Vize, jakou potřebujeme/994

Vize, jakou potřebujeme/994

Poziční investování a teorie mechanismů – část 3.

Z několika důvodů, které jsem uvedl v první části, vkládám do seriálu k vizi sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí.

Uvědomuje si teorie zabývající se touto problematikou složitost praktické aplikace výsledků?

(Pokračování)

Pokračuji tím, co nazval v souvislosti s dodržováním či nedodržováním pravidel hry L. Hurwicz ve své řeči při příležitostí udělení Nobelovy ceny problémem Kdo uhlídá strážce dodržování pravidel? Použiji opět text W. Trockela:

"Tento slabší koncept definuje úspěšné prosazení legální hry G ve skutečné hře H postulátem, že množiny Nashových rovnováh G a H se shodují a nejsou prázdné. Myerson (2009) navrhuje oslabení úspěšného prosazení legální hry G ve skutečné hře H tím, že požaduje, aby množina strategických profilů G byla uzavřená při racionálním chování, což z ní činí množinu CURB, jak ji definoval Basu a Weibull (1991), v souboru strategických profilů hry H. Žádná z těchto dvou slabších definic neimplikuje platnost té druhé. Hurwicz (1998) uzavírá svou část o "Úspěšném prosazování a implementaci" odpovědí na svou předchozí otázku: "Důvodem, proč nelze Nashovy rovnováhy považovat za samoimplementační, je to, že předpoklad efektivnosti výsledkové funkce h (.

) skrývá potřebu institucionálních opatření, která jsou k tomu obvykle zapotřebí." Pokud jde o institucionální design, je rozlišení mezi legální a skutečnou hrou pouze výchozím bodem. Pokud hráči vyšší institucionální vrstvy určují a kontrolují pravidla skutečné hry na nižší úrovni tím, že vystupují jako strážci těchto pravidel, jsme konfrontováni s Hurwiczovou otázkou:"Ale kdo bude hlídat strážce?"."

K tomu ode mě:

Může se zdát, že je to myšlenka téměř nesrozumitelná. Ve skutečnosti je to takto:

1. Když hovoříme "legální hře G ve skutečné hře H", máme na mysli v prvním případě hru, jak je zadána pravidly, ve druhém případě hru, jak se hraje, když může docházet k porušování pravidel.

2. Neděsme se ani pojmu "Nashova rovnováha". To je situace, kdy – pokud nikdo z ostatních zúčastněných nezmění svoji strategii –, tak se ani nám nevyplatí změnit naši strategii. Něco jako když máte v Lidlu nápis "Krást se nevyplácí". Proč? Protože tam funguje poměrně dobře strážce a při pokusu o krádež by vám hrozil trest. Tam je legální hra "Vyber zboží a zaplať" celkem úspěšně prosazena. V případě tomboly v "Hoří má panenko!" hra úspěšně prosazena nebyla.

3. Na co zaměří pozornost dobrá teorie? No přece na to, aby ty hry, tj. ty společné akce, kterými si lidé mohou polepšit, které jsou podstatné pro zlepšení životní situace lidí a řádné fungování společnosti byly – připomeňme si hlavní pojem – "úspěšně prosazeny". S tím, že právě o to jde, zejména v současné době, asi bude každý normální člověk souhlasit. Jde o to, co z moudrých hlav vypadne při řešení tohoto problému. Takže čtěme dál Trockelův text:

"V oddíle Zpět k Juvenalovi dochází Hurwicz (1998) k závěru, že "buď neexistuje způsob, jak hlídat strážce", nebo je k hlídání těchto strážců zapotřebí také "strážců druhého řádu". Hurwicz tedy pokračuje (1998, s. 11): "Pak ale, pokud i ti podléhají korupci, jsou zapotřebí i strážci třetího řádu atd. To vyvolává představu nekonečného regresu strážců, kdy strážce řádu k je nutný ke střežení strážce řádu k,1 s k = 2, 3 ... ad infinitum. Jestliže nekonečno strážců není obvykle k dispozici, zdá se, že to vylučuje možnost vynucení." Nicméně Hurwicz na základě "náhodné empirie" tvrdí, že v mnoha situacích jsou pravidla skutečně implementována nebo vynucována, "i když ne dokonale", a pokračuje: "Někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklon jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Dobře fungující společnosti se snaží vybírat soudce a vládce z řad takových jedinců"."
K tomu ode mě:

Připomeňme si, že L. Hurwicz byl v tu dobu už dost starší pán, který sděluje názory shrnující jeho zkušenost z interakce teorie a praxe, přičemž vždy se snaží být věrný teorii a sloužit praxi. Nedivím se, že je pro W. Trockela takovou autoritou morální i odbornou. L. Hurwicz vlastně nastoluje otázku "Kde a jak hledat osvíceného vládce?". Docela zajímavé je, jak vidí předpoklady úspěchu příslušného subjektu, tj. toho, aby mohl jako "strážce" (uznávaná autorita) splnit svoji misi: Musí mít "možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu)". Moc, majetek, osobní charisma, postavení + respekt obyvatelstva.

Škoda, že se L. Hurwicz nedožil dnešních dnů. Pak by si musel položit otázku, kterou mj. nastolil Oskar Krejčí svým postřehem v časopisu !Argument: "Zrychlující se propad kvality vládnoucí vrstvy na Západě vidí dnes snad každý. Vnější znaky jsou patrné ve veřejnoprávním zpravodajství, kde se stýká pokleslá úroveň politiků a novinářů."Jak byly spuštěny procesy "špatně fungující společnosti", ve které jsou vybírání soudci a vládci z řad právě opačných jedinců? Myslím, že v návaznosti na výše nastolenou problematiku by teorie her měla tuto odpověď dát. Tak se o to ve vhodnou chvíli pokusíme.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Další výlet byla "klasika". Průlom Hornádu, Klášterská dolina, Klášterisko a zpět na Podlesek.

Typická část Průlomu Hornádu.

Něco skoro jako pláž. Pro některé odpočinek. Já se snažil udržet tempo.

Stále ještě v Průlomu Hornádu.

Most přes Hornád. Krásně se pohupuje, jde ho i trochu rozhoupat.