D. Mišík: O vizi a vizích – část 3.

V době příprav na důstojnou oslavu třetího výročí od systematické práce na perspektivní, realistické a přitažlivé vizi jsem dostal text Dušana Mišíka, který se problematikou vize zabývá z nadhledu. Příjemně se čte. Paralelně jej zveřejňuji se seriálem k vizi.

O vizi a vizích – část 3.

Dušan Mišík

Další protiklady ve vizích

Vize mají další protiklady. Vize existují v rovině všeobecně abstraktní a v rovině konkrétně jednotlivé. Ty by měly být v jednotě. Existuje snaha konkretizovat detaily vytváření nové společnosti, formulovat technické, ekonomické, politické, právní, morální, psychologické a jiné detaily. Ke konkrétně jednotlivému patří jako jeho protiklad i všeobecně abstraktní. Proto by bylo dobré věnovat více pozornosti vztahu bytí a vědomí člověka, vztahu člověka a přírody, vztahu emocí a racionálního myšlení a obecným zákonitostem vývoje společnosti.

Ostatně byla vyvinuta umělá inteligence a my jsme ještě nezvládli sociální změny způsobené výpočetní technikou, zejména mobilními telefony. Nevíme, co v společnosti umělá inteligence způsobí.

Intelektuálové z těchto oborů většinou pracují na liberálně progresivistické vizi, vyznávající individualismus, doplněný charitativní činností, nebo péčí o sociální uznání menšin. Altruisticky smýšlející, vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé se orientují na různé negativní jevy společnosti a nejdou k podstatě individualismu a altruismu. Mají vytvořenou ideovou zábranu, tj. musí rozhodně obcházet širokým obloukem vše, co by mohlo zavánět socialismem, komunismem a marxismem. Přitom emociálně cítí s ostatními lidmi, zvířaty a přírodou. Věří v soukromé vlastnictví, v neviditelnou ruku trhu. Jsou to axiomy, z kterých se má vše odvíjet, a jevy jako exekuce, bezdomovectví, milion lidí pod hranicí bídy, inflace, války zařazuje mezi selhání jednotlivců, které nemá nic společného s platným společenským řádem. Věří, že tyto neduhy společnosti budou v budoucnu vyřešeny, aniž by se změnila podstata společnosti. Macinkovi Motoristé získávají na popularitě.

Dalším protikladem je kategorie "mnohé", která je vztažena k protikladu "jedno", jedna konkrétní osobní vize každého člověka.

Majetné třídy, i když mezi sebou vedou tvrdý konkurenční boj, se dokážou sjednotit v jednom, v tom, jak uhájit své dominantní mocenské postavení a udržení nesouměřitelnosti velikosti jejich majetku s ostatními lidmi. Majetná vrstva může přijít o hodně. Mají pouze dvě možnosti. Zachovat své výlučné postavení formou konzervativního lpění na starém, vyzkoušeném, nebo pokud už není možné zachovat starou formu, musí hledat formu novou, opětovné potvrzení své politické i ekonomické moci. To majetné třídy sjednocuje.

Naproti tomu nemajetné třídy žijí s vizí, že dokážou přizpůsobit své životy existujícím podmínkám, a to i při zhoršování poměrů ve společnosti. Případně žijí s vizí, že postoupí v karierním řebříčku, uspějí v živnostenském podnikání, nebo vyhrají ve sportce. Zvláštní vizí je získat životní prostředky mimo rámec platných zákonů. Nějak bude, žít se musí, je jejich vize. Pro nemajetné a méně majetné vrstvy se nabízí stovky konkrétních variant třech obecných vizí, které budou buď usilovat o parazitování na stávajícím společenském řádu, nebo přejdou do nějaké formy subkultury, nebo se pokusí o získání moci prosazením společenské změny.

Většina lidí nesleduje alternativní teorie, uspokojí se s hlavním mediálním proudem a nedokážou docenit dopad známých rizik, prognóz negativních trendů a tím pádem se i sjednotit na společné vizi. Pětatřicetileté působení liberální indoktrinace, preferování individualismu, dostupnosti plodů produktivních sil, tj. obchodní regály plné sortimentu o statisících položkách a složitost sociální reality, vede mladé lidi k tendenci využívat konzum, k tendenci "ubavit" se k smrti a rezignovat na nějaké sociální vize. Jejich vize se redukují na: kam půjdeme za zábavou, kolik mám lajků, jaké zábavné virální video mi přistálo v mobilu a kde na to vše vezmu peníze. Uvedené poměry vytváří tisíce malých osobních vizí, které nehledají vizi obecnou, vhodnou pro celou společnost.

Intelektuálové z alternativního myšlení posuzují stávající skutečnost a sní odvozené vize skrze osobní smyslovou zkušenost a odlišnou teoretickou připravenost podle toho, jakou literaturu čtou. Když se k tomu přidají psychické vlastnosti osobností a drobné půtky, vyvěrající z odlišných detailů, pak se vytvoří animozity mezi jednotlivými členy, které brání společnému hledání smysluplné vize. Ještě k tomu přidejme kariérní představy aktérů, konkurujících si ve volné soutěži o posty a prestiž, a máme tady solidní základ překážek sjednocení se na společné vizi. Hledání vize pro většinu, web https://radimvalencik.pise.cz/je dobrou cestou. I když dlouhou. Jestli pak nám překotný vývoj reality dopřeje čas pro hledání vize, kterou potřebujeme.

K tomu:

Nutno řešit koncepčně po linii: ekonomie produktivní spotřeby jako přesah neoklasické ekonomie, odvětví produktivních služeb a ekonomika vyššího typu, poziční investování a od něj se odvíjející struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad jako hlavní. Bez poctivé teorie není dostatečně jasně vidět, o co jde.

Jinak – s těmi studenty to zase není tak špatné: https://radimvalencik.pise.cz/11980-je-mladez-spatna-a-nevzdelana-konkretni-priklad.html - člověk má v sobě vývojem (a tudíž i geneticky) zabudovanou potřebu "přesahu", tj. transcendence. Tu mu mohou poměry vytlačovat z hlavy, ale lze ji také probudit. Jaké jsou možnosti v tomto směru ukáže experiment (a nejen experiment) s hnutím 12*12.