K penzím z hlediska role vědy a aktuálně/8

Do seriálu o vizi připravuji sérii článků k problematice penzí z hlediska role vědy. Téma aktuální a bude ještě aktuálnější. Ale mezi tím přibývá příspěvků v rámci spontánně rozvinuvši se diskuse, viz její začátek a další příspěvky, k dnešnímu dni jich je již více:

https://radimvalencik.pise.cz/11153-vize-jakou-potrebujeme-663.html

https://radimvalencik.pise.cz/11154-vize-jakou-potrebujeme-664.html

https://radimvalencik.pise.cz/11155-vize-jakou-potrebujeme-665.html
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11163-vize-jakou-potrebujeme-668.html

Rozhodl jsem se tak sérii k penzím publikovat nejdříve mimo seriál k vizi a do seriálu k vizi jej zařadím až po té, co diskuse ztratí na intenzitě.

Zde je série k penzím:

Problematika změn v penzijním systému se velmi brzy dostane do popředí zájmu a patrně sehraje významnou roli již v nejbližších volbách do Evropského parlamentu. Lze je označit za volby, které mají i testovací roli (už z tohoto důvodu je nelze podcenit).

Připravujeme materiál na vědeckou konferenci, která proběhne v listopadu na akademické půdě. Akademické veřejnosti je určeno i poselství obsažené v závěru příspěvku. Uveřejňuji rozšířenou pracovní verzi, která obsahuje důležité poznatky týkající se nejen penzijního systému a jeho reformy, ale také role vědy v širším společenském kontextu.

Změny penzijního systému v ČR, selhání vědy, východiska – část 8.

Hlavní směry nápravy hodnocení vědy z hlediska současných deformací

1. Důraz na pojmové uchopení a zakotvení modelů či statistických analýz: Současný stav tuto naprosto zásadní etapu, která umožňuje vzestupný vývoj vědeckého poznání, opomíjí či přeskakuje. Definování pojmů a práce s nimi není považováno za vědeckou metodu. Místo toho se vyžaduje a) bezpředpokladový popis použitých metod v podobě modelů a statistických analýz; b) uznávání jako citovaných zdrojů pouze maximálně pět let starých článků uveřejněných v odborných časopisech evidovaných ve WoS s vyšším impakt faktorem, zpravidla jen anglosaských. To vede k přejímaní sterilních schémat, která nepřinášejí nové a v praxi využitelné poznání.

2. Respektování existence odlišných škol (tj. týmově rozpracovávaných koncepcí), které se prezentují svými výstupy navazujícími na stávající výsledky a které si mezi sebou polemicky vyjasňují nosnost a produktivnost svých teoretických východisek: Současný stav slouží k likvidací kontinuity poznání a eliminování produktivní konkurence. Není povoleno přihlásit se k určité škole a jejím výsledkům, dokonce ani k výsledků vlastním (boj proti "autocitacím"). Důsledkem je individualismus, který prakticky znemožňuje týmovou práci a řešení závažných témat vyžadujících určité rozdělení práce a sdělení výsledků poznání formou postupného zveřejňování většího počtu výstupů různého typu. Tj. takových výstupů, kterou mohou být přínosné v praxi (např. při řešení penzijní problematiky). 

3. Rehabilitování role vědeckých konferencí a jejich propojení s uznávanými publikovanými výstupy: V současné době má i velmi kvalitní příspěvek přednesený na reprezentativní vědecké konferenci nejen nulovou, ale dokonce zápornou hodnotu při hodnocení výstupů výzkumné instituce. Na místo toho nastupuje anonymní hodnocení příspěvku. Je to vlastně velmi efektivní forma brutální cenzury. Záporná hodnota výstupů přednesených na vědeckých konferencích byla akademické sféře vnucena záměrně – aby nebylo zřejmé, že to, co prochází veřejnou odbornou kontrolou, má vyšší kvalitu než to, co projde anonymní cenzurou, realizovanou v podmínkách dvou výše uvedených deformací vědy.

Otázkou je, zda výše uvedené deformace vznikly náhodně či spontánně, nebo se jednalo o částečně vědomý a usměrňovaný proces s cílem vyřadit vědu o společnosti z jejího vlivu na reálnou praxi (s důsledky, které vidíme a hlavně pociťujeme mj. i v oblasti penzijního systému).

Závěr

Pokud velká část občanů u nás má pocit bezvýchodnosti, pokud vláda má historicky rekordně nízkou důvěru, pokud změny v oblasti penzijního systému slouží reálně k jeho destrukci, nemůže se institucionalizovaná věda a akademická půda tvářit stylem "já nic, já muzikant". Největším rizikem a nejsmutnějším důsledkem stávajících problémů v oblasti vědy by bylo, pokud by následovala osud mediální sféry: Místo efektivně spolupracující, vnitřní konkurencí popoháněné oblasti vyzbrojující společnost kvalitními informačními toky došlo k rozpolcení mediální sféry na mediální mainstream ztrácející důvěru většinové veřejnosti a neúčinně pronásledovaná alternativní média. Takový vývoj si nikdo z nás (mám na mysli reprezentantů vrcholné formy racionálního poznání) nepochybně nepřeje. Otázka nestojí ani tak, zda je potřeba něco měnit. Před každým z nás spíše stojí otázky, jak začít stávající stav měnit, jak spolupracovat, jak důrazně se ozvat. Nelze se schovávat za formalismus. Angažovanost vědy není prázdný pojem, ale jeden z atributů, který je od ní neoddělitelný.