Vize, jakou potřebujeme/1138

Vize, jakou potřebujeme/1138

Z technických důvodů zařazuji za část o přírodních ispiracích.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Dotyk zimy v Praze. Procházka, kterou dělám často. Z Pohořelce, úbočím Petřína pomalé kroužení nad Prahou. Exituje více různých cest. Všechny pěkné.

U Strahovského kláštera.

Petřínskou rozhlednu pozná každý.

Nemocnice u Boromejek. Přímo pod námi. A také celá Malá Strana.

Klasika. Hradčany. Pěkný pohled na Letnou.

Vize, jakou potřebujeme/1138

Jak se vyzbrojit teorií (mechanismů)/10

Následující série je věnována otázce, co a jak lze využít ze současného teoretického bádání pro tvorbu perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně teorii návrhu (designu) a uplatnění (implementace) mechanismů.

Předznamenání: O tom, co nabízí teorie mechanismů, si lze udělat představu prostřednictvím online přístupného prestižního časopisu Journal of Mechanism and Institution Design, viz: https://www.mechanism-design.org/ . Od roku 2016 vyšlo již 9 čísel. Podle mě je škoda, že se nepokouší s využitím rozpracovaných metod o analýzu reálně navrhovaných, přijatých a v praxi uplatňovaných mechanismů v rámci reforem, tzv. reforem, pseudoreforem či antireforem. (Určité nástroje k tomu teorie mechanismů má, přinejmenším k rozlišení toho, která z výše uvedených typů změn se prosazuje; jejich použití by nepochybně přineslo silné podněty k tomu, aby došlo k lepšímu zvýraznění toho, co je obecně využitelné.)

Teorie mechanismů a změny v českém penzijním systému

Z hlediska toho, co silou moci prosadila Fialova vláda, považuji z oblasti teorie mechanismů (v původní, nerozšířené podobě) za relevantní v oblasti změn penzijního systému zejména následující:

a) Princip konvergence stimulů.

b) Požadavek monotónnosti navrhovaného řešení.

c) Řešení problému tzv. autority (kdo uhlídá "strážce systému").

d) Problém "sebevynucujících" se N-rovnováh ve vztahu legální a reálný systém.

Probereme postupně. Následně pak ukážeme, jaké možnosti přináší rozšíření systému v intencích teorie produktivní spotřeby jako teoretického základu.

Ad a) Princip konvergence stimulů

Ten by měl být v systému řešen formou respektování dvou typů solidarity:

- Pojistné, tj. mezi těmi, u nichž pojistná událost nastala (nutnost odejít do penze v důsledku stárnutí), tj. solidarity, mezi těmi, kteří mohou a chtějí být produktivně činní, a těmi, kteří z různých osobních či vnějších důvodů již produktivně činní být nemohou či nechtějí.

- Příjmové, tj. mezi těmi, kteří mají vyšší příjmy, a těmi, kteří mají nižší příjmy.

Oba typy solidarity lze řešit důsledným oddělením základní dávky a zásluhové dávky. Zásluhová dávka v podobě doživotní renty je lineárně závislá na současné (nikoli nominální) hodnotě celoživotních odvodů, základní dávka, kterou dostane každý a která spolu s minimální zásluhovou dávkou, jejíž dosažení je předpokladem účasti v penzijním systému, by měla pokrýt základní životní potřeby), by byla vyčíslena prostřednictvím proporcionálního zdanění základu zásluhové částky. (Záměrně píšu "vyčíslena", protože použití pojmů "zdanění penzí" je nepopulární, příslušné vyčíslení pak lze promítnout do účetního rozdělení odvodů do systému.)

Při tomto přístupu lze poměrně přesně spočítat optimální míru účetního zdanění základu zásluhové částky: Při nižší míře zdanění se vybere méně a nedochází ke konvergenci motivů s těmi, kteří odvedli do systému méně prostředků, při vyšším zdanění klesá motivace všech zúčastněných subjektů (klientů systému, ale i firem, které svou firemní kulturou vytvářejí pro prodloužení doby produktivního uplatnění předpoklady, dále též poskytovatelů vzdělávacích, zdravotních, lázeňských apod. služeb) k zabezpečení dostatečné výše odvodů.

Příslušné mechanismy lze teoreticky popsat a prakticky testovat. Systém musí být navržen tak, aby byl jako forma garantovaných celoživotních úspor atraktivní i pro vyšší střední třídy.

Současná realita v ČR:

Intelektuální horizont současných designerů penzijních změn nedosahuje úrovně, na které by mohli pochopit, o co jde, a promítnout to do zefektivnění penzijního systému. Navíc to ani pochopit nechtějí, protože plní jen roli poskoků designerů cizí moci, která ve vztahu k penzijnímu systému úplně jiné cíle.

Nejnázorněji to lze doložit na příkladu toho, jak se vláda vyrovnala či nevyrovnala s problémem předčasných odchodů do důchodu vysokopříjmových skupin. Připomenu graf, který ukazuje na skandální výsledek politiky této vlády:

Před začátkem nekompetentních změn v penzijním systému (2021-2022) vzrostl oproti předcházejícímu roku počet osob odcházejících do předčasného důchodu o 12 108, což odpovídalo, jak je vidět z grafu, dlouhodobému trendu, po začátku změn o rok později (2022-2023) vyskočil na 52 590 osob! Téměř pětinásobek. Diletantismus, ekonomický zločin, nebo obojí? Toto je příčina "neudržitelnosti penzijního systému". A ne Husákovy děti. Mj. propad v porodnosti s příslušným odstupem času od toho, jak se projevily důsledky chování této vlády, také o něčem svědčí.

Místo závěru:

Obdobný vývoj je i v sousedních zemích. Neměla by na to věda o společnosti a konkrétně i teorie mechanismů reagovat? Proč na to nereaguje? Má aktuálnější či závažnější témata? Nebo se ještě v rovině obecně teoretických základů pro řešení problémů v této oblasti nedostatečně vyzbrojila, ještě k tomu nedorostla? A doroste někdy, pokud bude i nadále "za bukem"? Co z toho vyplývá pro nás?

Princip konvergence stimulů má více aplikací v oblasti změn (reforem) penzijního systému, k tomu ale budeme potřebovat model pracující s rozšířením toho původního. To nás ještě čeká.

(Pokračování)