Umělá inteligence jako hrozba i příležitost/6

Umělá inteligence jako hrozba i příležitost/6

V diskusní skupině, která se vytvořila na bázi nadace Železná opona, se před nedávnem rozpoutala velmi zajímavá diskuse k článku o umělé inteligenci, který lze rovněž označit za velmi zajímavý. Bezprostředně se týká toho, co nás čeká a co nás nemine. Článek s komentářem jsem uveřejnil v předcházejících dnech, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11491-diskuse-ai-jako-hrozba-i-prilezitost-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11492-diskuse-ai-jako-hrozba-i-prilezitost-2.html

V předcházejícím pokračování jsem zmínil to, že napíšu něco k otázce umělé inteligence budoucího typu. Tady je příslušný materiál:

K otázce umělé inteligence budoucího typu – část II.

Lze předpokládat, že přechod k rozvinutějším podobám umělé inteligence, která v podobě podřízené Neumannově konstrukci počítače je zatím velmi odlišná od inteligence lidské, půjde tímto směrem. Zde se nabízí využití poznatků z jednoho z historicky nejvýznamnějších experimentů, experimentu "zrození osobnosti", konkrétně vypěstování plnohodnotného vědomí těžce poškozeného člověka, který ve více či méně raném období, případně od narození, plně či téměř plně přišel současně o zrak i sluch.

K experimentu zrodu osobnosti bytosti, která byla velmi těžce handicapována:

1. Základem metodiky výchovy byl koncept všeobecně zprostředkující prakticko-předmětné činnosti vycházející z filozofického pojetí kategorií "všeobecného" a "konkrétního" v pojetí E. Iljenkova bezprostředně navazující na Hegelovu "lest rozumu" a Marxovo pojetí práce a pracovního nástroje. 

2. Autoři metodiky (mezi nimiž byli i psychologové a defektologové) vycházeli z podrobné analýzy ojedinělého případu, který se stal v USA ve 30. létech), kdy černošská služka dokázala naučit základy komunikace dívku, která v raném věku přišla o zrak i sluch.

3. Nejlépe se dařilo proces výchovy zvládnout v případě osob, které přišly o zrak a sluch v době, když již nějaké počátky komunikace měly ve své psychice obsaženy. Těchto případů bylo poměrně dost, protože léčba některými antibiotiky (zejména streptomycinem) měla v některých případech tyto následky. Rovně tak u některých obětí bylo využíváno to, že měly zbytky sluchu.

4. Velmi důležitou roli v procesu experimentu sehráli ti, kteří měli některou z výše uvedených výhod a přispěli ke zdokonalování metodiky výchovy více poškozených. To byl jeden z nejcennějších výsledků experimentu.

5. Ne nepodstatnou roli sehrála i motivace vyplývající z uvědomění si handicapu a orientovaná na jeho překonání.

Zdroj:

Zde je výklad experimentu z pera E. Iljenkova:

Ильенков, Э. Становление личности: к итогам научного эксперимента, Коммунист, 2 (1977), с. 68-79.

Zde je kritický rozbor uvedeného experimentu z pozdější (současné) doby.

Pushchaev, I. (2017) The History and Theory of the Zagorsk Experiment. Part 2: Was it Falsified? Journal of Russian & East European Psychology. V. 54, Issue 4-5, pp. 301-321.

Prvním a patrně nejdůležitějším krokem by mělo být vytvoření konceptu všeobecně zprostředkující činnosti zaměřené na přetváření prostředí, která současně vede ke zdokonalování či rozvoji realizátora této všeobecně zprostředkující činnosti, přičemž ten je současně i nositelem zpracování informací, který takový způsob aktivity zaměřené na vnější prostředí umožňuje. Jako inspiraci můžeme využít následující myšlenky z Hegelova a Marxova pojetí práce:

"Práce je především proces, probíhající mezi člověkem a přírodou, proces, v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou. Vystupuje proti přírodní látce samé jako přírodní síla. Aby si přivlastnil přírodní látku v určité formě vhodné pro svůj vlastní život, uvádí do pohybu přírodní síly, které patří k jeho tělu — paže i nohy, hlavu i prsty. Tím, že tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, mění zároveň svou vlastní přirozenost. Rozvíjí schopnosti, které v ní dřímají, a hru těchto sil podrobuje své vlastní moci." (Marx)

"Pracovní prostředek je věc nebo komplex věcí, které dělník vsunuje mezi sebe a pracovní předmět a které mu slouží jako vodič jeho působení na tento předmět. Používá mechanických, fysikálních chemických vlastností věcí, aby jim dal v souhlase se svým účelem působit jako nástroji své moci.^*Předmět, jehož se dělník bezprostředně zmocňuje — ponecháváme stranou uchopení hotových životních prostředků, na př. plodů, při čemž jako pracovní prostředky slouží jedině tělesné orgány dělníka — není pracovní předmět, nýbrž pracovní prostředek. Tak se stává předmět daný přírodou samou orgánem jeho činnosti, orgánem, který přidává ke svým tělesným orgánům, jímž tedy navzdory bibli prodlužuje přirozené rozměry svého těla." (Marx)

"Rozum je stejně lstivý, jako mocný. Lest spočívá vůbec ve zprostředkující činnosti, která, nutíc předměty působit na sebe navzájem podle své povahy a vzájemně se opracovávat, aniž se do tohoto procesu bezprostředně vměšuje, přesto uskutečňuje jen svůj účel." (Hegel)

Neboli: Naučme umělou inteligenci pracovat (realizovat všeobecně zprostředkující činnost), myslet se pak naučí již ona sama. (Pochopitelně řečeno s nadsázkou.)

Zdroj:

Marx, K. (2023/1867). Kapitál I. Online: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/ch05.htm

(Pokračování)