K penzím z hlediska role vědy a aktuálně/3

Do seriálu o vizi připravuji sérii článků k problematice penzí z hlediska role vědy. Téma aktuální a bude ještě aktuálnější. Ale mezi tím přibývá příspěvků v rámci spontánně rozvinuvši se diskuse, viz její začátek a další příspěvky, k dnešnímu dni jich je již více:

https://radimvalencik.pise.cz/11153-vize-jakou-potrebujeme-663.html

https://radimvalencik.pise.cz/11154-vize-jakou-potrebujeme-664.html

https://radimvalencik.pise.cz/11155-vize-jakou-potrebujeme-665.html
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11163-vize-jakou-potrebujeme-668.html

Rozhodl jsem se tak sérii k penzím publikovat nejdříve mimo seriál k vizi a do seriálu k vizi jej zařadím až po té, co diskuse ztratí na intenzitě.

Zde je série k penzím:

Problematika změn v penzijním systému se velmi brzy dostane do popředí zájmu a patrně sehraje významnou roli již v nejbližších volbách do Evropského parlamentu. Lze je označit za volby, které mají i testovací roli (už z tohoto důvodu je nelze podcenit).

Připravujeme materiál na vědeckou konferenci, která proběhne v listopadu na akademické půdě. Akademické veřejnosti je určeno i poselství obsažené v závěru příspěvku. Uveřejňuji rozšířenou pracovní verzi, která obsahuje důležité poznatky týkající se nejen penzijního systému a jeho reformy, ale také role vědy v širším společenském kontextu.

Změny penzijního systému v ČR, selhání vědy, východiska – část 3.

Problematika penzijního systému v časopisu Politická ekonomie

V uplynulých deseti létech bylo v časopisu Politická ekonomie uveřejněno šest pojednání vztahujících se  problematice penzijního systému. Uvedeme jejich stručnou charakteristiku z hlediska přínosu a adekvátního definování základních pojmů (pořadí volíme dle jejich významnosti posuzované námi).

Nejnověji publikované pojednání (Adéla Zubíková , Katarína Švejnová-Höesová , Zdeněk Chytil: VYBRANÉ DETERMINANTY ZAMĚSTNANOSTI OSOB V POSTPRODUKTIVNĺM VĚKU NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ A SLOVENSKÉ REPUBLICE, Politická ekonomie, 2021, 69 (2), 170–192) se zaměřuje přímo na to nejdůležitější – "podporu zaměstnanosti osob, které již dosáhly hranice důchodového věku" a pod tímto prizmatem identifikuje a analyzuje determinanty, které mají na míru zapojení starších osob na trhu práce vliv, a to s cílem podle intenzity vlivu těchto determinant následně nastavit politiku zaměstnanosti zaměřenou na starší osoby, které se dobrovolně rozhodnou pokračovat v pracovním životě i v důchodovém věku (s. 170). Velmi decentním způsobem přitom zmiňují, že nejenže teoretická literatura k této problematice není příliš četná (což v té době nebyla úplně pravda), ale s prognostickou předvídavostí upozorňují, že absence této problematiky ještě více platí pro veřejnou diskusi tvůrců hospodářské politiky (s. 170). Tato problematika byla postupně téměř vytlačena. Pozornost autoři zaměřili na tři determinanty: výdaje na penze, počet osob s terciárním vzděláním a zdravotní stav.

Při analýze první determinanty používají pojmu "implicitní daň" a formulují následující tvrzení: "Implicitní daň může nabývat záporných i kladných hodnot. Pokud vznikne dodatečná výhoda ze setrvání osoby v důchodovém věku na trhu práce, bude daň záporná. Pokud takový účastník trhu práce ztrácí, bude daň kladná. Zlomový je moment, kdy daň přechází ze záporných hodnot do kladných. V tomto okamžiku se vyplatí odejít do starobního důchodu (s. 174)." Dospívají k celkem přesným závěrům, pokud jde o špatné nastavení předčasných odchodů do důchodu. Skutečnost, že nedefinují, co je pojistnou událostí v penzijním systému, následně pak, čím je dána efektivnost penzijního systému, jim – jak ukážeme – neumožňuje formulovat konkrétnější doporučení pro nastavení systému penzijního pojištění.

Návazně analyzují roli terciárního vzdělání a zdravotního stavu, kde rovněž dospívají k řadě využitelných závěrů. Nedostatečné pojmové uchopení dané problematiky jim však neumožňuje formulovat závěry pro oblast motivací poskytovatelů vzdělávacích a zdravotních služeb k prodloužení doby výdělečného uplatnění na profesních trzích svých klientů. Právě v této oblasti jsou velmi významné ekonomické zdroje ekonomického růstu, přitom takového růstu, který se svou kvalitou přibližuje naplnění reálného bohatství lidského života.

Pojednání obsahuje velmi dobře analyzovaný materiál s přínosnými komparacemi (zejména mezi ČR a SR ) a doporučeními. Za zmínku stojí jeden z bodů závěru: "Výsledky tak neodpovídají výstupům dosavadního výzkumu prezentovaného v teoretické části práce, dle kterých by vyšší míra sociálního zabezpečení měla demotivovat jedince k pracovnímu úsilí (s. 189)." Jinými slovy – nepotvrdilo se, že by redukování sociálního zabezpečení zvýšilo motivace k prodloužení doby pracovního uplatnění. Vysvětlení je jednoduché. Pokud chápeme penzijní systém jako transformaci finančních prostředků odvedených určitou osobou do průběžného systému penzijního pojištění s uvážením jejich reálné hodnoty v čase, a to jak při ocenění finančních prostředků odvedených, tak i finančních prostředků vyplácených, není ve vyšší míře vyplácených prostředků problém. Čím více se penzijní systém této zásadě přibližuje, tím větší motivační roli k pracovnímu úsilí, prodloužení doby jeho výkonu i řádnému odvádění prostředků do tohoto systému má.

V závěru reflexe tohoto pojednání je vhodné zmínit, že koncepčně vychází z průkopnické práce M. Loužka (Důchodová reforma. Praha: Karolinum 2014) působícího na stejném pracovišti. Jeho monografie je orientovaná na využití možností prodloužení doby výdělečného uplatnění osob ve vyšším věku. Dospívá k závěru, že je třeba starší lidi přesvědčit, aby v ekonomické aktivitě pokračovali v pozdějším věku, protože na to mají, a formuluje řadu přínosných doporučení, která bohužel nebyla dostatečně využita. Zajímavý je jeho přehled profesí, které jsou vykonávány ve vyšším věku, příp. doživotně.

(Pokračování)