Článek Vize, jakou potřebujeme/572

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Vize, jakou potřebujeme/572

11. 07. 2023 - 10:21

ip: Při úvaze o Everetově mnohosvětovosti vznikají dvě otázky:
- jak to, že v reálném makrosvětě tuto mnohosvětovost nejsme schopni pozorovat,
- jak to, že nemůže dojít k "oscilaci" mezi možnými stavy (vyplývá ze Schroedingerovy rovnice).
Jedna z odpovědí je tzv. dekoherence (zmíněna také v Mar2004). Na první otázku existuje odpověď, že v reálném makrosvětě nejsme na rozdíl od pozorování mikrosvěta izolováni od vlivů prostředí. Takže vliv prostředí, např. náraz fotonu způsobí kolaps a "zrušení" ostatních možných stavů a zaujetí jednoho stavu. To právě pozorujeme v mikrosvětě, kdy ke kolapsu dochází za poměrně dlouhou dobu anebo v Mar2004 pouze zmiňovaných kvantových počítačích, kdy skutečně dojde k "rozdělení" na několik virtuálních počítačů provádějících samostatné výpočty. Konstrukce kvantových počítačů musí vyloučit vliv prostředí (krytí, teplota blízká absolutní nule). Potom dojde za určitou dobu, která umožňuje provedení výpočtu ke kolapsu a vhodným algoritmem je zajištěna identifikace správného výsledku (ovšem pouze s určitou pravděpodobností a jsou nutné korekce). Odpověď na druhou otázku je, že před kolapsem skutečné k oscilacím dochází, ale právě vlivem prostředí časový interval oscilací se zkracuje. Pro makroobjekty v běžném prostředí se odhaduje tento čas na asi 10 na minus 12 sekundy. Konečně zaujaté stavy jsou již stabilní a odolné proti oscilacím. Tím se dostaneme k "obyčejné" pravděpodobnosti. Já osobně jsem použil také trochu "sedlácký" příměr, kdy jsem se zamyslil na Heisenbergovým principem neurčitosti, který tvrdí, že součin změn polohy a změn hybnosti je menší nebo roven polovině Diracovy konstanty. Vyjádříme-li hybnost jako součin nerelativistické hmotnosti a změny rychlosti a dále po úpravě pravou stranu vyjádříme jako podíl Diracovy konstanty a dvojnásobku hmotnosti, tak levá strana představuje součin změn rychlosti a polohy. Pro reálné makroskopické předměty to představuje mikroskopické okem nepozorovatelné "chvění", které ke změně stavu nepostačuje.