Radimvalencik | K rozhovoru v PListech 8.4. - část 1.

K rozhovoru v PListech 8.4. - část 1

"Dnes je akademická půda vystavena většímu tlaku než koncem padesátých let a v období normalizace po roce 1968," touto citací začíná uvedení rozhovoru se mnou, který 8. dubna zveřejnily Parlamentní listy. Je v něm několik pasáží, které vycházejí z pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, na které považuji za přínosné upozornit v rámci tohoto seriálu. Celý rozhovor je zde:

parlamentnilisty.cz/...

Začnu jedním z komentářů v diskusi k rozhovoru:

"Při vší úctě k panu docentovi musím přiznat, že chápu potřebu inženýrů, zemědělců, lékařů a učitelů, ale naprosto nechápu potřebu tisíců filosofů, politologů či jiných podobných chasníků s tím, že jednou za sto let se objeví nějaký Kant. Pokud by byl pan docent opravdu férový, tak by měl zmínit tu šílenou devalvaci humanitních směrů, které jsou k prasknutí nacpány zbytečnými a zoufalými darmojedy, kteří, pochopitelně, mají největší zájem na tom, aby úpadek humanitních směrů byl co nejhlubší, protože v takovém prostředí se zdánlivě uplatní kdejaký póvl."

Podle mě se v tomto komentáři projevuje několik nešvarů, které hrají velmi negativní roli při zrání veřejného povědomí, vědomí a sebevědomí:

1. Stále znovu a znovu se setkávám s tím, že se nedokážeme dostatečně vzájemně vnímat, že připisujeme tomu druhému to, co neřekl, nebo nevidíme, co řekl. Když jsem byl dotazován na to, jak hodnotím situaci na akademické půdě, odpověděl jsem: "Kdysi jsem navštěvoval filozofické semináře, které na této fakultě vedl profesor Jindřich Zelený za účasti nedávno zesnulého profesora Milana Sobotky. To byl skutečný vědecký koncert a chodili na ně i ti, kteří nemuseli. Bohužel, ta doba je pryč. Ne všechny instituce se vyvíjejí k lepšímu. Můj známý, který žil velkou část života v USA, se podivoval na tím, jak je možné, že okamžitě po nedávné tragédii právě na filozofické fakultě nepodalo celé vedení demisi s tím, že po vyšetření případu v případě prokázání jakéhokoli nezavinění ze strany vedení se mohou vrátit ke své práci. V zemi, kterou mnozí uctívají za vzor, je to naprostá samozřejmost. Asi se tam skutečně děje něco divného, ale raději jsem této instituci dost vzdálen." – Podle mě říkám totéž, co můj oponent, možná trochu diplomatičtěji.

2. Za mnohem důležitější neporozumění či nedorozumění považují despekt ke Kantovi. Už použití výrazu "nějaký Kant" je pro mě dost přes čáru. Kant je jedním z největších pilířů racionality, která je nutným předpokladem ideové převahy v boji proti zlu. Bez Kanta by nebylo Hegela (a jeho základů pochopení dějin jako přírodně historického procesu) a bez Hegela by nebylo Marxe, který dotáhl teorii vývoje společnosti do funkční opory hnutí diskriminovaných. Z tohoto hlediska připomínám následující pasáž rozhovoru: "Mimochodem za několik málo dní bude jedno z nejvýznamnějších filozofických výročí v posledních létech, 300 let od narození Immanuela Kanta, jednoho z největších filozofů všech dob, který našel světově významného pokračovatele i v naší zemi. Uvidíme, co k tomu tato fakulta připraví jako připomenutí tohoto výročí. Na naší univerzitě se při této příležitosti bude konat veřejně přístupný Večer s Immanuelem Kantem za účasti významných znalců jeho díla, viz zde. Srdečně zvu všechny." – Pozvánka na uvedenou akci je zde: radimvalencik.pise.cz/...

Tuto první část reflexe rozhovoru v Parlamentních listech uzavřu tím, co je mým nejhlubším přesvědčením: Bez drtivé ideové převahy se neobejdeme, a proto dobré teorie, úcty k vývoji lidského myšlení a poznání, vzdělávání se každého z těch, kteří pociťují potřebu změny a chtějí se jí zúčastnit, nebude nikdy dost.

(Pokračování)