Vize, jakou potřebujeme/670

Vize, jakou potřebujeme/670

V návaznosti na 39. online setkání k pěstování vize se z iniciativy Radka Novotného rozproudila poměrně intenzivní diskuse. Část příspěvků jsem již zveřejnil:

https://radimvalencik.pise.cz/11153-vize-jakou-potrebujeme-663.html

https://radimvalencik.pise.cz/11154-vize-jakou-potrebujeme-664.html

https://radimvalencik.pise.cz/11155-vize-jakou-potrebujeme-665.html

Některé jsou ke zveřejnění připraveny. Pokusím se vytáhnout z diskuse to nejpřínosnější. Příspěvky mírně upravuji tak, aby bylo zřejmé, kdo na co navazuje:

Část 8:

Jsou naše vzpomínky na úspěchy z éry socialismu v tržním prostředí opakovatelné?

(K textu J. Simovové)

Radek Novotný

Jak jsem již psal, je otázkou, zda naše vzpomínky na úspěchy z éry socialismu jsou v tržním prostředí opakovatelné?

Ano souhlasím, že třetí svět by komplexní výrobní celky rád poptával, ale jak J. Simonová správně napsala, nemá peníze. A v ČR též nejsou dlouhé peníze na 10-15 let.

Moje bývala partnerka byla osobní asistentkou generálního ředitele ČKD, tak bych vám mohl vyprávět, co všechno muselo ČKD dělat, aby se prokousali na Ukrajině a v Rusku, byť jen do přípravné fáze výstavby tepláren a dalších výrobních kapacit. A nakonec firmu zlikvidoval stát, resp. policie podle zadání (asi někoho z vlivné pětky rodin).

Pokud vím, podařila se nám v Turecku jedna elektrárna, tak výstavba té druhé vybouchla s ohromným dluhem.

Ano někdo může podotknout, že na dlouhé investice máme EGAP, ale kdo trochu studuje jeho výroční zprávy, tak ve větším počtu zvládne malé projekty (podpora účasti na veletrhu, malý výrobek), ale u velkých strategických věcí, jako kdyby se schválně zaměřoval na ty největší černé díry, protože ty průsery, které financoval, to by žádný člověk se selským rozumem nepodpořil. Proč asi?

Takže zatím jediná spolupráce VaV a firem se nám podařila po revoluci v automobilech, a to bylo dle mého jen díky tomu, že to u nás organizovali Němci a též to sami prodávali.

My sami (MO a ČSA) jsme nebyli schopni podpořit tehdy ještě české firmy Aero Vodochody tím, že nakoupíme letouny L-139 upravené  verzi, resp. 39, do vlastní výzbroje, resp., jak jsme je podsekli a nakonec vyrobené kusy neodebrali. Myslím, že ještě v roce 2016 měli řadu z nich, které se snažili různě po světě prodat.

Proč se centrální podpora dařila za socíku, jsem se za sebe pokusil vysvětit, v předchozím příspěvku k VIZI.

Myslím, že J. Simonová je kovaná v hospodářské diplomacii a by bylo pro VIZI užitečné, pokud by analyzovala různé úspěšné přístupy států, protože za sebe nevěřím, že vlády států třetího světa volí ty dodavatele, kteří jsou pro ně nejlepší, a nedělaly se to ani za socíku.

Navíc nejde jen o podepsání kontraktu, ale též o to, aby se v průběhu 10 let investice dokončila. Vlády se mění, zájmy též a my musíme mít sílu i během těch změn vlád a politik udržet kontrakt v platnosti.

Tedy včetně analýzy, co skutečně zajistilo, že se projekt dokončí (USA se svými 867 vojenskými základnami, Francie s menším počtem ve svých bývalých koloniích, Velká Británie ve svých bývalých koloniích za pomoci tajných služeb, atd.).

Abychom měli realistickou představu, jak se skutečně dělá byznys v zahraničí, než začneme hlásat, co v rámci VIZE se bude podporovat.

Co se týče podpory aplikovaného výzkumu, neznám přesná čísla ze současnosti, ale v roce 2010 stát podporoval VaV jen asi ze 40 % (30 mld. stát a 80 mld. si svůj výzkum hradily samy firmy). Čili pozice státu je zcela minoritní. Takže transparentní dotační systém, který využívá Západ ke kradení nápadů a lidí, není hlavním zdrojem inovací.

Pokud vím, tak stále platí zákon o podpoře VaV, kde je uvedeno, že pokud je dotace 100 %, výsledky výzkumu jsou veřejné, resp. jsou státu. Nad 50 % podpory státu musí příjemce výsledky zveřejnit a prodat zájemci za tržní cenu. Pouze pod 50 % hranicí si je může ponechat (ale problém je s povinností zveřejňovat výsledky - viz ta průmyslová špionáž). Takže si nedělejme iluze, že český průmysl spasí státní podpora do VaV.

Bohužel jsme opět v tom problému, že na zavádění úspěšných aplikací do praxe potřebujete dlouhé soukromé peníze a ty v ČR nejsou.

Ale pokud je mezi námi dostatečná skupina lidí, kteří stále věří (navzdory mým argumentům z vlastní praxe, či z interních informací) v budoucnost velkých výrobních celků, tak souhlasím s J. Simonovou v tom, že místo definování trendů, je důležité se zaměřit na to: jak urgentně udělat pořádek doma, v politice, státní správě i zahraniční službě,aby se výše uvedené slabiny českého chování eliminovaly.

Jinak já osobně stále vidím pro českou mentalitu jako nadějnou VIZI drobných inovací stávajících elektronických výrobků zahraničních výrobců.

Nicméně jak říká Všeobecná koncepce sociální bezpečnosti, pravda se dokazuje praxí a k tomu bych navrhoval použít čínský model, bez předsudků, zaujatosti či nadržování spustit několik cest a sledovat, která se v daném čase ukáže jako nejživotaschopnější. Bohužel čínská vláda přemýšlí v řádu desítek let, my a náš průmysl takový čas nemá.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Víkend jsem využil k procházce kolem památníku K. Čapka u Dobříše, zašel jsem i k Dobříšskému zámku a Huťskému rybníku. Skončil jsem - jako vždy - v restauraci Na Prachandě, kde je nejlepší kuchyně i obsluha v okolí Prahy. Tentokrát jsem si dal dršťkovou polívku a jelena na šípkové omáčce.

Louka u Čapkova památníku.

Tady bývají bažiny. Poprve je vidím zcela vyschlé.

Tady je neradostný stav vidět ještě lépe. A v lese ani jedna houbička.

Pohled na hrad Vargač nad Huťským rybníkem z parku u Dobříšského zámku.