Vize, jakou potřebujeme/307

Vize, jakou potřebujeme/307

Na 13. online setkání k pěstování vize bylo nastoleno několik otázek:

- Lze současné dění u nás chápat jako polaritu (střet) "levice-pravice", nebo jako polaritu (střet) sil hájících národní zájmy se slouhy cizí (globální) moci?

- Je globální polarita, která se nás nejbezprostředněji týká (dominantní hra, do níž jsme vtaženi): NATO (vedené USA) versus Rusko, nebo jde o nevyhlášenou, ale účinnou válku USA proti EU (v jejímž čele je selhávající Německo, které je hlavním cílem útoku)?

- Je Německo náš tradiční nepřítel, nebo země rovněž ovládaná slouhy cizí moci, která je rovněž obětí, jen s tím rozdílem, že její silnější pozice umožňuje své problémy přenášet na nás?

Připomenu poznatek, který je jedním z důležitých dosavadních výsledků získaných při pěstování vize: Když špatně pochopíme dominantní polaritu, nevytvoříme dostatečně silný potenciál spojenců schopných čelit zlu a nutně prohrajeme. (Tj. perspektivní, realistická a přitažlivá vize musí obsahovat logickou bázi na základě triády ZMĚNA, tj. o jakou historickou změnu jde, SUBJEKT, tj. kdo je schopen změnu realizovat, POLARITA, tj. jaký hlavní střet se odehrává.

Z diskuse na toto téma vyplynulo, že velmi důležité a aktuální je ujasnit si prizmatem současného dění, co je to levice a co je to pravice. Jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:

https://casopisargument.cz/?p=45534

https://casopisargument.cz/?p=45598&fbclid=IwAR1C4QGv5VWN5Bl0Z3gfT_ObdMpoOOGKIvK-z-XocISVIKHP5dUTCOePDVw

Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.

Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 10.

Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/9

Ideologie západní nové levice v podmínkách střední a východní Evropy

Přeci jen ale můžeme novou progresivistickou levici na Západě v jednom bodě ocenit. Ve změněných podmínkách byla schopna vytvořit a prosadit ideologii, která je výrazem jejích třídních zájmů, posiluje její třídní prerogativy a odstraňuje kulturní překážky bránící jejímu třídnímu vzestupu. Jak jsme již naznačili, tento třídní vzestup se z velké části odehrával v protikladu k zájmům a hodnotám běžných ‒ nejen manuálně ‒ pracujících, na jejich úkor a na pozadí jejich společenského sestupu. Není důvod předpokládat, že by ideologie, která všude na Západě vedla ke ztrátám výdobytků pracující třídy, měla vést ve střední a východní Evropě k něčemu jinému. Instinkty pracující třídy, která se této ideologii brání, jsou proto v zásadě zdravé.

Zatímco si však nová levice 70. let na Západě byla vědoma svých třídních zájmů a vytvořila vzhledem k těmto zájmům odpovídající ideologii ‒ jež byla výrazem relativně dobře situovaných městských vrstev, jež zažívaly ekonomický vzestup, a mohly tudíž řešit nejrůznější "postmateriální hodnoty" ‒, přebírání této ideologie novou levicí ve střední a východní Evropě je už jen fraškou. Zdejší "nastupující kosmopolitní elita" (koneckonců stejně jako západní, ale oproti osmašedesátníkům o generaci či více mladší levice) si už o svém sociálním vzestupu (jako třída) muže nechat jen zdát. Trapně ‒ ale zajisté zcela autenticky a neodcizeně ‒ bojuje za úplně jiné zájmy, než jsou ty její, aby se alespoň symbolicky zařadila k vrstvě morálně "lepších lidí", jimiž jsou bohaté liberální elity. Zájmy obyčejných pracujících už tato levice ani reprezentovat nechce, neboť k nim chová opovržení právě kvůli jejich odlišnému pohledu na svoji liberální kulturní agendu.

Druhým krokem, pokud to s praktickou obnovou skutečné levice myslíme vážně, je tedy naplno si přiznat, že hodnoty a postoje liberální levice jsou dokonalou ideologií současné západní globálně kapitalistické společnosti a se zájmy pracujících jsou v rozporu.

Z tohoto důvodu je jejím nejpřesnějším přívlastkem "buržoazní" levice, neboť pojem "buržoazní" zřetelně demaskuje její třídní charakter, který je protilidový a zároveň úslužný vůči vládnoucí třídě a její ideologii. Zároveň vyjadřuje ukotvení této levice ve vzdělaných městských vrstvách. Rozumíme tímto pojmem každou "levici", pro kterou nejsou nesouměřitelné ekonomické nerovnosti ve společnosti primárním politickým tématem ‒ nebo jsou pro ni v nejlepším případě na stejné úrovni s ostatními "nerovnostmi" ‒ a která se v reálné politice zaměřuje primárně na oblasti kulturní, jež u ní dominují.

Ze sociální pozice nové levice také vyplývá charakter její kritiky kapitalismu. Ta nevychází z třídního postoje (nad třídní protiklad je příslušník nové levice "povznesen") či z třídní analýzy, ale především z tzv. "etických" pozic. V praxi tak tato kritika ústí v bezzubé moralizování. György Lukács podle nás tuto "levici" charakterizoval velmi výstižně, když již před sto lety napsal: "Poněvadž však jsou ‒ jako praví maloměšťáci ‒ jen ideologickým a hospodářským přívěskem kapitalismu, poněvadž jejich přání směřuje ke kapitalismu bez ‚špatných stránek‘, bez ‚výstřelků‘, jsou zároveň v ‚opozici‘ ke kapitalismu ‒ opět ryze maloburžoazní, tj. v etické pozici." (György Lukács, Dějiny a třídní vědomí, Filosofia/Academia, Praha 2020, s. 199.)

Ve druhé části textu se zaměříme na to, jaké důsledky z výše uvedeného rozboru proměny levice ve dvacátém století vyplývají pro taktiku skutečné levice v dnešních podmínkách.

K tomu ode mne:

Čekal bych lepší závěr první části článku Petra Kužela a Dominika Formana než opakování myšlenky, že za úpadek levice a rozpad jejího ideového zázemí může "úspěšnější" (vzdělanější, městská, nemanuálně pracující atd.) část pracující třídy. To je naprostá hovadiny z mnoha důvodů:

1. Marx, Engels, Lenin žili v rodinách, které můžeme označit za úspěšné (Uljanovové patřili mezi "lepší vrstvy" privilegované carský režimem dokonce i po popravě staršího bratra Lenina). Mezi TOP 10 či dokonce TOP 100 tvůrci levicových idejí těžko najdeme někoho, kdo by mezi úspěšnou a privilegovanou vrstvu nepatřil.

2. Hlavní myšlenka této části: "progresivistickou levici na Západě v jednom bodě ocenit. Ve změněných podmínkách byla schopna vytvořit a prosadit ideologii, která je výrazem jejích třídních zájmů, posiluje její třídní prerogativy a odstraňuje kulturní překážky bránící jejímu třídnímu vzestupu. Jak jsme již naznačili, tento třídní vzestup se z velké části odehrával v protikladu k zájmům a hodnotám běžných ‒ nejen manuálně ‒ pracujících, na jejich úkor a na pozadí jejich společenského sestupu". To je přece – mírně řečeno – nepravda. Žádnou takovou ideologii "progresivistická levice" nevytvořila. Ta část pomatenců, kteří se nechali ovládnout současnou globální mocí, nikdy nepochopila roli pozičního investování jako základního nástroje společenské segregace, útisku "lepších vrstev" zaměstnanců, odstavení jich od možnosti něco ovlivnit.

3. Mluvit o "instinktech pracující třídy" jako o tom, co dává základní orientaci, co "je zdravé" v době absence teorie je pro levicové hnutí téměř likvidační. Sázet na naštvanost, pocit zoufalství, bezradnost? To je nejrychlejší cesta jak rozložit jakékoli hnutí odporu proti vládnoucí moci, jak otevřít cestu manipulacím a provokatérům.

Jsem rád, že autoři připomněli György Lukácse, jednoho z největších levicových myslitelů minulého století. Jedním z jeho nejdůležitějších děl je Die Zerstörung der Vernunft (Zničení rozumu). Lze celé stáhnout v PDF a vřele doporučuji. V tomto rozsáhlém díle G. Lukács podrobně dokumentuje, jak absence teorie v podobě uceleného rozvíjejícího se systému postupně v interakci s praxí se přibližující poznání pravdy otevřela cestu různým formám iracionalismu, který byl zneužit proti levici, k destrukci jejího ideového zázemí. Je to o tom, jakou teorii levice potřebuje a proč se bez rozumu neobejde. Mimo jiné – jeden z prvních útoků proti racionalitě je již v díle pozdního Schellinga, který instinkty nadřazoval poznání pravdy.

Na závěr komentáře k první části pojednání autorů o proměnách levice jen připomenu, že jsme se v ní nedozvěděli, co je to "opravdová levicová politika". Snad nám to vysvětlí v části druhé.

(Pokračování 11. částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na sobotním tradičním seznamovacím výletě s VŠFS se nás sešlo dvacet. Vyvážený mix pedagogů, studentů, absolventů a přátel VŠFS i jejich rodinných příslušníků. Část dorazila kratší cestou. Počasí skvělé, v pozdní odpoledne vysvitlo i sluníčko. Byla i kytara. Dokonce jsme našli i slibované strmělky mlženky. Rozcházeli jsme se těsně po západu slunce.

Z výstupu na slavný Most inteligence.

Tady jsme na začátku cesty.

Nezakolejená část Mostu inteligence se proměnila ve skalničku, na které najdeme i vzácné květiny. Toto je kakost krvavý. I to, že kvete ještě v tuto dobu je vzácné.

Tuto kytičku jsem viděl poprve v životě. A že se po kytičkách dívám a vyhledávám je! Byla zde ve velkém množství. Asi se zde neobjevila sama od sebe. Sice již téměř odkvetla, ale kdo se dobře podívá, uvidí drobné růžovofialové květy. Pozná ji někdo? Já jsem ji určit nedokázal, ale setkání s ní mě potěšilo.