Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Co je hledanou alternativou k realitě …společnost postavená např. na kantovských principech, čili návrat od materialismu k idealismu, který nerozpoutá konflikty. Pamatujeme, že většina lidstva na tyto otázky odpověď NEVÍ. Demokracie funguje na většině… Ukrajinci doplácí na to,že jsou nevzdělaní (stojí si přečíst CV pana Janukoviče, paní Tymošenkové atd.) neinformovaní ,neorganizovaní…tedy neschopní. Kdo tuto situaci změní Bildenberg, papež František (kterého biskup pod rouškou pravdoláskařství na němž si postavil polistopadové živobytí Václav Malý nazval trefně svatým Otcem s okopanými botami) či Radim Valenčík. Přál bych mu to, ale myslím si, že tento úkol je v dnešní době na pořádně mohutný a kvalitní team.
Osobně se necítím být vědecký teoretik, ovšem z Martina Heidegera a jeho Wissenschaft und Besinnung vím, že teorie se nemůže soustřeďovat jen na prevenci a eventuální řešení konkrétních individuálních, mravních a společenských problémů, spíše by měla širokou reflexí zjasňovat vědomí, že lidskost není materiál k opracování, ani potenciál k rozvíjení či zdroj k využití, hlavně je to hodnota, k níž lze směřovat jen cestami mnohými a nepřímými, sledováním toho, co původně není člověku vlastní, ale co se může a má stát jeho bytím: sledováním ideálu.
M. Heideger poukazuje na Kantův pojem mundus sensibilis. Tuto kategorii spoluurčuje jako významový prvek, který se již mnohokráte stal předmětem nesčetných úvah. Mundus sensibilis je pouze jiné určení pojmu světový názor. V příkladě autora globální paradigma v situaci, kdy finančně ovládá polovinu světa 75 lidí. Je to svět ve svém smyslovém zachytávání, ve svém založení jediným subjektem, jenž je takto ovšem i resultátem své doby, syntézou vědění vlastní dějinné pozice, kterou bytostně zastupuje vlastní existencí. Obecného určení světonázorovosti z jiné pozice, se u Heideggera dostává rovněž Schellingovi, jeho filosofií přírody, často zapomínanou Jaspersovu prožitku světa jako tělesné skutečnosti, předmětu vůbec - - neboli totalitě člověka, aj. Heidegger zde podtrhuje důležitost zpětného pohledu, jímž je udržována kontinuita s časovou linií a tím i propojenost časových pásem, spolu - určujících naplněnost vědomí jednotícími významy, jimiž člověk rozumí své přítomnosti a může tak projektovat vážné záměry k ideálům (tedy autorovi mnou vyčítaných reforem) své budoucnosti. Světový názor jako životní postoj, uskutečňování sebe sama (tj. obstáti ve hrách), pobyt. Bytí je Kantem chápáno pouze jako terminus technicus. Bytí je vědomím uložený princip, vycházející z podléhání představě o světě (zmiňme další postupy Arthura Schopenhauera ). Realitou tak jak ji chápu já a převzal jsem si ji od I. Kanta, je věcnost (Sachheit). Jako taková je tato věcnost tím, co zastupuje skutečnost. Tedy v chápání našeho problému hrou. Tedy vždy něco jsoucího musí teprve upozornit na fakt, že existence je tu, že se ohlašuje z bytí, z předchůdnosti toho, co věcem ukládá to, že vůbec jsou, či mohou být. Výskyt věci a její smyslové zachytávání není žádnou samozřejmostí. K tomu slouží její fenomenologická analýza. Ta spočívá v tom, že přirozeně pozorovanou věc opracováváme vědomím (tj. hrajeme hru nebo její průběh s dokonalou či nedokonalou informací sledujeme) až na tzv. eidos. Tedy, že věcnost činíme fenomenologicky uchopitelnou tím, jakmile ji z věci odpoutáme a s věcí, následně zacházíme, jako se svou vlastní ideou. A to nastává až, když z hry získáme a začínáme se stávat pány situace, tedy např. abstraktní autorovi často vyčítané nedeterminované výsledky hry. Přesto tato věcnost stále zachovává meritum základního vztahu ke svému původu, tj. k reálné věci, jako takové, čili ke svému pravému rodu, z něhož nyní byla odpoutána vnímajícím subjektem. Tak se věc stává intencionálním předmětem vědomí, pro vědomí vůbec.
Martin Heideger říká, že myšleni vůbec usiluje vždy o to, aby i předmět svého obrazu učinilo co nejblíže podobný, ne-li totožný, se skutečností samou. Proto je zkoumání tzv. faktů jednou z nejobtížnějších činností lidského usilování po odhalení pravdy; má snahu činit z myšlenky tělesnou věc, realitu mezi realitami. Osobně si myslím, že autorem hledané alternativy jsou zbytečné,
protože současný stav min. v ČR je nereformovatelný. Takže sníme, co jsme si navařili a až nám bude zle, potom se pohne ta potřebná většina a bude pozdě hledat nový směr. Sami víme, jak to bylo po listopadu, kdo určil směr a víme, že obstojné alternativy k němu z české lennosti a věčné nepřipravenosti k němu vůbec nebyli. A ti zůstali němí,většinou ryjou držkou v zemi. Protože blaho všech není princip,který žene kapitalistickou společnost vpřed.