Vize, jakou potřebujeme/378

Vize, jakou potřebujeme/378

Ještě k pozičnímu investování – část 1.

Jednou z tvůrčích skupin, jejíž práce je využívána při pěstování vize, je skupina, která se zabývá problematikou pozičního investování (její složení přesahuje okruh pěstitelů vize a její činnost vyúsťuje do oblasti rozvoje základní mikroekonomické teorie). Když jsem hledal zdroje, narazil jsem na svoji starší práci z roku 2008. Stojí za uveřejnění, protože umožňuje lépe pochopit, v čem se podařilo dojít dál. Ještě před tím však poznámku metodologického typu.

Značnou pozornost je nutné věnovat přesnému definování pojmů, přičemž mimořádně významná je schopnost použít obecné pojmy (nejlépe všeobecné kategorie) k definování pojmů se specifickým obsahem. To umožňuje prostřednictvím pojmů vyjádřit nové jevy, pro které dříve vhodné pojmy neexistovaly. A také to umožňuje jasně vidět, jak se věda rozvíjí. Není pravda, že různé teorie jsou nesouměřitelné. Kdo umí velmi obecné (všeobecné) pojmy používat k vyjádření specifického, ten dokáže porozumět různým přístupům, převést je na "společného jmenovatele" (dosáhnout vyjádření toho, o co jde, ve společně srozumitelných pojmech) a ukázat, kam až kdo v tom či onom směru došel. Z tohoto hlediska lze ukázat (učinil jsem tak v 367. až 371. pokračování seriálu), že Marx ještě neuvažoval ekonomický dopad osobní spotřeby kapitalisty na ekonomiku a vývoj ekonomického systému. Zde, v pátém pokračování, je shrnutí této analýzy:

https://radimvalencik.pise.cz/10652-vize-jakou-potrebujeme-371.html

Jeho teorie je v tomto smyslu méně obecné, méně rozvinutá než tak, která si z různých aspektů této zpětné a velmi důležité vazby začala všímat.

Nyní text z roku 2008, který umožňuje ukázat, kam se od té doby analýza pozičního investování posunula (odlišuji jej barvou):

Autor jedné z prvních moderních učebnic ekonomie J. Clark (Základy národohospodářské teorie. Prométheus, Praha 1932, s. 220-221) již v roce 1911 (!) k tomu říká: "Jak působí na hodnotu statků existence společenských kast. Jedním z důvodů, proč trh šperků jest tak pružný, jest skutečnost, že šperky slouží jako odznaky kasty, čímž může býti toliko něco velmi cenného. Kdyby tudíž všechny drahokamy velmi zlevnily, staly by se dvě věci: (1) poměrně chudí lidé by si jich něco koupili – částečně místo napodobenin a levnějších pravých šperků; (2) bohatí lidé by si museli kupovati více šperků a dražší, než potřebovali dříve za tím účelem, aby udrželi svoje postavení ve společenských stupnicích. Toto pravidlo působí u spotřeby velké řady předmětů, jejichž držení zdá se, aspoň nazevnějšek, vyznačovati člověka, že náleží do určité vrstvy společnosti."

J. Clark v pojetí prestižní spotřeby navazuje na myšlenky T. Veblena z jeho Teorie zahálčivé třídy (The Theory of the Leisure Class, z r. 1899)T. Veblensi zaslouží uznání za to, že ve své práci pojmenoval určité společenské jevy a pustil se do jejich analýzy. Otázkou je, nakolik postihl jejich ekonomickou podstatu a zda jeho analýza není zavádějící. "Demonstrativní na dané téma spotřeba", "okázalá spotřeba" či "prestižní spotřeba" není ničím jiným než projevem investování do společenské pozice, dosažení společenské pozice je pak investicí do společenské pozice, která má umožnit budoucí příjem. Tj. "demonstrativní spotřeba" není "spotřebou pro spotřebu", není samoúčelem, ale jednou ze složek majetkového portfolia, od níž se očekává budoucí příjem.

J. Řezník mě v připomínkách k pracovní verzi tohoto článku upozornil na řadu pasáží ve Veblenově práci, které, podle něj, lze interpretovat jako investice do společenské pozice s cílem dosáhnout zvýšení budoucího příjmu. Např.: "s kulturním pokrokem se majetek stává stále více trofejí svědčící o úspěšném výsledku v majetkové hře odehrávající se mezi členy skupiny ... příležitost získat si vyznamenání" (Teorie zahálčivé třídy, Praha. Sociologické nakladatelství 1999,s. 28)... "touha vyniknout bohatstvím a úrovní majetku a tím dosíci úcty a vzbudit závist svých bližních" (s. 31)... "okázalá spotřeba drahých statků je pro zahálčivého gentlemana cestou k získání úctyhodnosti" (s.63). Podle mého názoru se sice možná Veblen přiblížil ekonomické interpretaci fenoménu "okázalé spotřeby", ale rozhodně nelze jeho pojetí považovat za dotažené.

R. Reich v knize Dílo národů - Příprava na kapitalismus 21. století (Praha, Prostor 1995) o mnoho let později ukazuje, kam až by mohla tendence k ekonomické segregaci vyrůstající z investování do společenské pozice vést: "Symboličtí analytikové se budou snažit lišit od zbytku obyvatelstva svými globálními kontakty, dobrými školami, příjemným životním stylem, skvělou zdravotní péčí a dostatečným množstvím bezpečnostních strážců. Dokončí tak své odtržení od americké Unie. Obce a městské enklávy, v nichž žijí, a symbolickoanalytické zóny, v nichž pracují, se nebudou ničím podobat zbytku Ameriky. Nebude mezi nimi existovat žádné přímé spojení. Nejchudší občané Ameriky budou zatím izolováni ve svých městských a venkovských enklávách, v nichž bude vládnout zoufalství. A stále větší část mladých mužů bude plnit americká vězení. Zbytek obyvatelstva, který bude postupně chudnout, bude mít pocit, že se žádný z těchto trendů nedá změnit." (S. 335.)

Životaschopnost a dravost pozičního investování je dána zejména tím, že vede ke vnucené konkurenci. K tomu dále přispívá skutečnost, že poziční investování využívá nedokonalostí vývoje lidských preferencí (prožitkového mechanismu), je založeno na "spojení příjemného s užitečným" (přesněji v ekonomickém smyslu - výhodným), vytváří skupinovou psychologii, včetně silných konvencí a destruuje předpoklady fungování kapitálového trhu v oblasti investování do lidských schopností. Nepřímo pak vyvolává potřebu sociálně orientovaného přerozdělování a determinuje v oblasti společenského vědomí předpoklady pro takový výsledek veřejné volby, který vede k tendencím rozšiřovat sociálně orientovaného přerozdělování. Tím rozšiřuje i oblast, ve které lze prostřednictvím pozičního investování dosahovat výhody.

Lze si představit, jak tento fenomén vznikl. Při vytváření majetkového portfolia mají domácnosti tendenci upřednostňovat příjemné (to je dáno setrvačností vývoje lidské prožitkové struktury, např. v určitém věku s oblibou souložíme, aniž by si tento akt kladl vždy za cíl rozmnožit potomstvo, nebo lovíme zvěř, aniž bychom tak činili z hladu). Fenomén prestižní spotřeby ukázal, že lze spojit "příjemné s užitečným", upřednostňovat příjemné a současně tím dobývat společenskou pozici, která umožňuje získat společenské kontakty, přístup k informacím apod. a stává se tak předpokladem dosažení budoucího příjmu. Umožňuje rovněž vyloučit ty, co "na to nemají", z konkurence.

Kvaziproduktivní spotřeba se historicky vyvinula ze spotřeby neproduktivní. V dějinách vždy existovaly domácnosti, které dosahovaly vysokých příjmů, které nedokázaly produktivně využít. Původně neproduktivní spotřeba statků pořizovaných z těchto výdajů spontánně vytvořila určité konvence, působila na vytváření společenské pozice, vyvolávala imitační efekty a následně i záměrné investování do společenské pozice.

Současná ekonomická teorie narazila na řadu příkladů toho, jak investice do společenské pozice ovlivňují transakční (směnné vztahy) a jak je výnos do společenské pozice dosahován (k jejich popisu používá pojmy jako "dobývání renty", "asymetrie informací", "hry s nulovým součtem", "bariéra rozpočtového omezení domácností" a její využívání či spíše zneužívání při vytváření a prohlubování "ekonomické segregace" atd.).

Polarita investování do schopností a investování do pozice významným způsobem obráží problémy současného vývoje společnosti. V jednom i druhém případě taková investice vynáší, ovšem původ výnosu je odlišný:

• V prvním případě člověk se svými schopnostmi něco vyprodukuje, výnos z investic do jeho schopností tak má reálnou protihodnotu. Z ekonomického hlediska se jedná o "hru s nenulovým, resp. kladným součtem". Všude tam, kde taková situace vzniká, se nabízejí možnosti paretovských zlepšení.
• Ve druhém případě umožňuje společenská pozice dosáhnout přerozdělení zisků ve prospěch toho, kdo má tuto pozici výhodnější. Z ekonomického hlediska se jedná o "hru s nulovým součtem" (tj. pokud si má někdo zvýšit užitek, musí se užitek někoho druhého snížit).

Investováním do společenské pozice jsou nejvíce ovlivnitelné transakční vztahy v oblasti finančních trhů, směnné vztahy založené na dělbě budoucích výnosů. Ty mají totiž velmi komplikovanou strukturu a jak ten, kdo poskytuje investiční prostředky (a poptává investiční příležitosti), tak ten, kdo poskytuje investiční příležitosti (a poptává investiční prostředky), trpí deficitem informací.

Mj. právě proto, že finanční trhy jsou "zamořeny" investováním do společenské pozice, vyskytuje se v této oblasti (v lokálním i globálním měřítku) značné množství negativních jevů a k finančním trhům (jejich společenské funkci) panuje značná nedůvěra, ne-li averze.

Žádné "přerozdělování zisků" problém neřeší. Již proto, že druhou oblastí, kde se nejvíce projevují důsledky investování do pozice, jsou transakční vztahy mezi soukromými a veřejnými subjekty.

Existuje jediná cesta, která umožňuje "vytlačit" investování do společenské pozice a která umožňuje zlomit trend "bohatnutí bohatých a chudnutí chudých", prohlubování ekonomické segregace společnosti apod. – a to je cesta vytvoření podmínek, za kterých bude možné a výhodné investovat soukromé prostředky do rozvoje schopností lidí.

(Pokračování rozborem toho, v čem analýza pozičního investování pokročila)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V Praze už zase vše roztálo. Udělal jsem dobře, že jsem využil několika velmi málo dní a udělal pár snímků Prahy s trochou sněhu. Tyto jsou z Grébovky.

Těmto romantickým umělým skalám napodobujícím pískovec sněhová pokrývka sluší.

Krásní secesní domy u Grébovky.

Přesně odsud skočil nešťastný hrdina, sériový vrah ve filmu "Černá punčocha".

Ještě další partie secesních domů u Grébovky.