Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/572

0pt;font-family:"Times New Roman",serif">připravil stručné shrnutí stávajících pohledů na fyzikální podstatu dané problematiky a návazně formuloval svůj pohled:

Kvantový paradox, everettovská mnohosvětovost a pravděpodobnost

Ivo Potůček

Je třeba říci, že Everetovská mnohosvětovost je pouze jedním z řešením kvantového paradoxu. S pomocí Wikipedie uvedu možná řešení tohoto paradoxu:

Nejrozšířenější interpretace kvantové mechaniky jsou:

•          Časově symetrická interpretace (Walter Schottky 1921) je interpretace, ve které je nutno symetricky počítat i s vývojem v opačném směru toku času (teorie relativity je také symetrická vůči času). Později (v roce 1955) vytvořil Satosi Watanabe (studoval u de Broglieho) vektorový formalismus dvojitě inferenčních stavů (DIVF). A dále pak roku 1964 (např. Yakir Aharonov, který spolupracoval s Bohmem) je vytvořen dvoustavový vektorový formalismus (TSVF). Obdobnou časovou symetrii vykazuje i Wheeler–Feynmanova časově symetrická teorie, která (jako Machův princip) nemá jisté teoretické problémy. Ta v roce 1984 motivačně vedla i ke vzniku transakční interpretace kvantové mechaniky (TIQM).

•          Souborová interpretace (též minimalistická, Max Born 1926) je statistická a agnostická interpretace.

•          Kodaňská interpretace (též ortodoxní nebo standardní interpretace, Niels Bohr 1927–1935) - Nejznámější interpretace kvantové mechaniky, v níž při měření dochází k redukci vlnové funkce v souladu s postulátem o redukci vlnové funkce (John von Neumann se dokonce domníval, že kolaps vlnové funkce způsobuje vědomí experimentátora a John Archibald Wheeler dokonce, že existence experimentátora existenci vesmíru - antropický princip). Jedná se o pravděpodobnostní popis. Werner Heisenberg (habilitace u Maxe Borna), působící i v Kodani u Nielse Bohra, je pak proponentem statistické interpretace a ostatní interpretace považoval za nesmyslné. Na Solvayské konferenci v roce 1927, kdy Albert Einstein řekl, že "God does not play dice" a Bohr mu odpověděl "Einstein, stop telling God what to do", došlo k převládnutí kodaňské interpretace. Zde zastával Einstein (metafyzický vědecký realismus), aby vědecká metoda měla přísnější pravidla, ale zvítězil tehdy převládající instrumentalismus ("antirealismus"). A tak tehdejší nedokonalost přístrojů vedla ke statistické interpretaci zákonitostí. Později i Erwin Schrödinger vyjádřil pochybnost se statistickou interpretací pomocí myšlenkového experimentu zvaného Schrödingerova kočka. Bohrova koncepce kvantové teorie není zaměnitelná za Kodaňský výklad v pojetí Heisenberga a dalších.

•          De Broglie–Bohmova interpretace (Louis de Broglie (1927), David Bohm (1952)) je teorie (někdy zvaná též teorie "pilotní vlny"), která je deterministická a nelokální ("Bohmova mechanika"). Již roku 1926 Erwin Madelung přišel s hydrodynamickou interpretací Schrödingerovy rovnice z roku 1925. Madelungovy rovnice již obsahují Bohmův kvantový potenciál Q. Interpretaci zastával i John Stewart Bell a podle Murray Gell-Manna Bohr vymyl mozky celé generaci fyziků.

•          Mnohasvětová interpretace (Hugh Everett 1957) - Interpretace, v níž měření nezpůsobí redukci vlnové funkce, ale způsobí rozdělení vesmíru na mnoho téměř identických vesmírů, které se liší pouze hodnotou naměřené veličiny. V této interpretaci je všechno možné (všechny varianty světa jsou reálné), což někteří fyzici považují za příliš extrémní. V roce 1970 interpretaci rozvinul Dieter Zeh na mnohamyslovou interpretaci. Zde dochází k výběru vesmíru v mysli pozorovatele.

•          Relační interpretace (Rovelli 1994)

•          Dekoherence - Interpretace, kde redukci vlnové funkce systému způsobuje interakce systému s prostředím. V mikroskopické úrovni dochází ke ztrátě koherence (podobně jako v optice). Tato interpretace je společná ostatním deterministickými interpretacím.

•          Spontánní kolaps (též GRW interpretace, Ghirardi, Rimini, Weber 1986) - Interpretace přidávající do lineární Schrödingerovy rovnice nelineární člen, který s určitou pravděpodobností způsobí redukci vlnové funkce.

A ode mě (Ivo Porůček):

Takže, jak jsem uvedl, ve všech uvedených interpretacích se jedná o pochopení událostí v mikrosvětě, pro makrosvět mohou být tyto interpretace bezvýznamné anebo mohou mít poněkud jiný význam. Podle mého názoru je pro makrosvět rozhodující pravděpodobnost. Vezmeme-li v úvahu například vlnovou podstatu, tak elektron má vlnovou funkci, že s nenulovou pravděpodobností může být rozprostřen v prostoru a mohou se ho týkat takové vlastnosti jako tunelový jev, kdy prochází s určitou pravděpodobnosti potenciálovou bariérou – využito v polovodičích. Pro objekt jako je člověk, také platí vlnová funkce, ale ta ho lokalizuje s pravděpodobností hodně blízkou 1 na určité místo. Pokud to převedeme na střední dobou mezi událostmi, tak střední doba mezi tunelovými jevy pro člověka (např. průchod neporušenou zdí) bude obnášet hodnotu blízkou době existence současného a možná i budoucího vesmíru, čili ve srovnání s dobou fyzické existence pozorovatele prakticky nemožná událost.

A právě pravděpodobnost nás provází životem, kdy např. auta, letadla a další zařízení jsou navrhována, testována a provozována tak, aby pravděpodobnost nežádoucí události byla nižší než předem určená hodnota.

Tak to vnímáme i my. Když nastupujeme do letadla nebo auta, tak vnímáme, že za dodržení určitých podmínek je pravděpodobnost nežádoucí události pod psychologicky přijatelnou hodnotou, tak dodržujeme určitá pravidla a možnost nežádoucí události na nás nemá psychologicky destruktivní vliv.

K tomu ode mě (Radim Valenčík):

Nemyslím, že s pravděpodobnostním vysvětlením vystačíme. K rozdvojení světů podrobně a s obrázky článek K umělé inteligenci a mnohosvětovosti zde:

https://valencik.cz/marathon/doc/Mar2004.pdf

Další článek k dané problematice z nedávné doby je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10909-vize-jakou-potrebujeme-524.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Konečně jsem si splnil svou dávnou touhu a mám možnost seznámit se s Krétou. Ještě nevím, co mně čeká. Za dva dny budeme procházet největší soutěsku v Evropě - Samariu. Doufám, že to zvládnu. Výškový rozdíl 1200 metrů, délka 18,5 kilometrů.

Nádherné pláže. Voda byla báječná.

Místní druh janovce.

Lodí jsme přejeli na ostrov s benátskou pevností.

Krásná náhorní planina na ostrově.

Zpět na hlavní stranu blogu