Vize, jakou potřebujeme/312

24. říjen 2022 | 00.01 |

blog ›

Dostal jsem několik zajímavých a důležitých materiálů. Část z nich jsem zveřejnil, nyní se vracím k dokončení série na téma, co je to levice a co je to pravice, hned po té je zveřejním. Jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:

https://casopisargument.cz/?p=45534

https://casopisargument.cz/?p=45598&fbclid=IwAR1C4QGv5VWN5Bl0Z3gfT_ObdMpoOOGKIvK-z-XocISVIKHP5dUTCOePDVw

Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.

Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 11.

Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/10

Hypotéza spojení levicového křídla liberalismu a levicového křídla konzervatismu

Aby mohlo na levici začít docházet k procesu obnovy boje na ose práce-kapitál, ba dokonce aby se tato osa stala dominantní osou politického boje, znamenalo by to eo ipso nezbytně oslabení osy kulturních válek, tedy oslabení protikladu mezi liberalismem (resp. progresivismem) a konzervativismem (resp. antiprogresivismem). Jsme si vědomi, že tento protiklad nemůže nikdy úplně zmizet, ale prověříme nyní hypotetickou možnost, že by mohl přestat hrát úlohu hlavní štěpící linie, jak navrhuje Michael Hauser ve své výzvě k ukončení kulturních válek na levici. A také, jestli k tomuto řešení vůbec existuje nějaká politická vůle a jestli odpovídá možnostem společenské reality.

Vyjděme z Hauserovy koncepce, že liberalismus i konzervatismus mají svá levicová křídla: liberálně-levicové a konzervativně-levicové. Připusťme dále, že v obou těchto křídlech by mohly existovat skupiny, pro něž by mohla být levicovost významnější než liberálnost nebo než konzervativnost. Má-li někdy znovu vzniknout opravdová socialistická levice, můžeme vůbec předpokládat, že tato křídla opustí svůj tábor a přidají se jednoduše k socialistickému proudu? Takový předpoklad s sebou přináší hned několik problémů, které se pokusíme vyjmenovat.

Snaha o ukončení kulturních válek na levici nás paradoxně vrací do stavu, který kulturní války vyvolává. Jaký důvod by měli progresivisté opouštět tuto linii boje, když v ní téměř ve všech oficiálních strukturách naprosto válcují své oponenty: v médiích, ve školách, na univerzitách, v mocenských orgánech EU i většiny evropských států, v neziskových organizacích (dotovány jsou především ty s liberální a progresivistickou agendou), v nejrůznějších legislativních radách a poradních orgánech, dokonce už i v korporacích a soukromém sektoru. Co se týče korporací, důvody přijetí progresivismu korporacemi přibližuje Vivek Ramaswamy. Podle něj se korporace připojují k ideologii wokeismu, neboť zdání, že se hlásí k sociální spravedlnosti, jednoduše vyhovuje jejich obchodním zájmům.Projevují věrnost politice identity a zároveň odmítají levicovou kritiku kapitalismu. Podle Ramaswamyho "značná část velkých technologických firem souhlasila s tím, že se přikloní k progresivní levici, a ve skutečnosti za to očekávají, že nová levice přehlédne/bude ignorovat otázku zbavení je jejich monopolní moci." (Cit. dle How did American "wokeness” jump from elite schools to everyday life?, The Economist, September 4th, 2021) Jinými slovy přijetí progresivismu dnešními nadnárodními korporacemi nijak nepodrývá jejich moc, ale naopak je do jisté míry imunizuje před levicovou kritikou.

Proč by se tedy měli progresivisté vzdávat své kulturní hegemonie a přestat se ztotožňovat s myšlenkami, které jsou zároveň myšlenkami vládnoucích tříd, přestože umožňují zdání nonkonformismu a protisystémového étosu? To, že se dnes jedná (přinejmenším na Západě) o "vládnoucí ideje", přitom nutně neznamená, že je většina lidí zastává. Vládnoucí ideje z nich nečiní to, že představují myšlenky většiny, ale to, že ztělesňují myšlenky vládnoucí třídy (mocenské elity), a že jsou tudíž včleněny do mocenského aparátu.

Zdá se logické, že jakýkoli vážně míněný pokus upozadit otázku kulturních bojů ve prospěch otázek ekonomických nerovností vzbuzuje u progresivistů čím dál větší agresivitu. Obzvláště v prostředí sociálních sítí se tato agresivita stupňuje do extrému. Lze předpokládat, že progresivistická levice udělá vše pro to, aby kulturní války zůstaly hlavní osou konfliktu, a že tento konflikt bude dále eskalovat. Realita tuto logiku jen potvrzuje. Každý, kdo se pokusí kulturní otázky ponechat stranou ve prospěch důrazu na ekonomické nerovnosti, je progresivistickou levicí ostře dehonestován.

K tomu ode mne.

Vím, že se některým bude tato pasáž, kterou začíná druhá část článku Petra Kužela a Dominika Formana, líbit. Ale právě v této pasáži je obsažen brutální omyl.

Ne. Problém není ve vymezení "protikladu mezi (levicovým) liberalismem (resp. progresivismem) a konzervativismem (resp. antiprogresivismem)". Autoři mají pravdu i v tom, že se "progresivistická" levice stala slouhy současné globální moci. Ovšem nikoli díky své "úspěšnosti", ale v důsledku toho, jak si ji současná globální moc včetně ideového zázemí progresivistické levice vypěstovala a jak si ji pěstuje. Obrovský a zásadní omyl Petra Kužela a Dominika Formana je v tom, že nepochopili to, jak může proces sjednocování levice proběhnout.

To přece není o tom, že si sedneme ke stolu a já obětuji něco ze svých postojů, ten druhý také něco a pak se na něčem společném dohodneme. Takovýmto mechanismem se levice nikdy nesjednotí.

Pro srovnání uvedu, jak došlo k tzv. "sjednocení pravice" (spíše tzv. "pravice"). To nebylo o "průniku programů", "vyjednávání shody". Kdepak! Dlouhodobě byly vytipovány a manipulovány osoby, kterým bylo sděleno ze strany současné globální moci: Tito jsou vybráni a budou tancovat tak, jak my budeme pískat. (Nejen u nás, ale i v Německu a dalších zemích.)

Co proti tomu může postavit skutečná ("nezaháčkovaná") levice? Jak se může sjednocovat? Nikoli politickými handly (vždyť ani nemá co nabídnout), ale jen vzájemným obohacováním názorů, pohledů, podnětů na bázi dobré teorie přetavené do podoby perspektivní (za horizont vyřešení současných problémů vidící), realistické (opírající se o dostatečné společenské síly, včetně těch, kteří se nechají vizí oslovit a vymaní se ze slouhovství současné globální moci) a přitažlivé (protože nabízí člověku smysl, protože nabízí řešení a možnost účasti ne její realizaci) VIZI.

Rozum-teorie-vize jako podstatná součást života založeného na rozvoji a uplatňování schopností. Vzájemné obohacování myšlenkami, které zvyšuje ideový potenciál levice, místo kupčení s prebendami za ústupky, na které dojely tradiční levicové strany.

Ten, kdo toto nechápe, nadělá na levici víc škody než užitku.

(Pokračování 12. dílem série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na sobotním tradičním seznamovacím výletě s VŠFS se nás sešlo dvacet. Vyvážený mix pedagogů, studentů, absolventů a přátel VŠFS i jejich rodinných příslušníků. Část dorazila kratší cestou. Počasí skvělé, v pozdní odpoledne vysvitlo i sluníčko. Byla i kytara. Dokonce jsme našli i slibované strmělky mlženky. Rozcházeli jsme se těsně po západu slunce.

Tudy se k piknikovému místu přichází. Zde také roste hojně bříz, bez kterých by v dešti nebylo možné rozdělat oheň.