Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

Štěpán forgáč: Profesor Peter Staněk ve své slavné přednášce, kterou si z Youtube stáhl téměř každý (a stojí to za to, velmi dobře se to poslouchá, má to vysokou informační a inspirativní hodnotu)[1], na otázku, proč tak málo lidí přemýšlí o současnosti, dává určitou odpověď. Podle něj je to tím, že myšlení bolí
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10486-ke-sjednocujici-roli-vize-na-cem-to-vazne.html

Kdyby otázku proč tak málo lidí přemýšlí o současnosti položili mně, odpověděl bych takto: Protože nemohou spolurozhodovat o věcech společných. Jinými slovy, protože nemohou vládnout - není tu demokracie.

radekn*: Myslíte přímá demokracie?

To není, to máte pravdu, my jsme si zvolili zastupitelskou demokracii.

Ale ruku na srdce, my jsme si demokracii dost zidealizovali.
- sami athénští učenci demokracii jako systém vládnutí kritizovali.
- neměli např. vyřešeno, co s odstupivšími zvolenými zástupci po skončení volebního období (ty populární často posílali do vyhnanství)
- ale co považuji za nejdůležitější, řecká/athenská demokracie nebyla moc zastupitelská.

v Athénách v době největšího rozkvětu bylo jen 90 tis. svobodných občanů včetně žen a dětí (kteří volit nemohly) kdežto otroků bylo 365 tis. A neplnoprávných bylo 45 tis.

Naopak v zesměšňované Persii za vlády "zlého" Krýose II, on sám veřejně deklaroval a garantoval posvátnost lidských práv a individuální svobody.

Zdroj: Vladimír Pitschman: Šamani, alchymisté, chemici a válečníci. Naše vojsko, 2010. str. 66-67.

Čili úroveň řízení na faktografické rovině je u nás dost posunutá.


NICMÉNĚ PRO EFEKTIVITU DISKUSE BY BYLO DOBRÉ, KDYBYSTE POPSAL, JAKOU FORMU TÉ DEMOKRACIE, KTEROU POSTRÁDÁTE, BYSTE UPŘEDNOSTŇOVAL?

radekn*: Vynikající článek!!!
Jeho základní myšlenky bychom si měli vytisknout a průběžně se na ně dívat až bude probíhat diskuse, jak vizi prezentovat a pěstovat ji!!!

Přesto bych si dovolil k textu pár doplnění.

Když jsem četl knihu od Mackeya Sisodiho „CONSCIOUS CAPITALISM“, vytočila mě jedna myšlenka, a v průběhu doby jsem se autorovi několikrát za svoji emoci omluvil: „že V POSTMODERNÍM SVĚTĚ NEEXISTUJE JEDEN VÝKLAD PRAVDY. ALE EXISTUJÍ RŮZNÉ ÚHLY POHLEDU NA PRAVDU, KTERÝMI SE K NÍ VÍCE ČI MÉNĚ PŘIBLIŽUJEME.
A ÚHEL NAŠEHO POHLEDU ZÁVISÍ NA NAŠEM VZDĚLÁNÍ, KULTURNÍM A SOCIÁLNÍM ZÁZEMÍ, ZE KTERÉHO POCHÁZÍME A VE KTERÉM JSME BYLI VYCHOVÁNI.

Od té doby se spíš snažím (ne že se mi to vždycky podaří) se spíš ptát: „Proč si to daný člověk myslí?“, než jak je uvedeno v článku: „JAK JE MOŽNÉ, ŽE TAK SAMOZŘEJMOU A DŮLEŽITOU VĚC NECHÁPETE!“

Co se týče „ZAPOUZDŘENOSTI A PŘEKONÁVÁNÍM PASTÍ STEREOTYPŮ“ jsem osobně rád, že se umění komunikovat dostalo mezi hlavní priority „STRATEGIE VZDĚLÁVÁNÍ ČR 2030+“.
Jak s tím jednotlivé učitelky a učitelé naloží, je věc druhá, ale z doplňkových materiálů pro ZŠ by např. pedagog měl než žáky vést ke „správným“ výsledkům v diskusi, je spíše sledovat a hodnotit, jak diskuse probíhala a od počátku potlačovat takové ty emocionální agrese typu: „To je debil“, jen proto, že druhý má jiný názor.

Dokonce ještě před schválením této strategie byla už jednou z hodnocených dovedností už v předškolním vzdělávání podle RVP PV uvedena SCHOPNOST DÍTĚTE ODMÍTNOUT PRO NĚHO NEPŘÍJEMNÝ ZPŮSOB DISKUSE. Což považuji za ohromnou a užitečnou dovednost.

Umění překračovat stereotypy a zejména schopnost odstoupit od svého názoru a naopak podpořit názor konkurenční se v pravidlech HR 4.0 považuje za zásadní.

A naopak člověk, který je známý tím, že prosazuje a do krve obhajuje názor především proto, že je jeho vlastní, je uváděn jako příklad zaměstnance, kterým by se vedoucí HR oddělení, při sestavování projektových týmů v éře průmyslu 4.0 měli vyvarovat.

Podle strategie HR 4.0 budou převládat ad hoc sestavované (mezinárodní) online týmy freelancerů, kde individuální kariéra zaměstnance se nebude odvíjet od toho, jak dlouho daný člověk ve firmě pracuje, ale podle realizovaných projektů a na čem konkrétně se v nich podílel (co bylo jeho úkolem/přínosem).
Čili takové ty známé konfliktní persony, které budou účelově shazovat cizí návrhy řešení a přístupy, by si v éře Průmyslu 4.0, resp. Společnosti 5.0 už neměli škrtnout, byť by byli sebelepší. Protože ostatní lidi je s nimi přestane bavit spolupracovat (nebudou se nimi cítit dobře).

Naprosto souhlasím s myšlenkou autora, kterou se snažil rozvinout v uvedené knížce: „O SNAZE O PROBLÉMECH KOMUNIKOVAT JAZYKEM DRUHÉHO DISKUTUJÍCÍHO, VČETNĚ SNAHY ZEFEKTIVNIT KOMUNIKACI“.

To mi připomnělo zajímavý přístup Jaroslava Duška, který říká, že aby začala fungovat efektivní diskuse, bylo by třeba, aby se diskutující 2-3 dny jen vzájemně seznamovali s tím, co každý z nich chápe pod daným označením, či termínem.

V normální diskusi to asi není možné, ale pokud vznikají nějaké pracovní týmy, asi by bylo dobré si nejprve někde uprostřed přírody bez rušivých vlivů civilizace na víkend sednout a vzájemně se seznamovat s používaným jazykem.

Dokonce neschopnost hovořit společným jazykem (nejde o klasickou jazykovou bariéru) označil Alexander Dugin za hlavní problém vzniklého konfliktu mezi Západem a Ruskem, zejména v oblasti vnímání hrozeb a červených čar.

Z hlediska schopnosti vnímat význam slov může být pro nás Čechy velmi užitečné studium sanskrtu, kde mají slova, která běžně používáme ještě svůj původní a překvapivě velmi logický význam, který jsme v průběhu staletí zapomněli.

Dokonce byl sanskrt jedním z kandidátů na NATURAL LANGUAGE PROCESSING (NLP), kterým by umělá inteligence hovořila s člověkem, protože pochopení zamýšleného smyslu slov a vět, které člověk v daném kontextu (bez ohledu na jejich slovníkový význam) používá, je pro AI největším problémem.

Za mnohé uvedu 2 příklady:

DŮVĚRA se v sanskrtu řekne „VIŠVASA“ a znamená místo, kde můžete svobodně vydechnout (viš=vih je ven a švas/švasiti a je dýchat). Osobně bych ji nevyjádřit lépe.
ODDANOST se v sanskrtu řekne BHAKTI a znamená to SPOLUPODÍLNICTVÍ (bhaj – podíl).
Oproti dnes vnímanému spíš otrockému vyjádření tohoto vztahu je spolupodílnictví podle mě mnohem efektivnější postoj, kdy by člověk měl být oddaný vizi , jejímu pěstování a žití ve vizi.

Pro někoho to mohou být nuance, ale jak každý z nás jednotlivá slova v argumentaci používá, nás emotivně ovlivňuje (nejen racionálně), a osobně to vidím, jako základ úspěchu prezentace, šíření a pěstování vize.

A jako dobrá pomůcka pro tréninku ODOLNOSTI PROTI MEMPLEXŮM mě osobně vyhovuje vyjádření mudrce Sadhgura: „NEJSME SCHOPNI OVLIVNIT TO, CO NA NÁS Z OKOLNÍHO SVĚTA BUDE PŘICHÁZET, ALE JSME SCHOPNI OVLIVNIT, JAK TO NA NÁS BUDE PŮSOBIT.“
Takže místo vnitřní otázky: „JAK MI TOHLE MŮŽE ŘÍCT?“ Je lepší se sám sebe zeptat: „A PROČ TI TO VLASTNĚ VADÍ?“

A v mnoha případech touto sérií vnitřních otázek a odpovědí dospějeme k tomu, že je to jen EGO, kterého se ty nepříjemné otázky, či sdělení dotýkají“.

Hezký víkend vespolek.

Štěpán forgáč: My jsme si zastupitelské demokracii nezvolil. N56N