Vize, jakou potřebujeme/1071

Vize, jakou potřebujeme/1071

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/35

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího. V jakém smyslu nejdůležitějšího? V následujícím:

1) Posun ve vidění reality:           _od↑^k

Nejdříve musíme vyjít ze slepé uličky chybného vidění reality k tomu, o co ve skutečnosti jde. Bez toho to prostě nepůjde. V tom měli pravdu Goethe i Lenin:

Goethe: "Kdo si nezapne správně první knoflík, ten se už dobře neobleče."

Lenin: "Kdo se pouští do dílčích otázek bez před běžného vyřešení obecných otázek, bude nevyhnutelně na každém kroku bezděčně "narážet" na tyto obecné otázky. A narážet na ně slepě v každém jednotlivém případě znamená odsuzovat svou politiku k nejhoršímu kolísání a bezzásadovosti."

Budu ilustrovat na článcích v časopisu !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

70. článek:Kormidelník musí vědět, kde je 20.6.2024, Ladislav Zelinka

Celé zde: https://casopisargument.cz/57953

Více než dva měsíce jsem čekal, než se objeví na stránkách časopisu !Argument článek, který by posunul chápání toho, o co jde, o něco dál. (Budeme se muset polepšit...)

Článek Ladislava Zelinky propojuje "nadhled z výšin" s realitou výsledků eurovoleb (či alespoň se o to pokouší). Začíná obecnou úvahou (od svého textu zde i dále odlišuji barvou):

"V abstraktním dvousložkovém modelu, složeném z dynamického systému a z jeho okolí/prostředí, může existovat celá škála možností vzájemného vztahu, které jde od absolutní dominance systému nad okolím po opačný případ dominance okolí/prostředí nad dynamickým systémem. Přeneseme-li se z abstrakce do konkrétních podmínek zemské biosféry, škála se zúží na poměrně krátký úsek, který charakterizuje zmiňovaná dominance prostředí. Jeho gaussovsky nejvýznamnější část tvoří případy, kdy šance na přežití a reprodukci jednotlivých životních forem závisejí na jejich pasivní adaptaci (přizpůsobování měnícímu se okolí). Vedle toho tu nalezneme i méně časté varianty, v nichž živé organizmy přežívají i díky adaptaci aktivní (přizpůsobování prostředí svým požadavkům). Nejdále to v tomto směru dotáhla životní forma v podobě člověka (Homo sapiens), jež na aktivní adaptaci založila svou strategii přežití a vytvořila v rámci biosféry "bublinu" antroposféry, kde se jí z biologického hlediska podivuhodně daří (možná až moc)."

Na základě toho rozvíjí myšlenku o významu "sebeomezování":

"Vedle toho si možnosti aktivní adaptace vědomě omezujeme sami, neboť nám dějinné zkušenosti ukázaly, kam jejich "neomezování" vede. Proto máme mezinárodní právo civilní i válečné, antimonopolní zákony, předpisy regulující politiku a politické subjekty atd. Kormidelníci dynamických systémů, působících uvnitř antroposféry, se musejí s těmito omezeními vypořádat. Podmínka je to nutná, avšak nikoli postačující – jak ostatně uvidíme dále... Protože je právě po "evropských" volbách, máme v přímém přenosu naservírovány výsledky, jež si říkají o nějaké vyhodnocení. Co se nám tedy ukazují po dosazení do shora popsaného modelu?

Některé strategie se ukázaly být "mimo mísu" – příslušní stratégové prostě neodhadli (nebo snad ani nechtěli odhadnout) pozici "svého" systému/řízeného subjektu na oné modelové škále. Shodně se chovali tak, jako by se nacházeli v části s významným vlivem řízeného subjektu na okolí a okolí jim to spočetlo.

Patrně nejmarkantnější je to u "Šmardovy sociální demokracie"... Sebevražedný kurz byl nastolen už dávno v éře Bohuslava Sobotky. Tehdy úspěšná strana s masovou voličskou podporou (jež ukazovala, že nejde o žádné "socialisty", nýbrž o zemanovskou verzi "catch all party") se začala štítivě odtahovat od své kmenové členské základny a od voličských skupin, z nichž žila, v touze po mravní a morální očistě od všech a od všeho (zejména pak od "zemanovství"). A jak jí tak nikdo nebyl dost dobrý, zbylo jí nakonec soustředění na mladé intelektuály se zelenou orientací a lehce liberálním podtextem. Výsledek se dostavil poměrně rychle – členské i voličské jádro se přesunulo ke hnutí ANO a sociální demokracie se vyzmizíkovala. - Obdobně se netrefila ani Okamurova SPD, tady byl ale mechanismus chyby jiný. Zatímco sociální demokraté se svým štítivým postojem zbavili nosných členů a voličů (a na uprázdněné se k nim natáhla "třetí liga" politických příživníků, jež je stáhla ke dnu), okamurovci nechtěli ani tak měnit voliče, jako spíše nastavit navenek akceptovatelnější tvář a zvýšit tak svůj (téměř nulový) koaliční potenciál. - Na druhé straně naservírovaných výsledků jsou strategie, jež pozici dané strany na pomyslné škále pochopily a respektovaly. Například koalici Stačilo! Kateřiny Konečné se – byť zatím jen nepřesně – podařilo trefit do toho, co chtějí její voliči slyšet. Jedná se o jeden z projevů tápání evropské levice, jež se stále ještě nedokázala zbavit "podstrčených" témat jakými jsou ekologismus, LGBT apod. Asi nejdále se v rámci tohoto hledání dostala německá Sahra Wagenknechtová, jež zformulovala "odplevelený" levicový program, který voliči v "eurovolbách" ocenili více než její mateřskou Die Linke. V českých poměrech je ale ještě příliš brzy na prognózy do budoucna, protože Skylla i Charybda pokušení měnit voliče nebo příliš podléhat řvaní pouliční spodiny stále číhají."

K tomu:

Postřehy jsou to skvělé, ale čekal jsem víc. Pak jsem si ale uvědomil, že problém nenaplněných očekávání je obsažen již v názvu článku: "Kormidelník musí vědět, kde je". To taky. Ale nestačí to. Musí rovněž vědět odkud a zejména KAM pluje.

Proto si dovolím také jednu analogii. Kolumbus chtěl totiž doplout do Indie s přesvědčením, že průměr země je jen 20.000 km. Na varování mnichů, že je to 40.000 km a že pokud někde nenarazí na nějakou pevninu, nedbal. Měl kliku. Dnes by nebylo nejlepší na podobnou štěstěnu spoléhat. Jdeme do stále většího průšvihu a potřebujeme vědět, odkud kam jdeme. Proto ten dlouhý úvod k dnešnímu článku i s tím schématem. Budu ho používat i nadále, protože nelze ignorovat obecně oblíbený omyl (ve smyslu spisovatele Ludvíka Součka).

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z Černolic ke Kamenné. Za houbami - malá vzpomínka na sezónu. Ale hlavně procházka nejhezčímí místy blízké části Brd.

Výhledy z Kamenné. Tento je směrem k Beroounu.

Je to jedno z nejkouzelnějších míst u Prahy.

Okolní les.

Kotrč kadeřavý je velmi chutná houba. Mám z něj vždy větší radost, než když najdu hřiba.