Diskuse k současným problémům/12 Z PListů

Zatímco v seriálu k vizi běží důležitá série k teorii mechanismů (což je součást teorie her s největší mírou angažovanosti při řešení reálných společenských problémů), probíhá v okruhu pěstitelů vize diskuse k otázkám, které s tímto tématem více či méně bezprostředně souvisejí. Vybírám několik významných příspěvků z této diskuse a zařazuji je paralelně se sérií k teorií mechanismů s tím, že je pak ve vhodném kontextu zařadím i do seriálu k vizi.

Z mého rozhovoru pro Parlamentní listy s komentářem/2

Rozhovor byl uveřejněn 28.1., odkaz na něj je pod vybranou částí. Komentuji z hlediska návaznosti na pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

Druhá vybraná část:

- Ostatně větší výdaje na obranu budou znamenat menší výdaje na školství, zdravotnictví a sociální oblasti. Čeho se v tomto ohledu nejvíce obáváte?

Ono je to ještě horší. Mnohem horší. Není to tak, že když dáme více peněz na zbrojení, "zbyde" méně peněz na školství, zdravotnictví, sociální systém. Tato odvětví, nazývám je odvětví produktivních služeb, jsou schopna nejen si na sebe vydělat, ale mohou být nejvíce výdělečná, pokud provedeme, my nebo kterákoli jiná země či skupina zemí, reformy, kterou budou do těchto odvětví vracet jejich ekonomické efekty.

Tím se změní charakter ekonomického růstu a podstatně zvýší jeho dynamika. Ten, kdo to první zvládne, se stane světovým lídrem. Nevěříte? Stačí se podívat, jaké obrovské ekonomické rezervy jsou ve vytvoření motivačního systému průběžného penzijního pojištění, který by nejen jeho klienty, ale i firmy, vzdělávací systém, zdravotní systém, lázeňské služby apod. orientoval na prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Celý společenský systém by byl stabilní, dynamický a ekonomika by se postupně pozvedla do vyššího levelu. V našem případě jsou pro to v rámce Středounijního prostoru příznivé podmínky. Právě teď se této problematice věnuji v rámci seriálu k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize: https://radimvalencik.pise.cz/12020-vize-jakou-potrebujeme-1138.htmla navazujících článcích. Využívám přitom řadu podnětů z článku I. Švihlíkové "Několik poznámek k důchodové reformě" uveřejněném v listopadu v časopisu "!Argument". Jen pro zajímavost. Před začátkem nekompetentních změn v penzijním systému (2021-2022) vzrostl oproti předcházejícímu roku počet osob odcházejících do předčasného důchodu o 12 108, což odpovídalo dlouhodobému trendu, po začátku změn o rok později (2022-2023) vyskočil, jak odhalila I. Švihlíková, na 52 590 osob! Téměř pětinásobek. Diletantismus, ekonomický zločin, nebo obojí? Toto je příčina "neudržitelnosti penzijního systému". A ne Husákovy děti. Mj. propad v porodnosti s příslušným odstupem času od toho, jak se projevily důsledky chování této vlády, také o něčem svědčí. Máme nyní šanci změnit rozložení politických sil, poslat diletanty a poskoky cizí moci tam, kam patří, a začít dělat postupné změny, které posunou naši ekonomiku do vyššího levelu.

- Napsal jste knížku Lidé, máte ještě rozum jako úvod do přirozené komunikativní filozofie. Má Evropská unie se svým až fanatickým prosazováním cesty ke klimatické neutralitě ještě rozum?

Jsem optimista a myslím si, že "velké zatmění" končí. "Nouze naučila Dalibora housti", proč by současná doba nenaučila lidi používat rozum? Zvlášť, když stále větší počet lidí si uvědomí, že "král je nahý", tj. že nám vládnou hlupáci. Vidím to kolem sebe. I lidé, kteří nevěnovali dostatek času a úsilí svému vzdělání, kteří se tak trochu podceňovali, pokud jde o výkony jejich vlastního rozumu, si najednou uvědomují, že ani profesorský titul a rektorská pozice nic neznamenají, že schopnost obyčejných lidí přemýšlet, těch, kteří kvůli kariéře nezblbli, je na vyšší úrovni. Teď už jde jen o to, aby si uvědomili svoji vlastní odpovědnost, opřeli se o svůj rozum, hledali spolu s dalšími odpověď na současné otázky. Pak dokážeme to, co se ještě nedávno zdálo být nemožné. Když opustili rozum ti, kteří ničí naši zemi, pak je tento prostor potřeba obsadit. Nebo ještě jinak – nejdřív se lidé domnívali, že stačí nějaká velká demonstrace. Ukázalo se, že nestačí. Nyní se mnozí domnívají, že s příchodem Trumpa se u nás vše změní. Nezmění. Pochopení toho, co dělat a o co jde si prostě musíme oddřít. Děkuji za upozornění na knížku, kterou jsem napsal v době, kdy jsem byl poslancem Federálního shromáždění. Vyšla v roce 1994. Stále se dá koupit v antikvariátech, dokonce za trojnásobnou cenu než v době vydání. Tady si ji lze celou i s komentářem stáhnout zdarma: https://radimvalencik.pise.cz/10019-vize-jakou-potrebujeme-16.html

K tomu:

Pochopit velkou historickou změnu, o kterou jde, rámce současného dění, je naprosto zásadní. Bez toho se nikdo nezorientuje v tom, o co jde a co dělat.

Nejlépe se tato historická změna ilustruje na problematice střetu různých přístupů k problematice systému průběžného penzijního pojištění. Proto ji budeme i nadále sledovat. Není to problematika "pro starce", ale pro mladé. Mj. podstatná část z nich hojně využívá část prostředků, které jejich rodiče či prarodiče získávají z penzijního pojištění a ani si to neuvědomují, nedošlo jim, že útok proti systému průběžného penzijního pojištění je především (nikoli jen z tohoto důvodu) útok na jejich kapsy.

Z předcházející diskuse ještě jednou připomenu příspěvek Miroslava Slouky, resp. tuto část jeho úvah věnovanou tomu, jak si lépe a efektivněji porozumět, tj. sdílet již poznané: "Často se osvědčuje i "oddělené rokování" o metodologických otázkách, při současném používání dalšího "metaslovníku", jímž budou metodologické otázky řešeny (tj. "mimo" obsah řešení základní posloupnosti směrem ke stavu žádoucímu)." (viz https://radimvalencik.pise.cz/12053-diskuse-k-soucasnym-problemum-10.html ) – Společný jazyk je nutné vytvářet za pochodu a snažit se prostřednictvím pojmů vyjasnit, jak chápe pojmy ten druhý, kdo je požívá často v odlišných kontextech. Z tohoto hlediska jsem velmi rád, že jsem mohl připomenout svou malou knížku věnovanou myšlení. Nejvhodnějším "metajazykem" je totiž používání všeobecných pojmů (kategorií) k vyjádření konkrétního. Je to umění, které se lze naučit. I ve vyšším věku, a i za pochodu (tedy na cestě k pochopení toho, o co jde a co dělat).

(Pokračování dalším tématem)