžeme v laické rovině chápat i jako ochotu směnit něco za něco v určitém poměru, obecněji se vychází z Neumann-Morgensternovy axiomatizace preferencí, která je přílohou "bible" teorie her, tj. jejich práce z roku 1944 Teorie her a ekonomické chování.) Pojem "užitek" je přitom chápán jako subjektivní prožitek (pocit). Ve většině her to, co se interpretuje jako výplaty (výplatní matice, resp. vektor výplatní funkce) není "užitek" (uvažovaný v tomto smyslu), ale jiná veličina. Často jsou to peníze, ale též např. (jak asi každý ví z jednoho nejčastěji uváděných příkladů her, tzv. "vězňova dilematu") čas strávený ve vězení, jindy třeba výhra či prohra v nějaké hře či válečném střetu apod. Z hlediska neoklasické ekonomie se s touto odlišností lze vypořádat dvěma způsoby, tak jak je uvedeno v citované pasáži. Buď výplaty přímo oceníme jako určitý užitek, nebo budeme výplaty podle nějakého pravidla transformovat (projektovat) do užitků. Obě cesty přinášejí řadu praktických i teoretických obtíží.

Je zde ovšem ještě třetí cesta, která bezprostředně koresponduje se samotnou teoretickou bází ekonomie produktivní spotřeby: Budeme předpokládat, že všechny výplaty lze ocenit současnou hodnotou budoucího příjmu a mechanismus prožitků, který funguje v naší hlavě, není mechanismem určujícím cíle, ale jen hůře či lépe fungujícím mechanismem aktuálního (online) rozhodování. Mechanismu, který se vyvinul v rámci přírodní evoluce i společenské historie, který lze jako takový zkoumat, včetně identifikování situací, ve kterých nefunguje dostatečně či selhává.

Pak ale perspektivní teorie nemůže stavět na tom, co ji vede do slepé uličky (projektovat cestu na Měsíc s využitím nepoužitelné technologie, tj. děla, jak si to představoval J. Verne), ale stavět na novém principu, kterým je ekonomie produktivní spotřeby, pracující mj. s modely založenými na nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí (podobně jako K. Ciolkovský přišel s principem rakety, technologií, která se k letu na Měsíc dala využít). To je to, čím se právě zabýváme.

///Samozřejmě, že technologii výstřelu z děla lze zdokonalovat – vystřelit z děla dělo a z něho další dělo..., nebo obrátit dělo a střílet zpět, využít efekt reakce, anebo místo dělové koule při zpětném výstřelu použít dostatečně urychlenou plynovou plasmu vytvořenou spalováním vhodných látek. Tak asi se nějak K. Ciolkovský propracoval ke své teorie meziplanetárních letů. – V našem případě lze velmi mnoho z toho, s čím současná teorie her a jako její angažovaná a prakticky zaměřená teorie mechanismů přišla rovněž využít, ale pozor – nejdůležitější je nezapadnout do slepé uličky toho, co nemá využitelné teoretické pokračování.///

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jak jsem uvedl, byl výlet na Kamennou nejhezčí z poslední doby. Ale ne nejzajímavější. Ten nejzajímavější mě čekal až když jsem se vypravil za nepříliš příznivého počasí do Panenských Břežan, k protektorátním sídlům R. Heydricha a K. H. Franka. Pak jsem ještě zajel dolu k Vltavě k místu zvaném Na Dole (pod Máslovicemi).

Santiniho kaple u zámku, kde přebýval K. H. Franka a kde je muzeum protektorátní totality.

Santiniho kaple z druhé strany. Půvabná asymetrie.

Část Panenských Břežan.

Uniforma K. H. Franka v zámečku, ve kterém přebýval. Kousek od Santiniho Kaple. (Replika.)