Vize, jakou potřebujeme/940

13. červenec 2024 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/8

Dlouho jsem se chystal podívat se na problematiku zrodu vize prizmatem analýzy odborně poctivé práce realizované mimo stávající okruh pěstitelů, tj. 20-30 osob, které do seriálu k tvorbě vize přispívají články či připomínkami a které se více či méně pravidelně účastní online setkání.

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady pro tento účel nejvhodnější. Analýzu startuji nyní, na začátku letního období, kdy bývá přece jen trochu více klidu. Začínám od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024. Sledují jen rubriku komentáře, kde jsou příspěvky z hlediska výše uvedeného záměru nejvíce relevantní, a budu jim věnovat selektivní pozornost. Tj. některé jen zmíním, některé rozeberu podrobněji.

11. článek:Žvanění o euro, krachování Liberty a USA v izolaci (podcast), 9.1.2024 Ilona Švihlíková

Celé zde:https://casopisargument.cz/54793

Pravidelný komentovaný přehled aktuálního dění v zahraničí a Česku za uplynulý týden.

12. článek:Do hlubin lidovecké duše, 9.1.2024 Jan Keller

Celé zde:https://casopisargument.cz/54814

Předseda lidovců, ministr práce a sociálních věcí a místopředseda Fialovy vlády v jedné osobě se v průběhu několika málo dní opakovaně dopustil šíření dezinformací. Vždy poté, co byla jedna jeho dezinformace vyvrácena, s hlubokou pokorou se omluvil a neprodleně začal šířit další. Premiér Petr Fiala na tento ohňostroj nepravdivých tvrzení reagoval prohlášením, že on osobně je s Jurečkovým vysvětlováním spokojen. - Zároveň nám tato aféra umožňuje provést hlubší sondu do duše KDU-ČSL. Podle některých čelných členů strany je opakované lhaní předsedy pouze běžná klukovina. Připusťme na chvíli, že je tomu tak. Mělo by pak ale následovat vysvětlení, proč je v jiných případech obyčejná klukovina v podobě šíření dezinformací trestná a proč jsou za ni navrhovány tak vysoké sazby. - Sám šiřitel postupně zveřejňovaných nepravd a polopravd ostatně tvrdí: "Vnímám pochybení v rovině etické, neporušil jsem žádný zákonný předpis." Jeho slov se jistě začnou dovolávat obhájci těch, kdo jsou anebo teprve mají být za šíření dezinformací souzeni.

K tomu:

Po půl roce hodně aktuální, viz: Dezinformátoři budou bojovat proti dezinformacím?

https://radimvalencik.pise.cz/11702-dezinformatori-budou-bojovat-proti-dezinformacim.html

13. článek:Jak řešit přebytek solární elektřiny, 10.1.2024 Josef Buřič

Celé zde:https://casopisargument.cz/50955

Co kdyby se někdo pokusil spočítat, zda by nebylo možné vybudovat u nás nějaké další přečerpávací elektrárny? Vždyť to je daleko nejsnazší způsob, jak "uskladnit" přebytek vyráběné elektřiny... kdyby se tak našel někdo, kdo by uvažoval jako národohospodář a nikoli jako čerpač dotací...

14. článek:Zanikne česká výroba oceli?, 10.1.2024 Jaroslav Ungerman

Celé zde:https://casopisargument.cz/54832

Následující článek je od jednoho z našich nejkomplexněji a nejkvalifikovaněji (zkušenosti a schopnost získat informace) národohospodářsky uvažujících odborníků. Svědčí o tom i následující článek, ze kterého jsem vybral to nejdůležitější:

Nová Huť byla privatizovaná kupónovou metodou, ale jen částečně. Stát zůstal i po kupónovce největším vlastníkem, a tak mohl rozhodovat o hospodaření firmy. To se moc nedařilo a její hospodaření bylo ztrátové. Na konci Zemanovy vlády (tedy v letech 2000–2001) bylo rozhodnuto, že je nutno s tím něco dělat. Protože byla ve hře pracovní místa na Ostravsku, tehdejší baště socdem. Jen připomenu, že právě v těchto letech dosahovala nezaměstnanost svého vrcholu – míra nezaměstnanosti byla 8,8 % při celkem 450 tis. nezaměstnaných...

Nová Huť byla tunelována klasickým způsobem – okolo firmy byla řada překupníků jak na straně dodavatelů, tak především odběratelů. Ocel se prodávala, ale přes překupníky. Ti všichni bohatli, ale huť, i když vyráběla, chudla. Zdálo by se, že řešení je relativně jasné...

Nabízelo se tu proto pro Novou Huť relativně jednoduché řešení – přejít na tolling a hospodaření huti rychle stabilizovat. Takové řešení ovšem narazilo na velký odpor všech lobbistických skupin, které již byly připraveny pomoci novému investorovi jako jeho poradci při privatizaci, stejně jako privatizační poradci státu na druhé straně.

Ještě daleko významnější roli zde sehráli zaměstnanci. Jen se objevilo, že huť by mohla přejít na tolling, zvedly se v řadách zaměstnanců huti vlny odporu – patrně nikoli bez vnějšího podnětu. Konaly se tam mítinky, kde se zaměstnanci dožadovali vstupu soukromého investora a odmítali zavedení tollingu přes státní firmu, která by kontrolovala hospodaření Nové Huti. Prostě jen žádný stát, ale soukromý vlastník, protože ten prý bude nejlepší...

Tlak zaměstnanců na příchod nového vlastníka byl však neúprosný. A tak se objevil Mittal, nikoli znenadání, již dávno diskrétně připravovaný investor. Tehdy podnikající především ve východní Evropě. Údajně holandská firma, ovšem registrovaná v daňovém ráji na ostrově Curaçao, holandské državě v Karibiku...

Mittal svoji investici za zhruba pět let zhodnotil 100krát (slovy stokrát). Teď už chápeme onu radost při převzetí firmy? Komu se taková investice podaří? A to nemluvíme o tom, že tam byly finanční toky uvnitř skupiny, kterými do zahraničí odcházely peníze na financování dalších akvizic...

Sledujeme-li vývoj ostravské huti, nabízí se ještě jiná otázka – a to, zda se někdo na úrovni příslušného ministerstva zabývá monitorováním situace největších firem a velkých zaměstnavatelů. Získání informací, zda v nich nedochází k podobným spekulativním přesunům majetku do zahraničí, finančním transakcím, které mohou výrazně ovlivnit jejich hospodaření atd...

A nakonec se podívejme, jak je to celosvětově s výrobou oceli. V roce 2022 byli největšími světovými výrobci oceli Čína (více než 1 mld. tun) a Indie 125 mil. t. Světová výroba oceli dosáhla 1,85 mld. tun a čínský podíl byl tedy vyšší než 54 %.

Třetí je Japonsko. Bez vlastní surovinové základny, železné rudy a koksu, vyrábí 88 mil. t. Z něčeho ta svá auta v Japonsku dělat musí. V první desítce zemí je z EU pouze Německo: 37 mil. t...

Poslední otázka na závěr: Jak dlouho se dá udržet postavení "nejprůmyslovější" země v Evropě bez vlastní oceli, a přitom být odkázáni jen na její dovoz?

K tomu:

Z hlediska zpracování perspektivní, realistické a přitažlivé vize není příliš obtížně "přetavit" obsah článku do konkrétních doporučení a kroků v dané oblasti.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

První, neúplný týden letošní dovolené jsem krátce pobyl v jižním Portugalsku. Několik málo let před tím jsem byl v severním a bylo to fajn. Tentokrát to bylo ještě lepší. Tak krásnou přírodu jsem snad ještě neviděl, alespoň pokud jde k "průměr" z jednotlivých výletů. Chodil jsem od rána do večera. Oželel Porto i portské severu, ale viděl tolik krásy, že z toho budu ještě dlouho žít.

Ještě před výletem druhého dne jsem vyrazil na ranní procházku.