Vize, jakou potřebujeme/706

22. listopad 2023 | 00.01 |

blog ›

první rubrika ›

Na motivy přednášky Ivo T. Budila a k pozičnímu investování – část 5.

Ještě se vracím ke skvělému vystoupení prof. Ivo T. Budila na našem online setkání:

Zde je záznam:

https://www.youtube.com/watch?v=gK89b4GpZgw&t=8s

Stručný přepis hlavních myšlenek je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11176-vize-jakou-potrebujeme-681.html

Lze souhlasit s myšlenkou I. Budila, že myšlenky, s nimiž přišel F. List a na které navázali další myslitelé, vytvářejí určitou základnu pro sjednocení širokého spektra politických aktivit uvnitř zemí i mezi zeměmi. To, že dnes jsou současnou globální mocí potlačovány a vytlačovány, si vyžaduje, aby podstatnou část náročného úkolu obrany a nápravy vůči devastujícímu působení současné globální moci převzaly ti, na které současný vývoj nejtíživěji dopadá. Jak z tohoto hlediska aktualizovat Marxův odkaz? Odpovídám na pátý z bodů, které jsem uvedl v části 2.:

Ad. 5. Širší evoluční rámec změn z hlediska pochopení světa, ve kterém žijeme

V intencích přírodně historického pojetí vývoje společnosti K. Marx velmi přesně popsal základní předpoklady vzniku lidského myšlení, resp. roli všeobecně zprostředkujícího charakteru působení člověka na přírodu. Zde mnohé převzal od Hegela a jeho pojetí "lsti rozumu". Pro Marxe bylo zcela přirozené, že živá příroda vznikla z neživé a že z živé přírody vznikla příroda myslící. Některé jeho úvahy dále rozvinul F. Engels, který ovšem – poněkud překvapivě – předpokládal, že naše civilizace zanikne přirozeným způsobem po té, co Slunce v té podobě, v jaké umožňuje život na naší Zemi, přestane plnit svou funkci.

K. Marx mu v tom neoponoval, i když (implicitně to z jeho pojetí vývoje jako neomezeného vzestupného procesu) měl patrně jiný názor. Domníval se, že větší nadhled na náš svět a roli naší civilizace v něm není třeba.

V době masového nástupu iracionality a vypařování smyslu žití, je otázka zařazení současného dění do co nejširšího rámce opět aktuální. Dějiny lidstva jsou epizodou přechodu od vzniku myšlení lidského typu k překonání časoprostorových bariér existence naší civilizace. Jedná se o budoucnost, kterou si na rozdíl od minulosti "nepamatujeme," ale touto budoucností je podstatným způsobem ovlivněna naše současnost.

Identifikovat logiku vývoje jako jedné z nejvšeobecnějších vlastností světa, ve kterém jsme vznikli a ve kterém žijeme, je důležité přinejmenším ze dvou důvodů:

1. Pokud správně pochopíme logiku vývoje, můžeme tím (alespoň pro přemýšlivé lidi) udělat vizi podstatně přitažlivější, protože jim poskytne odpověď na otázku smyslu našeho žití (smyslu žití každého nás) a dokonce i na otázku smyslu bytí našeho světa (světa, ve kterém žijeme).

2. V nejbližších létech lze očekávat poměrně intenzivní tok nových poznatků, které nás překvapí a které nám umožní pochopit to, co se v současné době odehrává, z mnohem většího a pro nás překvapivého nadhledu. Schopnost orientovat se v těchto poznatcích na základě odhalení logiky vývoje světa je (a s novými poznatky bude ještě více atraktivní) pro přírodovědnou a technickou inteligenci, což jsou svým postavením ve společnosti lidé vznešeného a střízlivého ducha, jejichž mysl není kontaminována iracionálními zideologizovanými doktrínami (jak by patrně řekl I. Budil: jejichž kořeny musíme hledat již v malthuziánské reakci na průmyslovou revoluci) uzurpujícími si status bezpodmínečně uznávaného poznání, ze kterého všechny teoretické reflexe současnosti musejí vycházet.

Ještě donedávna bylo možné uvažovat jen dva zásadní vývojové vzestupy vývoje přírody: od neživé k živé, od živé k myslící. A tak trochu bylo možné fantazírovat o třetím vzestupu, který může být spojen s překročením časoprostorových omezení vzniku naší civilizace. Málokoho by napadlo, že náš svět (pozorovatelný Vesmír) se k současné podobě propracovával velmi složitou vývojovou cestou, která rovněž zaznamenala významné vývojové vzestupy.

Vývojová logika světa (viděna z pozice naší omezenosti) může být tematizována formou následujících na sebe navazujících vzestupů:

1. Nejvzdálenější horizont nahlíženo zpětně: Generování všech možných kombinací různých světů z kosmologického hlediska (vznik různých Vesmírů "zadrhnutím" inflační fáze) i z everettovského hlediska (při dekoherenci, resp. kolapsu vlnové funkce).

2. Vytváření nechaotických struktur v některých z (ve velmi malém zlomku) vygenerovaných Vesmírů.

3. Vznik nechaotických replikujících se a zdokonalujících se struktur (vznik života).

4. Pokračování vývoje nechaotických replikujících se a zdokonalujících se struktur směrem ke strukturám reflektujícím prostředí i sebe sama (vznik člověka, etapa přírodně historického vývoje). ///My jsme "sólo" civilizací. Možná jsou i dvou-civilizace či více-civilizace, tj. civilizace vzniklé nezávisle a schopné kontaktu mezi sebou, když ne přímého, tak alespoň formou efektivní komunikace. Ovšem to patrně budou jen výjimky a možnost více rozšířeného vzájemného kontaktu je vzhledem k časoprostorovým omezením v rámci našeho pozorovatelného Vesmíru prakticky vyloučena.///

5. Překročení některých časoprostorových omezení, v nichž se zrodila naše civilizace, vstup naší civilizace do oblasti přesahů našeho pozorovatelného Vesmíru, které lze s využitím technologií dechaotizovat (ve kterých však byl primární vznik života nemožný, resp., v nichž nemohlo dojít k 3. fázi).

6. Propojování takto vzniklých vývojově vyšších civilizací umožněné předcházející etapou vzestupu, vznik integrované civilizace vyššího typu v oblasti přesahující náš Vesmír (vývojové stádium, které si můžeme velmi přibližně představit pomocí Březinovy básně Ruce).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Už dlouho jsem nebyl na Konopišti. Před několika dny mě se přivedla povinnost rodinného šoféra spojená s návštěvou ze zahraničí. Udělal jsem si vycházku do blízkého okolí a pojedl ve Staré myslivně, kde před pár léty vařili docela dobře.

Konopiště v podzimním hávu.

Krásná zahrada v areálu zámku Konopiště se skleníkem.