Vize, jakou potřebujeme/1018

Vize, jakou potřebujeme/1018

Jak odvrátit tragický konec globální levice?/6 

Časopis !Argument přináší nejvíce podnětné příspěvky k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Tentokráte přinesl článek, který si zaslouží mimořádnou pozornost, protože dává velmi podnětnou odpověď na otázku, proč se levice dostala do současné tragické situace. Vyšel z pera Ladislava Zelinky pod názvem Levice v množném čísle 19. září:

Levice v množném čísle – část 6.

Ladislav Zelinka

(zde je celý ke stažení https://casopisargument.cz/59465 )

Jak dál?

Jaký se vlastně z tohoto letmého exkurzu po dnešní dezorientované, rozdrobené a poplivané levici dá učinit závěr – dá-li se udělat jaký? V prvé řadě je asi zapotřebí vyčistit stůl a začít znovu některé pojmy a kategorie používat v jejich nezkarikovaném a nepokřiveném smyslu.

Levice je směr, který je nespokojen se současným stavem lidské společnosti a chce jej změnit k lepšímu. Cesty k tomu spatřuje různé – od drobných mikroekonomických korektivů přes makroekonomické úpravy na širší (celostátní, nadstátní) úrovni až po systémovou změnu uspořádání vztahů mezi lidmi (změnu společenského zřízení). Klíč k těmto změnám spatřuje v ekonomice, kde se opírá zejména o tzv. "pracovní teorii hodnoty". Svou politickou orientaci staví na sociální spravedlnosti, primárním pacifismu a souladu s přírodou. Avšak musí být připravena se hájit proti všem pokusům dělat z ní fackovacího panáka – nesmí si nechat podstrkovat "kukaččí" témata, jež jí odvádějí od jejího poslání, přerůstají jí přes hlavu a hrozí ji prakticky zlikvidovat.

To není jen nějaká taktická poznámka, jíž šeptá trenér do ucha svému svěřenci. To je historická povinnost levice (nenechat se zničit/zlikvidovat), neboť je to ona (a jen ona), kdo má svou historickou úlohu právě v této konkrétní vývojové etapě. Levice má odpovědnost za to, aby stále méně a méně společensky efektivní současná ekonomická formace nestrhla – spolu se svým zánikem – do propadliště dějin i celou lidskou societu. To za ni žádné uměle vytvořené "žluťácké odbory", jež by ji mohly v pesimistickém scénáři nahradit, neudělají. Stávající společensko-ekonomická formace má v sobě nutnost stále více zničujících válek zakódovánu a není pochyb o tom, že se – nebude-li včas nahrazena jiným modelem – v poměrně krátkém časovém úseku fatálně destruuje a valnou část našeho živočišného druhu vezme s sebou. V zásadě již od dob, kdy tuto objektivní nutnost válek za kapitalismu (v důsledku jeho nerovnoměrného vývoje) poprvé popsali R. Luxemburgová a K. Liebknecht, je zřejmé, že snaha o implementaci jiného sociálně ekonomického modelu má odůvodnění nejen v touze lidí po spravedlivějším světě, nýbrž i v prosté potřebě zabránit jejich vyhubení.

Ale vraťme se zase zpět k té Sahře Wagenknechtové a jejímu BSW, označovanému za "konzervativní levici". Možná, že slyším růst pithartovskou trávu, ale snad může jít o první nesmělý pokus vrátit levici tam, kam patří. Z šaškování na ulici se stále bizarnějšími a extrémnějšími skupinkami zpět do seriózní a reálné politiky. K tomu je zapotřebí nejen se programově očistit od momentálně módních, avšak krátkodechých výstřelků, nýbrž i získat zpět voličskou podporu. A to se zatím (to "zatím" zdůrazňuji, protože jde opravdu jen o chvilkový začátek) daří – na rozdíl od žalostných výsledků tzv. moderní levice, honící se za popularitou na nepravých místech.

K tomu:

Pokud bude "levice" přistupovat k "tzv. "pracovní teorii hodnoty"" způsobem, kterým to dělá doposud, nikam se nedostane. V této oblasti je jeden z největších "nedodělků" kvalifikovaného uvažování. Nadhodnota je Marxem přesně definována: Rozdíl mezi hodnotou produkce danou množstvím vložené práce (živé a přenesené) a hodnotou pracovní síly (nákladů na její reprodukci v hodnotovém vyjádření).

Existuje kvalifikovaná vědecká studie (srovnatelná s Marxovým výkonem), která by byla oporou v odpovědi na otázku: Jak rozdělit zisk, coby jevovou podobu nadhodnoty, mezi zaměstnance (včetně nákladů na zvyšování jejich kvalifikace) a rozvojové potřeby firmy (investování do inovací)? – Neexistuje. Jedním z posledních pokusů byla snaha levicového postricardiánce P. Sraffy "Výroba zboží pomocí zboží". Inspirující, ale nedostačující.

Ale hlavně, což je pro levici zvlášť ostudné, vůbec nezaregistrovala fenomén pozičního investování, který přerostl v globální diktát. A tak se se svými názory, které jsou stále méně kompetentní, dostává v oblasti teorie úplně mimo hru. Jenže nelze mít ideovou převahu, která se jako převaha neprojeví i v rovině poctivé vědy.

K tomu, jak to s teorií nadhodnoty není jednoduché, cituji z nedávno napsaného:

Příklad druhý:

Nelíbí se nám rozdělení, kdy vlastník výrobních prostředků zaplatí vlastníkovi pracovní síly jen náklady na reprodukci této pracovní síly a sám si ponechá zbytek? (Tj. rozdělení výnosů formou vykořisťování v klasickém smyslu, tj. podle principu, že "nadhodnotu" si přivlastňuje vlastník výrobních prostředků.) Budiž. Tak navrhněme mechanismus jiného rozdělení, například rovného rozdělení "přebytku". Ale co zahrnout do "přebytku". Něco totiž musí být odpočteno, například:

- Pokud vlastník je pro organizaci výroby nezbytný (plní funkci organizace a dohledu), musí dostat také to, co je určeno k reprodukci jeho života, podobně jako dělník.

- Pak musíme odpočítat to, co vlastník investuje do rozšíření a inovování výroby, aby vlastníkovi práce zajistil pracovní uplatnění i v budoucnu.

- Rovněž tak je potřeba investovat do zvyšování kvalifikace vlastníků pracovní síly, ale i vlastníka výrobních prostředků, do společenských kontaktů, které pro výkon svých produktivních aktivit ve prospěch firmy potřebují apod.

Vidíme, že návrh mechanismů v daném případě není jednoduchý a že pohled na řešení reálného problému ve stylu "stačí znárodnit a tím zlikvidovat vykořisťování" je tváří v tvář realitě dost přihlouplý či diletantský.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11783-vize-jakou-potrebujeme-992.html

Levičák nad tím může mávnout rukou, ale tím levici nepomůže. Nebo může začít uvažovat a pochopí, kudy vede cesta řešení současných problémů, viz 23 pokračování navazujících na první díl, ze kterého je tato ukázka.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Měl jsem možnost pobýt přes víkend v Jeseníkách a užát si jejich pozdně letní či spíše ranně podzimní krásy. Spojil jsem návštěvu "zlatého dolu", tj. jedné ze štol v okolí Zlatých hor (Poštovní štoly) s výletem na Praděd a procházkou v nedalekém Polsku.

Andílek? Tajímavý útvar. Bílá barva je zinková běloba, modrá sloučenina mědi, rezavá železo. Taková kouzla tvoří různé rudy, které se zde nacházejí.

Tady je silně zastoupen mangan. Hnědé krápníky jsou velmi křehké a porézní.

Tady je krápníky vidět ještě lépe.

A tady je detailní pohled. Skládají se z kysličníku železa a manganu. Mangan se zde ještě nedávno (v hlubších patrech) těžil ve velkém.