Pěstování vize: Campbell k rozhovoru s Putinem/1

Na krátký čas přerušuji sérii k pozičnímu investování, protože výrazný podnět k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize dal rozhovor Carlson – Putin[1], Co bylo hlavním a zamýšleným poselstvím tohoto rozhovoru a komu bylo určeno?

Nejlepší odpověď dává komentář Jana Campbella. Reagoval jsem na něj tímto článkem:

https://radimvalencik.pise.cz/11426-carlson-putin-o-co-vlastne-slo.html

Stojí za to probrat Campbellův článek podrobněji. Rozhovor byl zacílen na skutečné elity, o nichž Putin předpokládá, že z nich vzejdou elity vládnoucí. (K tomu bych dodal – ale budou se k tomu muset ještě hodně protrpět.

) Celý článek J. Campbell má 16 stránek, vyybírám z něj jen to nejdůležitější (od svého textu odlišuji barvou, nejdůležitější zvýrazňuji tučně, přidávám své poznámky):

V mnichovském projevu prezident Putin přímo varoval Washington a Západ jako celek před důsledky jejich politiky, a byl plně ignorován. Proto důsledky, které vedly k současné krizi, pomohl vysvětlit čas s pomocí interview Vladimíra Putina Tuckeru Carlsonovi.

Prezident Putin přitom není ani prorok, ani věštec. Byl, je a bude státníkem, který si je dobře vědom historie a zákonů mezinárodních vztahů. Proto si je vědom důsledků rozhodnutí učiněných světovými vůdci. Zároveň jako prezident velmoci se cítí zodpovědný za světový mír. Proto Putin otevřeně hovořil a hovoří i dnes jasně o všech představitelných rizicích. A není to jeho vina, že před 17 lety jeho hlas zněl jako hlas plačícího člověka na poušti, zatímco vládnoucí neokonzervativci ve Spojených státech dále pracovali na realizaci mýtu o unipolárním světě.

Putinova slova byla ignorována, smetena ze stolu, aby se 17 let později opět objevila na stole, za kterým se bude mluvit o míru, ne o vítězi a poražených. Proč se bude mluvit o míru, a ne o vítězi a poraženém? Putin nebo jeho nástupce nebude veřejně používat slovo vítěz nebo poražený, nebude urážet Západ, který dodnes uráží Putina a Rusko. Proč bude řeč o míru?

Protože přehnané strašení občanů válkou s Ruskem, zbrojení a současný alarmismus ve všech svých formách s pravděpodobností hraničící s jistotou, podle životní zkušenosti povedou i u mladých občanů neschopných přečíst knihu, a tudíž mající problém s vlastní svobodou a koncentrací, bez které totiž nemůže být člověk svobodný, k znechucení jako takovému.

Připomínám Putinovu důležitou větu z mnichovské konference, týkající se unipolárního světa: Bez ohledu na to, jak je tento termín přikrášlen, v praxi v konečném důsledku znamená pouze jednu věc: je to jedno centrum moci, jedno centrum rozhodování. Je to svět jednoho pána, jednoho suveréna. A to je v konečném důsledku katastrofální nejen pro každého, kdo je v tomto systému, ale i pro samotného suveréna, protože ho to (z)ničí zevnitř.

K tomu ode mne:

Je důležité si povšimnout dvou věcí, které J. Cambell hned na začátku svého rozboru zdůrazňuje:

1. Putin současnou realitu vidí jako běh na dlouhou trať, nepředpokládá snadné a brzké řešení.

2. Zcela evidentně Putinovi nejde o prestižní vítězství, ale o řešení problémů současného osudového úskalí, do kterého jsme spadli.

Dodatek:

Pro srovnání průběžně zařadím některé reakce mainstreamu na rozhovor. Toto je jedna z nejdrzejších a nejsprostších lží mediálního mainstreamu vztahující se přímo k rozhovoru:

K tomu Jan Schneider napsal:

Polsko se PRÝ nezúčastnilo rozebrání Československa (!!!) - takže ona to už za chvíli zase nebude pravda a toto je jen nákrok k přemalování historie? A co nacisticko-polská smlouva z roku 1934? Při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 ministr zahraničí Polské republiky Beck prohlásil: "Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa... Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem."

(Pokračování)