Vize, jakou potřebujeme/311
D. Hmíra je můj dlouholetý kamarád. Jsem mu vděčný za jeho pohled "zvenku". Četl i nejstručnější (jednostránkovou) verzi vize. Proto mě některá jeho hodnocení trochu překvapila. Reaguji na to následujícím textem, zejména proto, abych zdůraznil, čemu mají čtenáři věnovat pozornost.
Hodnocení resp. komentář D. Hmíry (od svého textu odlišuji barvou):
Kromě nezáživnosti bych Vizi vytkl jednostrannost: příliš úzké zaměření. Chceme-li, aby ji vidělo co nejvíce lidí a aby byla to širokospektrální, celospolečenská vize, musí podle mě obsahovat mnohem více problémů, kterým čelíme a nástin jejich řešení. Například fakty, že:
- 2% populace ovládají zbylých 98%
0pt; font-family:"Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; color:#7030A0;mso-fareast-language:CS"> a co s tím dělat (vést k soběstačnosti, rodovému zřízení, kopnému právu, sounáležitosti...)
- extrémně roste rozdíl mezi bohatými a chudými, mizne střední třída (podpora lokálních producentů, státní podpora "našich" lidí, kteří něco hodnotného tvoří...)
K tomu ode mne: Ve stručné verzi (červeně zvýrazňuji to, co tam je, ačkoli D. Hmíra to tam nevidí):
Situace je o to dramatičtější že přerostla v globální fenomén zrychlujícího se bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, přičemž dochází k propojování moci pocházející ze zneužívání majetku s mocí pocházející ze spolčování těch, kteří porušují obecně přijaté zásady (zákony i morální pravidla).
Globální moc má téměř vše: Může si neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Může globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemá, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů, které nabývají stále nebezpečnější podobu.
Takže bohatnutí bohatých a chudnutí chudých tam nejen je, ale obsahuje i to, co si mnozí neuvědomují (že jde nejen o proces spojený s majetkovými rozdíly, ale i o proces spojený s emitováním peněz), navíc je zdůrazněno, jaká je logika procesu bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.
A také je nastíněno řešení: Spojení všech sil odporu proti globální moci na bázi vize, která ukazuje, jak vyjít ze slepé uličky.
Připomenu některé důležité materiály:
Nejstručnější verze vize je zde:
https://radimvalencik.pise.cz/10363-vize-jakou-potrebujeme-202.html
Základem této vize je pochopení současné doby jako počátku změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, změny, při které se dominantním sektorem stává sektor produktivních služeb. K tomu podrobněji zde:
https://radimvalencik.pise.cz/10444-vize-jakou-potrebujeme-247.html
Vzhledem k důležitosti jsem zařadil i jako jedno z témat na Univerzitě všeho věku:
https://radimvalencik.pise.cz/10523-vize-jakou-potrebujeme-285.html
Důraz na NESETRVAČNÉ vidění budoucího vývoje považuji za zásadní a souvisí i s následující pasáží Hmírova textu:
Perfektně o tom (o současných problémech) mluví pan prof. Staněk, nebo Jindřich Rajchl. Proč si skoro každý pronárodně smýšlející aktivista hraje na svém písečku a nespojí se spolu? Ani ne pod jednou myšlenkou, jedním lídrem, ale pod naší zemí! Přeci díky spolupráci tento svět existuje (viz. Bruce H. Lipton). Problémy jsou dávno ze všech stran objasněné, kdo chce, ten slyší, kdo nechce nebo na to nemá čas, ten se brzo bude divit.
K tomu ode mne: Také si kladu otázku "Proč si skoro každý pronárodně smýšlející aktivista hraje na svém písečku a nespojí se spolu?". První krok by měl být důsledné ujasnění obecných východisek. Není pravda, přesněji je velký a nebezpečný omyl myslet si, že "Problémy jsou dávno ze všech stran objasněné." Naopak. To podstatné zůstává stále nepochopeno.
Já za nejdůležitější považuji pochopení změny, která nazrála a jejíž oddalování vede vývoj do slepé uličky hrocení konfliktů. Bohužel ani Staněk ani Rajchl tuto změnu nevidí a proto jejich pohledy jsou převážně pouze kritické, aniž by oni i další nabízeli realistický program komplexních změn, kterými lze ze slepé uličky vyjít. Ten, kdo umí číst, v našem přístupu k pěstování vize (záměrně používám pojem "pěstování", protože je to dlouhodobý proces, který vyžaduje citlivost ke všem výhonkům nového) najde i to, kdy, jak a čím začít nezbytné změny. Třeba zde:
Tady šance byla:
https://radimvalencik.pise.cz/10203-vize-jakou-potrebujeme-125.html
Ale dopadlo to (podle očekávaní zmíněných v závěru předcházejícího) takto:
https://radimvalencik.pise.cz/10563-jurecka-vymeknul-zradil-vlastni-myslenku.html
Mimo jiné – součástí pěstování vize musí být i postupně konkretizovaná odpověď na otázku, "Co dělat, až to praskne?". I to v seriálu o pěstování vize ten, kdo umí číst, najde:
https://radimvalencik.pise.cz/10388-marek-rezanka-pred-rupnutim-.html
(Pokračování dalším tématem)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Na sobotním tradičním seznamovacím výletě s VŠFS se nás sešlo dvacet. Vyvážený mix pedagogů, studentů, absolventů a přátel VŠFS i jejich rodinných příslušníků. Část dorazila kratší cestou. Počasí skvělé, v pozdní odpoledne vysvitlo i sluníčko. Byla i kytara. Dokonce jsme našli i slibované strmělky mlženky. Rozcházeli jsme se těsně po západu slunce.
Výhled z veřejného piknkového místa na Velkou Chuchli, údolí, kde se spojuje Vltava s Berounkou. Na horizontu zleva Modřany, kopce Točná, Šance.
Tak, tady jsme pohromadě, začínají se opékat špekáčky.
A k tomu kytara. Místo je to kouzelné.
Těsně před západem a přesně podle předpovědi vysvitlo sluníčkou.