Vize, jakou potřebujeme/333

Vize, jakou potřebujeme/333

Od 9. října s menšími přestávkami (abych dal prostor dalším pěstitelům vize) uveřejňuji pod názvem

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice

text článku Petra Kužela a Dominika Formana

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských podmínkách

Zdeje odkaz na první díl série v rámci seriálu o vizi:
https://radimvalencik.pise.cz/10545-vize-jakou-potrebujeme-297.html

Do konce série zbývá ještě několik dílů a potřebuji do seriálu vložit několik aktuálních vstupů, mezi tím jsem však dostal velmi důležitý materiál od Jaroslava Šulce k problematice penzijního systému v přímé návaznosti na pěstování vize. Považuji za vhodné ho upřednostnit. Proto v rámci seriálu k pěstování vize uveřejňuji s předstihem rozbor závěru dvou navazujících článků, kterými Petr Kužel a Dominik Forman významně přispěli k reflexi současné situaci na levici.

Rozbor zbývajících částí dokončím, jakmile se k tomu v rámci seriálu otevře prostor. Zde je příslušný závěr (od svého textu jej odlišují barvou):

Náš text zakončujeme také výzvou. Vyzýváme k tomu přenechat liberální agendu servisním elitám kapitalismu v podobě progresivní, kulturní, buržoazní levice a nacházet spojenectví s pracující třídou a se všemi politickými reprezentanty, kteří budou ochotni a schopni reálně omezovat kapitál ve prospěch práce. Jaké případné kulturní války to na levici vyvolá, je z hlediska politické praxe socialistického proudu úplně lhostejné.

Závěrem rekapitulace pěti bodů, které by měl přijmout každý, kdo to s obnovou levice v politické praxi myslí vážně:

1) Uvědomit si, že levice proměněná kulturním obratem 70. let souzní s cíli kapitálu a s jeho potřebami přechodu na flexibilnější formy vykořisťování pracující síly.

2) Přiznat si, že kvůli tomu, že již dávno došlo ke zburžoaznění progresivní levice, nehájí již tato "levice" zájmy pracujících a je jen dokonalou ideologií současného globalizovaného kapitalismu.

3) Připustit, že socialistický (levicový) proud v politické praxi v současnosti neexistuje, přestože existuje společenský potenciál, aby mohl vznikat.

4) Pochopit, že kulturní války jsou důsledkem současného stavu společnosti a že skrze jejich třecí plochy se zprostředkovaně propisují třídní rozpory.

5) Přenechat liberální agendu servisním elitám kapitalismu a nacházet spojenectví přímo s pracující třídou a se všemi politickými reprezentanty, kteří budou ochotni a schopni reálně omezovat kapitál ve prospěch práce.

K tomu ode mne:

Zde je nutno upřesnit, že autoři mají pod "liberální agendou" na mysli Green Deal, podporu imigrace, respektování dvouciferného počtu různých pohlaví apod. Nevím, zda je pro směsici pseudoproblémů tohoto typu nejvhodnější název "liberální agenda", ale to není v kontextu uvedeného článku to nejdůležitější. V jejich článku mě chybí jasné formulování alternativ, zejména:

1. Jak chápat alternativu pojetí růstu v pojetí Green Deal? Přitom taková alternativa existuje a je jí pochopení je naprosto nutným východiskem kvalifikované politiky:

Udělejme si představu o zásadní změně, na prahu které stojíme. Nejde (jen) o tzv. "Čtvrtou průmyslovou revoluci", či "Průmysl 4.0", ale o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, kdy se jako dominantní prosazuje nový ekonomický sektor, konkrétně odvětví produktivních služeb (které se stává těžištěm ekonomického růstu a tím, co určuje podobu tohoto růstu, rovněž tak oblastí, v níž je největší intenzita inovací). Tato změna je na dlouhá desetiletí a jako každá výrazná změna v dějinách je a bude doprovázena řadou otřesů, zvratů a turbulencí, které jsou výsledkem snahy prosazovat nadále setrvačné tendence v podmínkách, kdy setrvačný vývoj narazil na přirozená omezení, Toto pojetí současné doby je poměrně náročné na představivost a ještě nějakou a patrně i delší dobu bude trvat, než se budou ti, kteří se trápí otázkou, co se to vlastně v současné době děje, budou vymaňovat ze stereotypů. Zde nezbývá než trpělivě vysvětlovat a hledat různé způsoby či cesty, jak podstatu současného dění co nejnázorněji a nejsrozumitelněji vyjádřit. Z hlediska docenění role sociální práce jako specifického a významného typu produktivní služby je to však velmi důležité. Jinak totiž hrozí recidivy jejího chápání jako něčeho okrajového, něco, čemu mohou být věnovány jen "zbylé prostředky" apod. - S výše tematizovanou historickou změnou souvisí i přechod k ekonomickému růstu nové kvality, k dynamicky se odlehčující růst nového typu:

a) Jedná se o kvalitativně neomezený růst, růst překonávající jakákoli omezení, růst, který limitně směřuje k tomu, že (názorně řečeno) "téměř cokoli může být vyrobeno z téměř ničeho". Příkladem může být využití nanotechnologií včetně nanorobotů spolupracujících s geneticky upravenými mikroorganismy schopnými dosáhnout dokonalé recyklaci odpadů současné i budoucí ekonomiky.

b) Jedná se o trvalé odlehčování ekonomické růstu, kterého se dosahuje mnohonásobným zvýšení inovačního potenciálu, a to právě na základě toho, že se jedná o růst nového typu¸ jehož cílem není konzum (hromadění statků a okázalost spotřeby), ale takové uspokojování zvyšujících se a zintenzivňujících potřeb, které vede ke svobodnému rozvoji člověka, k plnému využití potenciálu daného každému jedinci přírodou, k využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním jeho schopností podle míry jejich výnosnosti, tj. příspěvku k inovační aktivitě společnosti (a to inovační aktivitě rovněž a především ve sféře nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností).

c) Přechodem k dynamicky se odlehčujícímu růstu nového typu končí předhistorie lidstva, končí roztržka mezi přírodou a člověkem, je nastartován vývoj plnohodnotné civilizace, která řeší hádanku dějin a směřuje k překonání časoprostorových omezení své existence.

d) Podmínkou přechodu k tomuto typu růstu je postupné naplňování atributů dynamické, efektivní a komplementární rovnosti. (Poslední z uvedených bodů, tj. pojetí rovnosti odpovídající novému typu růstu, bezprostředně souvisí právě s adekvátním pojetím společenské rovnosti.)

- Jak chápat společenskou rovnost a spravedlnost? I zde existuje alternativa:

Obecně platí, že rovnost ve smyslu "stejnosti" není realizovatelná. Proto uplatníme přístup vycházející z dynamické, efektivní a komplementární rovnosti:

a) Dynamické v tom smyslu, že je orientována na plné využití potenciálu člověka formou rozvoje, uchování a uplatnění jeho schopností,

b) Efektivní (a to i ekonomicky) v tom smyslu, že uplatnění schopností člověka je nejdůležitějším zdrojem ekonomického růstu a faktorem ovlivňujícím kvalitu růstu.

c) Komplementární v tom smyslu, že každý člověk je něčím specifický, výjimečný a tím může být i přínosný pro každého druhého člověka. – Stručně řečeno jde o to, aby rozvoj schopností každého byl podmínkou pro rozvoj kohokoli jiného.

Nyní k pěti bodům rekapitulace:

Ad 1) Jedná se pouze o indoktrinovanou část pseudolevice. Svádět ideovou sterilitu ortodoxní či konzervativní levice jen na tuto část je obyčejný alibismus.

Ad 2) Druhý bod obsahuje totéž, co první, a platí pro něj totéž, co pro první.

Ad 3) To je smutná pravda, ale v článku (kromě horlení proti pseudolevici, která je označována za "progresivistickou" či "liberální" není ani zmínka o tom, proč je zbylá část levice dezorientována, proč není schopna představit alternativu a proč ze svého chápání světa doslova vymazala důvěru ve vědu. Přitom to, že bez revoluční teorie není revoluční hnutí, platí dnes víc, než kdy jindy. Za teorii nelze vydávat omílání nestrávených ortodoxních pouček.

Ad 4) Kulturní války? Podstatou ideového střetu musí být souboj teoreticky podložených idejí. Ale současná selhávající levice se bojí slovo teorie či věda vzít do úst. Proč? Protože se stala rukojmím pragmatických diletantů!

Ad 5) Toto je, pokud správně rozumím celému dvojčlánku, to nejdůležitější: "nacházet spojenectví přímo s pracující třídou a se všemi politickými reprezentanty, kteří budou ochotni a schopni reálně omezovat kapitál ve prospěch práce". Má to jen jeden malý problém. Z dvoučlánku si nelze udělat dost dobrou, vlastně žádnou představu o tom, co znamená "reálně omezovat kapitál ve prospěch práce". Myslím, že by bylo vhodnější než brojit proti přehnanému strašáku pseudolevice dát odpověď, jak "reálně omezovat kapitál ve prospěch práce". Dokonce ani nevím, jakou představu o tom autoři článku mají. Podle mého názoru je největší problém rozdělování přebytku nad náklady mezi práci a kapitál možnost přeměny majetku v diskriminaci méně majetné strany formou pozičního investování. To vede k segregaci společnosti a to vpustilo do arény největší zlo: Semknutí darebáků, kteří se pod tlakem konkurence při hromadění majetků zločinnými a perverzními způsoby mezi sebou semkli a vytvořili systém současné globální moci. Bohužel o tom v dost rozsáhlém článku nic nenajdeme. V monografii VALENČĺK, Radim a kol. Bohatství a chudoba jako problém (2020) je to podrobně popsáno včetně pozitivního řešení problému. Celé ke stažení je zde:

https://www.vsfs.cz/?id=2479-monografie

(Pokračováním první částí materiálu J. Šulce)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.

Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.

Mořským příbojem vytvořený most nedaleko druhého největšího města Menorky - Cuitadelly, kam míříme.

Ještě před tím, než se dostaneme do Cuitadelly navštívíme přilehlé městečko Cala en Blanes s kouzelnou zátokou. Včera silně pršelo, což ovlivnilo barvu vody.

Zátoka Forcat je uzoučká i ve svém vyústění do moře.

Zde je vidět, jak se větví.