Vize, jakou potřebujeme/1160

18. únor 2025 | 00.01 |

blog ›

Následující text posouvá teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby a pozičního investování do vyššího levelu. Součástí rozvinutějšího přístupu je i vhodnější symbolika. Ta umožňuje vyjádřit efekty v oblasti generování nových investičních příležitostí při využívání (realizaci) stávajících. V úvodu snad jen dvě poznámky:

- Do obecně teoretických pasáží jako praktický a verifikační kontext promítám problematiku penzijního systému, která je z hlediska toho, co se odehrává u nás, zvláště vhodná.

- Teoreticky zpracované pasáže považujeme za rozvíjení obecné ekonomické teorie v hlavním směru historicky nazrálého přesahu a jako takové je vhodnou formou budeme prezentovat v návaznosti na stávající výsledky na akademické půdě nejen u nás, ale i v zahraničí.

Rozvíjení základní teorie může zájemce sledovat zde a v dalších pokračováních:

https://radimvalencik.pise.cz/12056-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování, mechanismy – 4. část

Můžeme formulovat některé závěry:

1. Ve většina případů hrají mimořádně významnou roli investiční příležitosti, které vznikají druhému hráči (jsou vygenerovány) při realizaci investičních příležitostí prvního hráče, ve dvoukolové hře. Tyto investiční příležitosti jsou obdobou pozitivních externalit.

2. Pokud by se hráči vědomě orientovali na realizaci svých investičních příležitostí podle součtu výnosů z vlastních a cizích investičních příležitostí v dalších kolech, byl by systém dynamický a efektivní. – Odsud vyplývá jedna z nejvýznamnějších otázek: Co tomu brání? (Jedná se o důležité kritérium toho, zda ve vztahu k realitě je teorie relevantní, tj. má dostatečnou vypovídací schopnost), nebo ne.

3. Na tuto otázku neodpovíme bez toho, abychom uvažovali fenomén pozičního investování, tj. případ, kdy jeden z hráčů (např. X) využívá část svých investičních prostředků k diskriminaci druhého hráče.

4. Toto poziční investování může působit následujícími směry:

4.1. Ovlivnit rozdělení výnosů z využití investičních prostředků jednoho hráče k realizaci investičních příležitostí druhého hráče, a to zpravidla ve prospěch věřitele.

4.2. Ovlivnit rozdělení výnosů z využití investičních prostředků jednoho hráče k realizaci investičních příležitostí, které vznikají jednomu z hráčů (jsou vygenerovány) při realizaci investičních příležitostí druhého hráče.

4.3. Při zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí investováním do potlačení investičních příležitostí druhého hráče (k tomu případu se dostaneme). Zde může dojít i k tomu, že se dlužník v důsledku ztráty investičních příležitostí mění ve věřitele (vytváří si úspory, kterými disponuje druhý hráč), přičemž v tomto případě si většinu výnosu přivlastňuje dlužník.

4.4. Při donucení dlužníka (např. hráče X) k tomu, aby jednostranně při realizaci investičních příležitostí upřednostnil ty, které mají významnou složku výnosu ve prospěch věřitele (např. hráče Y), tj. aby (v daném případě hráč X) preferoval investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti.

(4.1. - 4.4. jsou dost odlišné případy a každý hraje určitou roli.)

Připomeneme, že ať už je hráčem člověk sám za sebe nebo reprezentant (jeden z reprezentantů) určité firmy či instituce, rozhoduje se především prostřednictvím svého prožitkového mechanismu (neprovádí příslušné výpočty, ale využívá svůj "cit pro danou situaci"). To může vést pochopitelně k řadě selhání, tj. odchylek od optimálního rozhodnutí, tedy tzv. biasům. Modely, které dáváme slouží k následujícímu:

- Umožňují kultivovat naši představivost, která je základem prožitkového mechanismu.

- Napomáhají k tvorbě modelů zaměřených na odhalení typických chyb v rozhodování a k jejich vyhodnocení.

- Jsou základem pro identifikování typických situací ve společenském dění, z jejichž rozboru vyplývají důležité praktické závěry (týkající se např. realizace reforem, resp. návrhu funkčních, tj. prosaditelných a efektivních, mechanismů).

- Při simulaci vývoje se zadanými parametry, které slouží k tomu, aby bylo identifikováno to, na co je systém citlivý.

Efektivnost systému nejvíce roste, pokud oba hráči realizují investiční příležitosti podle maximální míry výnosnosti součtu výnosů z investičních příležitostí vygenerovaných sobě samotnému i druhému hráči v cílovém kole, a to bez ohledu na to, čí investiční prostředky jsou využívány.

Logicky pak vyvstává otázka (dost zásadního charakteru): Co brání směřování k této situaci? (Situaci, která je dlouhodobě výhodná pro všechny.)

Obecná odpověď není tak těžká: Budou to určité formy pozičního investování, kdy hráč či hráči upřednostňují menší krátkodobou výhodu před společnou dlouhodobou výhodou.

Rozdíl v efektivitě systémů, které podlehnou tlaku pozičního investování, a systémů, které tomuto tlaku nepodlehnout, je ovšem natolik výrazný, že je na místě konkretizovaná podoba výše uvedené otázky: Proč v realitě nepozorujeme povícero systémů na lokální úrovni, které by byly dynamické a efektivní na základě toho, že generují a využívají investiční příležitosti podle míry výnosnosti, a to bez ohledu, komu jsou tyto investiční příležitosti generovány a z či prostředků dochází k jejich realizaci?

Uvedená otázka je oprávněná a naléhavá ještě z jednoho důvodu: Systémy založené na tvůrčí komplementaritě (tj. generující investiční příležitosti, které se vzájemně propojují) mohou mít (a modelování to patrně prokáže) velmi silnou tendenci se vzájemně horizontálně propojovat a vytvářet síť, která je samonosná a tím i stabilní ve smyslu Nashových rovnováh (generuje stavy, v rámci kterých si nikdo nepolepší, pokud by chtěl změnit strategii na nekooperativní chování). Dokonce lze předpokládat, že tyto rovnováhy jsou stabilní v případě většího počtu hráčů, a to i tehdy, když strategii zaměřenou na spolupráci opustí určité procento hráčů.

Jediné vysvětlení může spočívat v tom, že iniciativy směřující ke vzniku a propojování tvůrčích komplementárních týmů:

- Jsou likvidovány poměrně záhy (v zárodku).

- Nejsou likvidovány v rámci vzájemný vztahů ale z pozice vyšší autority.

Poznámka: Tato tvrzení bude nutné podpořit sestavením příslušného modelu a jeho testováním.

To je hodně netriviální a poměrně nečekané vysvětlení (které bude ještě nutné prověřit modelováním, simulací, analýzou konkrétních situací na vhodném historickém materiálu). Připomeňme si, že tradiční teorie mechanismů hledá právě ve "vyšší autoritě" ochranu pravidel, které musejí být dodržovány, pokud mají dobře navržené mechanismy fungovat. Na druhé straně by to vysvětlovalo, proč je tato velmi abstraktní a současně bazální oblast vědecké reflexe reality "cinknutá", resp. proč je i v této oblasti věda pod zájmovým tlakem, kterému mohla zčásti podlehnout.

To, jak neúspěšné dosavadní hledání "vyšší autority" bylo (i jakými, ne vždy zcela logickými cestami se ubíralo) lze považovat za určitou empirickou nápovědu, jak to "ve skutečnosti" je.

Lze rovněž očekávat, že penzijní problematika v její konkrétní podobě (nahotě) přinese rovněž dostatek empirického materiálu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Ještě jednou vkládám do série z Athén, kde jsem byl na přelomu roku, několik foto z pozdější doby (pak už sérii dokončím, je tam ještě několik zajímavých foto). Tyto foto jsou z nejpůvabnějšího, ale ne nejzajímavějšího výletu. Z nově vybudované cesty, která vede ze silnice mezi Mníškem pod Brdy a Řevnicemi na Kamennou, 469 metrů nad mořem (pouhých 1,2 km mírného stoupání, vrátit se lze stejnou cestou, nebo na mnoho dalších způsobů). Z cesty je spousta nádherných výhledů. Dnes je mrazivo a slunečno. Krásná kombinace. Na zpáteční cestě jsem se ještě na chvíli zastavil u Berounky v Radotíně. Pěkné místo a je zde i velmi dobrá cukrárna.

Cukrárnu najdete kousek od kostela, pokud půjdete uličkou, která je pokračováním lávky přes Berounku.