Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

pavel krajtl: Dobrý den, pane docente Valenčíku

Již dlouho se chystám Vám napsat a konečně mi vyšel čas.

Mám jednu vizi související s mocí peněz, a konceptem vymanění se z jeho vzdušných zámků.

Začnu připomenutím faktu, který si v běžném kontextu většinou neuvědomujeme. Jde o vlastnictví. Na to, aby se dalo hovořit o vlastnictví musí být dva. Ten kdo si vlastnictví nárokuje, a ten kdo jeho nárok uznává. Jestli je uznávání nárokovaného vlastnictví dáno přirozeným respektem k statu quo, zvykem, klamem, násilím, je irelevantní.

Neexistuje žádné vlastnictví spojené s přírodními zákony, neboť jde o čistě lidský společenský výplod.

Krize systému které nyní čelí tzv. západní svět je soustavou podvodných narativů valících se na veřejnost z masmédií s morálním apelem útočícím na nejlidštější emoce s takovou nestydatostí, že si příjemce netroufá připustit že je klamán (takhle už by nám přece lhát nemohli), neboť jen pomyšlení na to, vyvolává u normálního zdravého člověka pohnutí v amygdale spojené s pocitem fyzické nausey.

Paněžní soustava zaznamenala od dob svého vzniku kdy se jako platidlo uplatňovaly věci které pro tento účel splňovaly z praktického hlediska zejména vzácné kovy, zaznamenala značný posun, kdy správa peněz připomíná spíše penězokazectví než finanční systém.

Nezlobte se ale jako člověk který fyzicky pracuje a vytváří hodnoty (někdy píšu i SW ale počítač je je pro mě taky jen jistý druh lopaty), si prostě nemyslím že nějaká míra inflace je potřebná aby se nezastavila ekonomika, ale aby bankéři (penězokazové) měli z čeho žít. Emise peněz je zdroj jeich obživy kterým okrádají všechny uživatele kteří právem „nakupovat zadarmo“ nedisponují.

Otázka je, jestli při dnešním stavu peněžní soustavy něco jako peníze potřebujeme.

Místo digitálních financí totiž mohou našimi virtuálními peněženkami proudit přímo komodity, pracovní hodiny, rohlíky… a burza těchto věcí se může odehrávat přímo online při každé směně něčeho za něco.

Předpoklady pro vznik takovéhoto online směnného barterového trhu již máme. Digitální svět je na to připraven. Sociální sítě, virtuální měny s decentralizovanou správou, to všechno jsou součástky které stačí seskládat dohromady jako kostičky lega.

Prozatím by se koncept mohl odladit v nějaké online hře, a jeho přechod do reálné fáze by byl pak přirozený a „beznárazový“.

Otázka je, co budou dělat všichni ti bankéři správci peněžních fondů a co budou nabízet ku směně svých „výkonů“ aby neumřeli hlady.

radekn*: Dobrý den vespolek, dobrý den pane Krajtle,
s rozvojem bártru s Vámi souhlasím, zejména v době krize bude přirozené, že např. rodina, která má zahrádku, či ovocný sad nabídne někomu jinému co má zásoby dřeva ovoce, nebo zavařeniny. Atakpod (jak píšete hodiny, rohlíky). O tom žádná.

I já sám, když jsem dělal markeťáka ve Sfinxu jsem úspěšně měnil smaltované nádobí za inzertní prostor v časopisech pro ženy, protože i redaktorky jsou ženy a rády organizovaly soutěže pro čtenářky s takovou zajímavou výhrou do domácnosti.

A úspěšnost byla taková, že si mnohem větší inzerenti (např. výrobci sprchových koutů a van) stěžovali, že platí mnohem více a nedostávají takový inzertní prostor jako my. ))

A V TOM JE PRÁVĚ JÁDRO PUDLA!

"Krása" peněz, zlata apod. byla v tom, že to byl efektivní UNIVERZÁLNÍ PŘEVODNÍ EKVIVALENT.

Vy jste věděl, kolik stojí lopata, takže jste věděl kolik musíte prodat bot, abyste si ji mohl koupit.

A jak vybártrujete hodiny za dřevo, nebo marmelády za hodiny ajťáka?

Dokonce asi jako ajťák víte, či jste obeznámem, jak ajťáci s oblibou klientům hází stovkami hodin vývoje SW, protože mnohdy ani jejich zaměstnavatel nedokáže ocenit, kolik daný SW na problém bude trvat hodin.

Jinými slovy, doplňte svoji myšlenku o nějaký ten převodník hodnot.

Víte, kdysi jsem četl článek o tom, jak měli v novověku na vesnici lidé vypracovaný smysl pro ten převodníkový systém, že ani nepotřebovali peníze, protože na podzim potřeboval kovář boty pro děti a švec zase na jaře tu lopatu, takže si to jenom pamatovali a když přišlo jaro, švec si přišel ke kovářovi pro úhradu za boty z předchozího roku.

A tento vypěstovaný smysl my už ztratili.

A odmítám zjednodušení, že je to otázka poptávky a nabídky, protože jedním z cílu VIZE JE DŮSTOJNÝ ŽIVOT a k němu nepatří, že maminka, které děti právě trpí zimou, vymění všechny své zavařeniny za dřevo, protože ho momentálně potřebuje víc.

Cílem bártru je, ABY OBĚ STRANY BYLY SE SMĚNOU SPOKOJENI A "NABUDÚCE" SI JI ZASE ZOPAKOVALY!!!

A to jednání pod tlakem neumožňuje.

Hezký den všem a těším se na reakci.

Radek Novotný