Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ip: Důvodů, proč Kolumbus neodhadl vzdálenost, může být více. Kolumbus se na cestu dosti teoreticky připravoval a sbíral informace z různých pramenů. Takže jedním z důvodů může být, že neuvážil rozdíl mezi římskou mílí (asi 1400 m) a arabskou mílí (až 2000 m). Dalším důvodem mohla být nejednotnost v odhadech velikosti Země. Takže aby získal finanční podporu, tak podporoval kratší vzdálenost. Zřejmě se nejednalo o omyl, protože se již před svou cestou do Ameriky věnoval mořeplavectví a mimo jiné cestoval i na Island. A z Islandu je Grónsko takříkajíc na dohled. Takže Kolumbovo přesvědčení, že na západě něco je a je to dosažitelné, nebylo neoprávněné. Jinak celkem je méně známo, že Kolumbus během cesty objevil magnetickou deklinaci, což znamená, že magnetický pól Země se neshoduje s geografickým.
Se vztahem mezi teorií a prací je to někdy složité. Vezměme si záležitost termojaderné fúze. Teoreticky platí, že aby nastala, musí pro daný materiál překročit součin teploty, hustoty materiálu (tlaku) a času určitou hodnotu. V termojaderné bombě se toho dosahuje výbuchem plutoniové roznětky, která docílí potřebné teploty a tlaku záření, aby se vznítila hlavní nálož. Pro mírové účely jako zdroj energie to použitelné není. Takže již v době návrhu sovětské termojaderné bomby Igor Tamm a další navrhli jako termojaderný reaktor tokamak (TOrodialnaja KAmera s MAgnitnymi Katuškami). To je jedna cesta vývoje. Prvním krokem by měl být zatím demonstrační reaktor ITER, který by již měl splňovat všechny předpoklady pro řízenou termojadernou reakci, ovšem na jeho spuštění si ještě nějakou dobu počkáme. Druhou cestou, kterou propagují Američané, jsou termonukleární mikrovýbuchy, kdy spouštěčem je koncentrované záření sestavy laserů na zmražený vzorek materiálu. Soustředění energie v čase a prostoru celé sestavy je technický problém. Již proběhla tiskem zpráva, že se to podařilo a energie výbuchu vzorku překročila součet energií záření dopadajících na vzorek. To potěšilo teoretické fyziky. Ovšem inženýři začali počítat celkovou elektrickou energii pro pohon laserů, a energetický zisk vyšel jako nepatrný zlomek. Tímto chci naznačit jak se může lišit názor na řešení určitého problému mezi teoretiky a inženýry, kteří chtějí vytvořit prakticky použitelný produkt. Totéž může být i ve společenských a ekonomických vědách, kdy různé teoretické modely mohou vycházet, ovšem naroubování na reálnou lidskou populaci nemusí stoprocentně fungovat. Radim Valenčík tento problém označuje termínem endoparazité. Já bych to ale trochu rozvinul. V každém lidském jedinci funguje hegelovská jednota a boj protikladů mezi sobectvím a altruismem. Sobectví je nezbytné jednak pro zachování a prosperitu jedince, ale také aby se šířil genom s určitých hledisek nejschopnějších a současně aby se nejschopnější dostali do vedení společenství, čímž se celé společenství posiluje. Sokrates v antice varoval, že domokracie je málo imunní vůči tomu, aby se do vedení dostali nikoliv lidé nejschopnější v pozitivním slova smyslu, nýbrž lidé "všehoschopní". Uvádět příklady netřeba. Opakem sobectví je altruismus, který zajišťuje soudržnost společenství. Ovšem hypertrofie altruismu může způsobovat malou odolnost společenství proti vnějším vlivům, jak vidíme na migrační krizi, anebo plýtvání zdroji společenství na jedince, kteří pro společenství nepředstavují významný přínos. Toto nelze hodnotit rigorózně, protože jsou lidé, kteří nepředstavují přínos v měřitelných jednotkách, ale pouze svou existencí a osobností. Poměrně nebezpeční jsou lidé, kteří předstírají altruismus, ale jsou vedeni sobeckými zájmy.
Takže teprve "inženýrské" řešení, které teoretické řešení skloubí s lidským faktorem v použitelný systém, bude představovat skutečné řešení problému.