Moje novoroční předsevzetí i s PF

Moje novoroční předsevzetí

Zpracovávám podklady k teorii návrhu (designu) uplatnění (implementace) mechanismů(v intencích L. Hurwicze, R. Myersona, W. Trockela). Považuji tuto oblast teorie, která je u nás poměrně málo známá, za velmi významnou. Nejbezprostředněji totiž souvisí s reálným vývojem společnosti. Udělal jsem si pár poznámek k tomu, čemu bych se chtěl věnovat v příštím roce. A najednou z toho bylo spíše něco jako program či ještě přesněji novoroční předsevzetí. Navíc velmi úzce se týkající podstatného směru či rozměru pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

Při této příležitosti jsem si současně uvědomil, proč ne někdy v budoucnu, ale nyní (včera bylo pozdě) je nutné do rozpracování teorie mechanismů zahrnout podvojný model finančního trhu s podobnou metodologickou funkcí, jakou má pro teorii mechanismů podvojný model směny statků. Oba modely s podrobnou charakteristickou najde zájemce zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11789-vize-jakou-potrebujeme-996.html

Nyní již předsevzetí ˄ program prací:

1. Oba modely, nejenže mají přes řadu odlišností mnoho společného, ale přecházející jeden v druhý.

2. Model směny pracuje s užitkovými funkcemi a zákonem klesajícího mezního užitku; model finančního trhu pracuje s funkcemi výnosu z investičních příležitostí a zákonem klesajícího výnosu z těchto investičních příležitostí.

3. Model směny za finální efekt považuje užitek spotřebitele; model finančního trhu považuje za konečný efekt přírůstek budoucího příjmu, který se stává zdrojem financování v dalším cyklu.

4. Model směny neuvažuje ani výnosové efekty ze spotřeby, ani možnost investování jednoho hráče do zvýšení výnosových efektů druhého hráče (o který by se oba hráči mohli podělit), model finančního trhu uvažuje obojí a posouvá nalezení optima na vyšší úroveň (kdy z toho, co se nazývá spotřebou hráče může mít příjmový efekt i druhý hráč, dokonce – jak uvidíme – pozitivní i negativní).

5. Teorie návrhu a implementace se neobejde bez toho, aby místo omezeného (jednocyklového) modelu pracovala s vícecyklovým (reprodukčním) modelem, ve kterém se příjmy hráčů ve výchozím cyklu stávají významným parametrem hry v navazujícím cyklu.

6. Empiricky (i běžným pozorováním) lze doložit, že role příjmových efektů ze spotřeby roste (coby historická vývojová tendence) a že do oblasti spotřeby, ve které spotřební příležitosti jsou současně investičními příležitostmi, vstupují úvěrové vztahy (vztah věřitele a dlužníka).

7. Z hlediska historického vývoje jde o změnu, která vyústi v prosazení sektoru produktivních služeb (služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, mj. i vzdělání, resp. zejména vzdělání, ale i péče o zdraví, výchovu, sociální práci) jako dominantního sektoru ekonomiky.

8. Úkolem teorie je ukázat cestu k tomu, jak dosáhnout toho, aby poskytovatelé produktivních služeb byli financování z ekonomických výnosů svých aktivit (nezávisle na rozhodování vnější autority), k čemuž má nejblíže právě teorie designu a implementace mechanismů rozvinutá příslušným směrem.

9. Složitost tohoto úkolu spočívá v tom, že investiční prostředky lze investovat i do investičních příležitostí, které umožňují zvyšovat výnosy jednoho hráče na úkor druhého hráče (a to několika způsoby), což nazýváme investováním do pozice, resp. pozičním investováním.

10. Poziční investování ovládlo většinu her a mechanismů spojených s příslušnými hrami, do kterých vstupuje role (institucionálně) nadřazené autority, a přerostlo v systém, který brání změnám, pro které již nazrál (přezrál) čas, což význam teorie zaměřené na pozitivní změny mnohonásobně zvyšuje a činí ji nepostradatelnou.

11. V těchto podmínkách se rodí ekonomie produktivní spotřeby, ve které ekonomické procesy nekončí dosažením užitku, ale rozvojem produktivních sil ekonomických agentů (člověka, hráče, spotřebitele apod. dle úhlu pohledu) a jejich následným uplatněním v ekonomickém růstu (nové kvality).

12. Ekonomie produktivní spotřeby je přesahem stávající (neoklasické) ekonomie v několika vzájemně se propojujících směrech, je doložitelným a významným přesahem (ve smyslu zobecnění a využitelné interpretace zobecnění základních předpokladů překonaného teoretického systému).

K tomu:

Výše uvedené lze chápat jednak jako konstatování vztahující se k současnosti, jednak jako akční program dalšího bádání, přičemž:

- Nelze nevidět zájmový (a tudíž i ideologický) kontext výše uvedeného, protože ti, kteří mají výhody ze současného stavu, se jich ne vždy budou ochotni vzdát.

- Ideologický odpor bude nutné překonávat poctivým rozvíjením teorie, přičemž se bude nutné vyrovnávat i s určitými deformacemi teorie, které jsou důsledkem tendencí k její poplatnosti vůči rozložením sil ve společnosti (tak jako tomu bylo vždy v historii).

- Hlavním vyústěním teoretického bádání je návrh komplexních reforem zvyšujících roli produktivních služeb na základě mechanismů umožňujících jejich "samonosné" financování (což znamená i vymanění se z role vnější autority, která dnes pozitivním změnám brání).

- Rozhodující střet se (patrně v několika vlnách a v různých částech světa) bude odehrávat v oblasti přístupů k financování systému vzdělání, zejména jeho vrcholných (koncových) forem (jeden takový střet již proběhl na přelomu milénia).

- Nejnázorněji je v současné době tento střet vidět v oblasti sporů o tom, jak financovat starobní penze, resp. ve snaze zabránit tomu, aby byly implementovány již teorií vypracované mechanismy, které motivují všechny účastníky průběžného systému k tomu, aby klienti tohoto systému měli zájem a měli i možnost dle svých individuálních možností i podmínek, v nichž se nacházejí, prodloužit období svého produktivního (včetně výdělečného) uplatnění.

Shrnutí:

Výše řečené lze zpochybňovat, odmítat, ba co hůř – ignorovat, ale lidská pospolitost se nejen v globálním, ale ani v lokálním měřítku nepohne vpřed, pokud se s využitím teorie nevydá výše naznačenou cestou (pochopitelně s určitými vylepšením a zpřesňujícími korekcemi, které budou výsledkem náročné dřiny založené na pochopení toho, o co jde).

A novoroční přání?

To je mnohem jednodušší. Velmi nedávno jsem napsal:

V Řecku se říká: "Je tak hloupej, že neumí plavat."

U nás lze nyní podobně říci: "Je tak hloupej, že věří České televizi".

Tak přeji všem, aby kolem nich i v nich bylo co nejméně hlouposti.