Vize, jakou potřebujeme/313

Vize, jakou potřebujeme/313

Dostal jsem několik zajímavých a důležitých materiálů, zejména v reakci na 14. online setkání. Část z nich jsem zveřejnil, nyní se vracím k dokončení série na téma, co je to levice a co je to pravice, hned po té je zveřejním. Jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:

https://casopisargument.cz/?p=45534

https://casopisargument.cz/?p=45598&fbclid=IwAR1C4QGv5VWN5Bl0Z3gfT_ObdMpoOOGKIvK-z-XocISVIKHP5dUTCOePDVw

Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.

Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 12.

Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/11

Nedávný příklad pokusu opuštění kulturních bojů

V mnoha ohledech se zdá poučný příklad Matěje Stropnického a Jany Maláčové (ČSSD) před parlamentními volbami roku 2021, resp. to, jakou reakci jejich vystupování vyvolalo právě u progresivní buržoazní levice.

Stropnický a Maláčová začali v předvolební kampani klást důraz na otázky, jako jsou dodržování zákoníku práce, práva zaměstnanců, výše mezd, boj proti privatizaci apod. Po letech jsme tak konečně mohli získat dojem, že někdo ze sociální demokracie skutečně hovoří jako sociální demokrat. Paradoxně – byť, jak se ukazuje, paradoxní je to jen na první pohled – právě důraz na levicově uchopená ekonomická témata, která se týkají pracující většiny společnosti, a nikoli témata progresivistická, která pracující třídy nezajímají, vyvolal v táboru progresivní levice na sociálních sítích takovou nenávist, že si toho všiml dokonce i bulvární časopis Reflex. Zcela trefně tuto absurdní situaci vyjádřil již v názvu textu: "Maláčová a Stropnický zvedli tradiční agendu ČSSD. To progresivisté neodpouštějí".

Nic nebylo Matěji Stropnickému platné, že dlouhé roky vedl liberální stranu, sám se netajíhomosexuální orientací, a že pro odstranění předsudků vůči gayům udělal svojí účastí v populární reality show Výměna manželek u pracujících vrstev snad možná více než všechny komerční Prague Prides dohromady. Progresivistickou levicí byl vyhlášen za úhlavního nepřítele.

Další příklad: Ve chvíli, kdy poslední dvě levicové strany (ČSSD a KSČM) bojovaly o setrvání v parlamentu, vyšel dva dny před parlamentními volbami (říjen 2021) na internetovém deníku A2larm článek Ondřeje Slačálka (který v prostředí české progresivistické liberální levice představuje nepochybně určitého opinion leadera), v němž prohlásil, že "sociální demokracie potřebuje především pořádný výprask", a vyzval k tomu, aby levicoví voliči volili raději ekonomickou pravici (konkrétně Piráty), jelikož to prý "má asi největší smysl". (Připomeňme, že Piráti byli v té době v předvolební koalici s další pravicovou stranou a netajili se tím, že chtějí vytvořit povolební koalici s dalšími třemi pravicovými stranami.) Opět se zde ukázalo, že ekonomické zájmy pracující většiny byly škrtnuty ve prospěch progresivismu. Bylo přitom zřejmé, že neúspěch ČSSD bude touto stranou vnímán jako důvod pro opuštění ekonomicky levicového programu ve prospěch pracujících (prosazovaného Maláčovou a Stropnickým) a povede k ještě většímu příklonu k agendě liberálního středu, což se také stalo. Navíc se lze domnívat, že dlouhodobým důsledkem bude jen další propad sociální demokracie u voličů.

Pokud se vrátíme k otázce ukončení kulturních válek na levici, vidíme, že pokud by se vůbec tato vize měla začít naplňovat, muselo by to znamenat především zastavení útoků ze strany progresivní levice ‒ minimálně vůči těm, kteří se z hlediska ekonomické politiky hlásí k levici. Nejedná se zdaleka jen o útoky proti konzervativcům, ale jak vidno, proti všem, kdo se chtějí obrátit přímo na neprivilegovanou většinu s agendou, která neobsahuje postmateriální témata spokojených městských vrstev, ale řeší problémy obyčejných lidí.

Matěj Stropnický nazval tuto strategii ‒ podle nás výstižně ‒ obnovou plebejského spojenectví. Také se domníváme, že jiná cesta k obnově levice není možná. Netřeba být přímo velkým politickým stratégem, aby člověk pochopil tak jednoduchou věc, že lidové vrstvy, vzhledem k tomu, že jsou hodnotově spíše konzervativní, ve smyslu neprogresivistické, nelze oslovovat progresivistickou agendou a ignorovat přitom jejich reálné ekonomické problémy nebo klást tyto problémy na stejnou úroveň jako kulturní témata. Tato strategie je nutně žene k antisystémové pravici, což je logický důsledek faktu, že už neexistuje nikdo jiný, kdo by (alespoň částečně) prosazoval jejich ekonomické zájmy, či přinejmenším vzbuzoval dojem, že rozumí jejich hněvu a obavám a nechoval se k nim povýšeně. Ačkoli tedy progresivní levice údajně bojuje proti pravici, její politika v praxi vede k posilování pravice.

Pokud progresivní levice svojí politikou onomu plebejskému spojenectví aktivně brání (byť rétoricky může tvrdit něco jiného), je to pak ‒ možná pro někoho na první pohled paradoxně ‒ právě ona, kdo tvoří překážku v obnovení levice. Skutečná levice se tak může znovu obnovit nikoli spojením s progresivisty, ale naopak jedině navzdory jim.

Hlavním heslem progresivistické levice je sice "boj proti všem formám útlaku", tedy i boj proti útlaku ekonomickému. Již přes půl století nicméně můžeme sledovat, co toto heslo v praxi znamená: odklon od podstaty levice, liberalizaci trhu, odstraňování překážek kapitálu a úspěchy pouze v rovině "kulturní emancipace" na úkor pracující většiny. Chce-li v tomto někdo i nadále pokračovat, je to jeho věc. Ale levicová cesta tudy nevede. [Text byl psán ještě před volbami. Nyní po volbách, kdy Solidarita, tedy spojení všech čtyř levicově progresivních stran dohromady, získala ve volbách do zastupitelstva hl. m. Prahy, kde podpora levicovému progresivismu je ‒ stejně jako v dalších velkých městech ‒ v porovnání se zbytkem republiky relativně nejvyšší, pouhá dvě procenta, můžeme vidět zcela jasně, kam snaha spojovat levici s kulturním progresivismem nakonec vede. Nevolí vás nakonec nikdo. ‒ Pozn. aut. při korektuře.]

K tomu ode mne:

Jen drobné poznámky:

- Osobnostní vývoj Matěje Stropnického je velmi pozitivní, doufám, že docení i význam teorie.

- Nevím, zda si koupená "levice" přeměněná ve slouhy slouhů zaslouží "liberální" či "progresivistická".

- Maláčovou bych jako pozitivní příklad nedával. Její teoretická nevybavenost je do očí bijící a ostudným způsobem nevyužila příležitost k lidsky přijatelné a perspektivní stabilizaci penzijního systému:

https://radimvalencik.pise.cz/8750-proc-malacova-prehlizi-patou-cestu-reformy-penzi.html

Ale možná podlehla (a to ještě snadněji) tlaku, podobně jako později Jurečka, který si alespoň uvědomil, o co jde:

https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html

(Pokračování 13. částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na sobotním tradičním seznamovacím výletě s VŠFS se nás sešlo dvacet. Vyvážený mix pedagogů, studentů, absolventů a přátel VŠFS i jejich rodinných příslušníků. Část dorazila kratší cestou. Počasí skvělé, v pozdní odpoledne vysvitlo i sluníčko. Byla i kytara. Dokonce jsme našli i slibované strmělky mlženky. Rozcházeli jsme se těsně po západu slunce.

Pohled na opuštěný lom na protějším kopci. Lze tam najít zkameněliny.

Nádherný západ slunce.

A ještě těsně po západu slunce.

Vydáváme se na cestu potemělým lesem. Je nás dost, takže ani malé děti, které byly s námi, se nebojí. Dokonce se smály, když jsme si zpívali "Z hrobu se vynořil první hnát..."