K penzím z hlediska role vědy a aktuálně/7

Do seriálu o vizi připravuji sérii článků k problematice penzí z hlediska role vědy. Téma aktuální a bude ještě aktuálnější. Ale mezi tím přibývá příspěvků v rámci spontánně rozvinuvši se diskuse, viz její začátek a další příspěvky, k dnešnímu dni jich je již více:

https://radimvalencik.pise.cz/11153-vize-jakou-potrebujeme-663.html

https://radimvalencik.pise.cz/11154-vize-jakou-potrebujeme-664.html

https://radimvalencik.pise.cz/11155-vize-jakou-potrebujeme-665.html
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11163-vize-jakou-potrebujeme-668.html

Rozhodl jsem se tak sérii k penzím publikovat nejdříve mimo seriál k vizi a do seriálu k vizi jej zařadím až po té, co diskuse ztratí na intenzitě.

Zde je série k penzím:

Problematika změn v penzijním systému se velmi brzy dostane do popředí zájmu a patrně sehraje významnou roli již v nejbližších volbách do Evropského parlamentu. Lze je označit za volby, které mají i testovací roli (už z tohoto důvodu je nelze podcenit).

Připravujeme materiál na vědeckou konferenci, která proběhne v listopadu na akademické půdě. Akademické veřejnosti je určeno i poselství obsažené v závěru příspěvku. Uveřejňuji rozšířenou pracovní verzi, která obsahuje důležité poznatky týkající se nejen penzijního systému a jeho reformy, ale také role vědy v širším společenském kontextu.

Změny penzijního systému v ČR, selhání vědy, východiska – část 7.

Jak odstartovat skutečnou a perspektivní reformu penzijního systému

Dlouhodobým cílem skutečné penzijní reformy je na principu ekvivalence, vykrytí rizik i obou typů solidarity umožnit přetransformování reálných odvodů klientů do průběžného systému penzijního pojištění v doživotní rentu. Jinými slovy dle pojistné matematiky očekávané doby dožití stanovené na základě demografických prognóz transformuje finanční prostředky odvedené určitou osobou do průběžného systému penzijního pojištění s uvážením jejich reálné hodnoty v čase, a to jak při ocenění finančních prostředků odvedených, tak i finančních prostředků vyplácených. Propočítat tuto transformaci v našich podmínkách pro ty, kteří se dožijí 65 let není problém. Není to problém ani v době kolem 50 let klienta.

Reformy lze odstartovat v našich podmínkách ještě jednodušším způsobem, který přinese okamžité efekty, a to přímo opačné než negramotné a nešetrné zásahy současné vlády do nynějšího penzijního systému. Zvýšení motivační síly průběžného penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění podle individuálních možností při současném posílení solidarity mezi těmi, kteří chtějí být i ve vyšším věku výdělečně činní, a těmi, kteří již být nemohou či nechtějí, lze zajistit vytvořením "postgraduální nadstavby” současného průběžného systému. Do něho by mohly vstupovat osoby, které dosáhly hranice 65 let podle zásady, "kolik peněz do systému vložím, tolik v podobě doživotní renty (po odpočtu vhodně nastaveného vnitro generačního solidárního odvodu a zabezpečení fungování rizikového fondu) dostanu zpět". Později by bylo možné tuto nadstavbu rozšiřovat směrem k nižším ročníkům a reformovat postupně celý systém (k tomu jsme sestavili model a propočítali různé alternativy, výsledky byly publikovány i v zahraničních časopisech evidovaných ve WoS). Jedná se o dlouhodobý základ dále uvedených navazujících kroků.

Tento základ lze podpořit následujícími opatřeními:

1. Komplex pracovně právních opatření, která umožní postupné rozvolňování pracovních aktivit. Průzkumem v terénu se zjistilo, že poměrně velká část zaměstnanců by byla ochotna pokračovat v pracovní činnosti, pokud by jim byl zaměstnavatel ochoten snížit úvazek. Zaměstnavatelé mají o osvědčené zaměstnance důchodového věku často zájem, ale možnost jejich udržení formou zkráceného úvazku zatím přehlížejí. Vytváření pracovních příležitostí na snížený úvazek pro osoby ve vyšším věku by se mělo a mohlo stát součástí firemní kultury a společenské odpovědnosti firem.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku mohl zvýšit (po přepočtu na plné úvazky) o cca 2 %, a o dalších cca 5 % v delší perspektivě.

2.Motivovat zdravotní pojišťovny a prostřednictvím nich poskytovatele zdravotních i lázeňských služeb k prodloužení fyzických i psychických předpokladů uplatnitelnosti člověka na profesních trzích včetně využití lázeňské péče a vhodně volených kulturních programů v rámci ní (přirozeně s přihlédnutím ke specifické zátěži osob v jednotlivých profesích). To lze zajistit tak, že část odvodů z výdělečné činnosti do zdravotního pojištění osob nad 65 let bude zůstávat příslušné výdělečně činné osobě na účtu, ze kterého bude moci hradit nadstandardní zdravotní péči určenou dané osobě právě k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Tím bude rovněž každá zdravotní pojišťovna zainteresovaná na poskytování těch služeb, o které jde, včetně prevence, monitoringu zdraví či poskytování lázeňské péče. Tak, aby osob, které se produktivně uplatňují v produktivním věku, bylo v jejím pojišťovacím kmeni co nejvíce.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o cca 1,5 až 2 %. Postupným zdokonalováním systému podpory produktivního uplatnění v této oblasti, včetně zdokonalení tímto směrem orientovaných lékařských technologií k prodlužování lidského života v přiměřeně dobrém zdravotním stavu v průměru až cca o 10 %.

3. Celoživotní vzdělávání včetně certifikovaných kurzů zaměřených na upgrade schopností (profesních, komunikačních, sebepéči o zdraví apod.) poskytovaných univerzitami s ohledem na reflexi změn ve společnosti. I tyto vzdělávací služby lze ufinancovat z jejich ekonomických efektů. Postupně se změní celý vzdělávací systém.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 0,5 až 1 %. Ve dvacetileté perspektivě až o 5 %.

4. Osvěta směřující k tomu, aby člověk od dětství uvažoval o celé své profesní kariéře, postupně si konkretizoval představu o své seberealizaci. Náklady v tomto směru jsou minimální a lze začít realizovat neodkladně. Pokud se tím postupně ovlivní dominující pohled na svět, povede to ke snížení procenta těch, kteří jsou odkázáni na financování z penzijního systému. Jde o změnu životního stylu směrem k přirozenému životu naplněnému smyslem.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o až o 5 %.

5. Hlavní a klíčové: Růst role tvůrčích mezigeneračních týmů v ekonomice jako nositelů inovačního potenciálu i jako oblasti ekonomicky velmi efektivního uplatnění osob vyššího věku. To ovšem předpokládá vymanění se ze setrvačného vývoje směřování ke společnosti.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku mohl zvýšit (po přepočtu na plné úvazky) v důsledku růstu role tvůrčích mezigeneračních týmů v perspektivě 20 let od zahájení komplexních reforem až o 10 až 15 %, což je víc než dostatečné pro jeho udržitelnost. V delší perspektivě pak ještě o vyšší procento...

Pokud shrneme výše řečené, tak problém trvalé udržitelnosti průběžného penzijního systému lze řešit výše uvedeným způsobem, protože během 20 let lze dosáhnout zvýšení počtu výdělečně činných osob v důchodovém věku po přepočtu na plné úvazky o více než 20 % oproti současnému stavu (při současném výrazném zvýšení výdělků). To je pro jeho trvalou udržitelnost více než dostatečné. K tomu je nutné uvažovat výrazné pozitivní efekty v oblasti daňového systému. Současně s tím bude probíhat přechod ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách.

(Pokračování)