K penzím z hlediska role vědy a aktuálně/2

Do seriálu o vizi připravuji sérii článků k problematice penzí z hlediska role vědy. Téma aktuální a bude ještě aktuálnější. Ale mezi tím přibývá příspěvků v rámci spontánně rozvinuvši se diskuse, viz její začátek a další příspěvky, k dnešnímu dni jich je již více:

https://radimvalencik.pise.cz/11153-vize-jakou-potrebujeme-663.html

https://radimvalencik.pise.cz/11154-vize-jakou-potrebujeme-664.html

https://radimvalencik.pise.cz/11155-vize-jakou-potrebujeme-665.html
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11163-vize-jakou-potrebujeme-668.html

Rozhodl jsem se tak sérii k penzím publikovat nejdříve mimo seriál k vizi a do seriálu k vizi jej zařadím až po té, co diskuse ztratí na intenzitě.

Zde je série k penzím:

Problematika změn v penzijním systému se velmi brzy dostane do popředí zájmu a patrně sehraje významnou roli již v nejbližších volbách do Evropského parlamentu. Lze je označit za volby, které mají i testovací roli (už z tohoto důvodu je nelze podcenit).

Připravujeme materiál na vědeckou konferenci, která proběhne v listopadu na akademické půdě. Akademické veřejnosti je určeno i poselství obsažené v závěru příspěvku. Uveřejňuji rozšířenou pracovní verzi, která obsahuje důležité poznatky týkající se nejen penzijního systému a jeho reformy, ale také role vědy v širším společenském kontextu.

Změny penzijního systému v ČR, selhání vědy, východiska – část 2.

Předmět, metody, postup výkladu

Jak vyplývá z úvodu k našemu příspěvku, je předmětem našeho zkoumání problematika vědecké reflexe změn v oblasti systému průběžného penzijního pojištění v širším společenském kontextu. Jedná se tedy o případ, kdy věda svými prostředky obrací pozornost sama na sebe, na svoji roli v procesu vývoje, v aktuálním dění v daných společenských podmínkách. Nezbytnost takové reflexe vždy signalizuje nárůst problémů určitého typu, nutnost porovnat stávající paradigmata či alespoň zaužívaný způsob použití pojmů s realitou.

Z předešlého vyplývá, že základní metodou, která umožňuje zaměřit pozornost vědy na sebe sama v kontextu konkrétního stavu jejího rozvoje a společenských podmínek jejího působení, je tázání se po předpokladech na kterých stojí stávající poznání. Toto tázání se po předpokladech je spojeno zejména s přesným definováním a vymezením pojmů, resp. schopnost prostřednictvím pojmových určení nacházet alternativy, odhalovat neúplnost stávajících pojmových určení, vytvářet rozvinutější pojmový systém, který v sobě předcházející úroveň poznání obsahuje, ale současně identifikuje jeho neúplnost a tuto neúplnost překonává.[1]

Po té, co dáme základní pojmovou bázi podstaty systému průběžného penzijního pojištění v aktuálním společenském kontextu, ukážeme metodologickou roli této báze na vybraném segmentu odborné produkce, zejména té, která je vedena jako vědecká, na reprezentativním vzorku tuzemské produkce, tj. v článcích uveřejněných na dané téma v časopisu Politická ekonomie v uplynulých deseti létech.

Návazně v samostatné kapitole ukážeme formou stručného přehledu, jak by bylo možné problematiku trvalé udržitelnosti a ekonomické efektivnosti i produktivnosti penzijního systému řešit prakticky. Odkážeme na dosud publikované články v domácí i zahraniční odborné literatuře.

Z porovnání toho, jak by bylo možné problémy v oblasti penzijního systému řešit, jaká je realita a jak fungují stávající kritéria hodnocení vědy, odvodíme závěry týkající se příčin selhávání té oblasti společnosti, ve které dochází k produkci vědeckého poznání týkající se dané předmětné problematiky, a zformulujeme doporučení k nápravě. 

Pojmová báze podstaty systému průběžného penzijního pojištění

Definice průběžného systému penzijního pojištění:

- Pojistnou událostí v systému průběžného penzijního pojištění je situace, kdy člověk v důsledku ztráty fyzických či psychických dispozic souvisejících s procesem stárnutí ztrácí svou schopnost získávat dostatečné prostředky pro důstojný život výdělečným uplatněním na profesních trzích. Jedná se o solidaritu mezi těmi, kteří se chtějí a mohou uplatnit na profesních trzích i ve vyšším věku, a těmi, kteří tuto schopnost v souvislosti s procesem stárnutí již ztratili.

- Z tohoto hlediska lze chápat penzijní systém i tak, že dle pojistné matematiky očekávané doby dožití stanovené na základě demografických prognóz transformuje finanční prostředky odvedené určitou osobou do průběžného systému penzijního pojištění s uvážením jejich reálné hodnoty v čase, a to jak při ocenění finančních prostředků odvedených, tak i finančních prostředků vyplácených. (Nejvíce tomu odpovídá současný rakouský systém.)

- Současně s tím, ale do značné míry nezávisle na tom, plní průběžný systém penzijního pojištění funkci určité míry příjmové solidarity, tj. ochraňuje před rizikem krajní chudoby i ty, kteří z různých důvodů odvedli malé množství finančních prostředků. Nejvhodnější formou je testovaná jednotná základní dávka hrazená ze zdanění důchodů, kterou dostávají všichni účastníci systému.

- Zohlednění času jak pokud se jedná o příjmy, tak i o výplaty, je nejvhodnější realizovat na bázi pětiletého klouzavého průměru reálných mezd, případně v určité kombinaci s inflací.

Efektivnost průběžného systému penzijního pojištění je dána jeho motivační rolí:

- k prodloužení doby produktivního výdělečného (byť i jen částečného) uplatnění člověka na profesních trzích;

- k řádnému odvádění finančních prostředků do penzijního systému dle stanovených pravidel;

a to motivační role nejen klientů tohoto systému, ale i těch, kteří se poskytováním vzdělávacích, zdravotních a dalších (například lázeňských) služeb na prodloužení doby produktivního uplatnění podílejí.

K tomu poznámky:

- Jde např. o to, aby si zdravotní pojišťovny konkurovaly v oblasti poskytování nadstandardních zdravotních služeb, které umožňují prodloužení doby produktivního uplatnění člověka a které by byly financovány z podílu na příjmových efektech těchto služeb, podobě i v případě dalších služeb.

- Zvyšování efektivnosti průběžného systému penzijního pojištění je dlouhodobý proces, který souvisí s reformami i v dalších oblastech systému sociálního investování a sociálního pojištění (vzdělání, péče o zdraví apod.).

- Součástí efektivnosti ekonomického systému je i jeho samonosnost, tj. aby do něj nemusely být prostředky vkládány z jiných zdrojů než stanovených odvodů, ale také, aby z něj nebyly prostředky vyváděny.

- Z hlediska dvou typů solidarity (dané předpoklady uplatnitelnosti ve vyšším věku a příjmové solidarity) jde o vyvážený vztah, protože čím vyšší je příjmová solidarita, tím nižší je efektivnost systému ve smyslu motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění a řádnému odvádění finančních prostředků do systému dle stanovených pravidel, tím menší jsou prostředky k zabezpečení příjmové solidarity.

Udržitelnost průběžného systému penzijního pojištění

Průběžný systém penzijního pojištění je vystaven různým vnějším vlivům, mj.:

- Demografickým vlnám,

- Ekonomickým cyklům.

- Dlouhodobým tendencím ekonomického vývoje.

Např. dle demografických prognóz projde ČR nepříznivou demografickou vlnou v létech 2035-2050, kdy budou do penze odcházet silné ročníky. Jak doložíme lze tímto obdobím projít s velkou rezervou udržitelnosti penzijního systému i při jen částečném zvýšení efektivnosti tohoto systému. Není pravda, že k tomu je nutné redukovat penze či narušovat stávající pravidla jejich valorizace. Deficity, které v současném systému vznikají, jsou dány hrubými (a není jisté, zda nikoli záměrnými) chybami současné vlády, která:

- Demotivuje účastníky systému.

- Neřeší problém plateb vysoce příjmových OSVČ.

- Neřeší problém excesivního chybného nastavení předčasných odchodů do důchodu.

- Rezignovala na skutečnou reformu penzijního systému ve směru zvýšení efektivnosti tohoto systému.

Když porovnáte pojmové vymezení systému průběžného penzijního pojištění s tím, co dělá a dále navrhuje Jurečka, zjistíme, že to jde přímo proti logice podstaty a proti efektivnímu fungování penzijního systému.

(Pokračování)