Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/238

0001pt;line-height: normal">Rozbor projevu premiéra Viktora Orbána na 31. letní univerzitě a studentském táboře Bálványos z 23. července 2022 – část 2.

Návazně říká V. Orbán A:"První a nejdůležitější výzvou, milí přátelé, zůstává populace neboli demografie. Faktem je, že pohřbů je stále mnohem více než křtů."

Ale neříká už B. To je druhý vážný nedostatek jeho projevu. Také se k němu dostanu. Projeví se i v dalších pasážích. Víte, o kterém nedostatku hovořím?

I v této části říká V. Orbán jen A: "Druhým problémem je migrace, kterou můžeme nazvat nahrazováním populace nebo zaplavováním... Migrace rozdělila Evropu na dvě části – nebo bych mohl říci, že rozdělila Západ na dvě části. Jednu polovinu tvoří svět, kde spolu žijí evropské a neevropské národy. Tyto země již nejsou národy: nejsou ničím jiným než konglomerátem národů. Mohl bych také říci, že už to není západní svět, ale svět postzápadní. A kolem roku 2050 dojde podle zákonů matematiky ke konečnému demografickému posunu: ve městech v té či oné části kontinentu vzroste podíl obyvatel neevropského původu na více než 50 % z celkového počtu. A jsme ve střední Evropě – v druhé polovině Evropy, respektive Západu. Kdyby to nebylo poněkud matoucí, mohl bych říci, že Západ – řekněme Západ v duchovním smyslu – se přestěhoval do střední Evropy: Západ je zde, a to, co tam zůstalo, je pouze post-západ. Mezi oběma polovinami Evropy probíhá boj. Postzápadu jsme učinili nabídku, která spočívala v toleranci neboli ve vzájemném ponechání se v míru a v tom, aby se každý sám rozhodl, vedle koho chce žít; oni to však odmítají a pokračují v boji proti střední Evropě s cílem, abychom se jim podobali."

Ale také neříká B. Přitom v důsledku podobného omylu, jakého se dopustil, když hovořil o vývoji populace. Už vám dochází, na co V. Orbán zapomněl? Mj. v důsledku toho mohla být dezinterpretace těchto pasáží zneužita proti němu.

Za velmi pozitivní tvrzení lze považovat to, že se těžiště EU přesouvá do střední Evropy a že za budoucí vývoj neseme velkou zodpovědnost.

Následující pasáž byla nejvíce dezinterpretována a nejvíce zneužita proti V. Orbánovi. Zčásti si to zavinil sám právě v souvislosti s výše zmíněným nevyřčením "B": "Existuje svět, v němž se mísí evropské národy s těmi, které přicházejí z mimoevropských zemí. To je svět rasově smíšený. A pak je tu náš svět, kde se lidé pocházející z Evropy mísí mezi sebou, stěhují se, pracují a přesídlují. Takže například v Karpatské kotlině nejsme míšenci: jsme prostě směsicí národů žijících v naší vlastní evropské domovině. A při příznivém uspořádání hvězd a následném větru se tyto národy spojují v jakési hungaropanonské omáčce a vytvářejí vlastní novou evropskou kulturu. Proto jsme vždy bojovali: jsme ochotni se navzájem mísit, ale nechceme se stát národy smíšenými.

V návaznosti na tuto pasáž podrobně rozeberu v kritické části (část 5.) druhý Orbánův omyl.

Tato pasáž Orbánova projevu si zaslouží jedničku s hvězdičkou, je přesná a vtipná: "Jak se můžeme bránit? Za prvé tím, že budeme odhodlaní. Pak hledáním spojenců. To je to, co dalo V4 její význam. Tedy to, co v poslední době dodalo Visegrádské čtyřce velký význam, je to, že jsme v těchto otázkách dokázali mluvit jedním hlasem. Není totiž náhodou, že se polistopadoví představitelé snažili Visegrádskou čtyřku rozbít. Navíc do toho zasáhla válka, která otřásla polsko-maďarskou spoluprací, jež byla osou spolupráce V4. Pokud jde o válku, Poláci a Maďaři mají stejný strategický zájem: nechtějí, aby se Rusové přiblížili, chtějí, aby byla zachována suverenita Ukrajiny, a chtějí, aby Ukrajina byla demokratická. Oba chceme přesně totéž, a přesto tato válka ztěžuje vztahy s našimi přáteli. Je to proto, že pokud jde o záležitosti hlavy, zájmy, o nichž jsem mluvil, jsou jasně shodné; problémem jsou však záležitosti srdce. Problém v maďarsko-polských vztazích je problémem srdce. My Maďaři vnímáme tuto válku jako válku mezi dvěma slovanskými národy, do které se nechceme míchat. Poláci ji však vnímají jako válku, do níž jsou také zapojeni: je to jejich válka a oni v ní téměř bojují. A protože jde o srdeční záležitost, nemůžeme se v ní vzájemně dohodnout, ale musíme použít svůj rozum, abychom z polsko-maďarského přátelství a strategického spojenectví pro poválečné období zachránili vše, co se dá. Samozřejmě máme stále své slovenské a české přátele, ale v těchto zemích došlo ke změnám vlád, kdy v současné době dávají přednost polistopadovému světu a nechtějí se pouštět do konfliktů s Bruselem – od kterého dostávají dobré známky. Podle mého názoru je to jako svážet koně do hořící stáje. Hodně štěstí!"

K otázce války na Ukrajině vybírám jen to nejdůležitější: "Jak budeme o této válce přemýšlet v budoucnu? Budeme zastávat názor, že to není naše válka. Maďarsko je členem NATO a vycházíme z toho, že NATO je mnohem silnější než Rusko, a proto Rusko nikdy nezaútočí na NATO. Prohlášení, že se Rusko nezastaví před Ukrajinou, je slabý – ale pochopitelný – propagandistický výrok, který používá Ukrajina. Chápu to, protože jejich cílem je zatáhnout nás, zatáhnout do této války na svou stranu co nejvíce zemí; ale postrádá to jakýkoli reálný základ... tato válka by nikdy nevypukla, kdybychom měli trochu více štěstí a v tuto rozhodující hodinu se prezidentem Spojených států amerických jmenoval Donald Trump a kdyby se nám předtím podařilo přesvědčit Angelu Merkelovou, aby neodcházela z funkce: kdyby Donald Trump byl prezidentem USA a Angela Merkelová kancléřkou Německa. Ale neměli jsme štěstí, a tak jsme teď v této válce...my Evropané jsme promarnili svou šanci ovlivnit události. Promarnili jsme ji po roce 2014, kdy jsme z první minské dohody vytvořené během krymského konfliktu vynechali Američany a místo toho jsme formulovali minskou dohodu s francouzsko-německou zárukou. Tak měla být realizována, ale bohužel jsme ji my Evropané – nebo Němci a Francouzi, kteří nás zastupovali – nedokázali prosadit. Proto nyní Rusové nechtějí jednat s námi, ale s těmi, kteří mohou Ukrajinu donutit, aby udělala to, k čemu se zavázala. Situace se tedy podobá té po druhé světové válce: Evropa se opět ocitla v situaci, kdy nebude mít možnost rozhodovat o své nejdůležitější bezpečnostní otázce, o níž budou opět rozhodovat Američané a Rusové."

Lze souhlasit i s tímto hodnocením globálního rozložení sil: "Historicky měli Američané schopnost vybírat to, co označují za říši zla, a vyzývat svět, aby se postavil na správnou stranu dějin – což je věta, která nám trochu vadí, protože to vždycky říkali komunisté. Tato schopnost, kterou Američané mívali, postavit všechny na správnou stranu světa a dějin, a svět je pak poslouchal, je něco, co nyní zmizelo. Většina světa na této straně prokazatelně není: ani Číňané, ani Indové, ani Brazilci, ani Jihoafrická republika, ani arabský svět, ani Afrika. Velká část světa se prostě odmítá této války účastnit, ne proto, že by se domnívala, že Západ stojí na špatné straně, ale proto, že pro ně je svět něčím víc než touto válkou a mají své vlastní problémy, s nimiž se potýkají a které chtějí řešit. Může se stát, že právě tato válka bude tou, která prokazatelně ukončí onu formu západní nadvlády, která dokázala využít různých prostředků k vytvoření světové jednoty proti určitým aktérům v konkrétní vybrané otázce. Tato éra se chýlí ke konci a, jak se říká v bombastickém jazyce politiky, multipolární světový řád nám nyní klepe na dveře."

Ale pozor! Žádná ze zemí, které se vymaňují z tenat unipolárního světa, zatím nemá perspektivní, realistickou a přitažlivou národní vizi. To je velké riziko pro současný svět.

V obecné rovině lze tyto deklarace považovat za pozitivum:  "Z ekonomického hlediska se tedy Maďarsku podaří udržet si úspěch pouze tehdy, pokud zůstaneme mimo válku, pokud zůstaneme mimo migraci, pokud zůstaneme mimo genderovéšílenství, pokud zůstaneme mimo globální daň – nebudu se jí pro nedostatek času dlouze zabývat, ale chtějí nám ji vnutit – a pokud zůstaneme mimo všeobecnou recesi v Evropě."

Ale jsou to jen deklarace...

Pro normálního člověka je politika všech azimutů normální, politika lezení do jednoho zadku je politikou vlezdoprdelků, která odsuzuje národ k velkým útrapám. Proto lze ocenit i tuto Orbánovu pasáž: "Myslím, že pro úspěch je důležité, abychom dokázali uzavřít nové dohody se všemi klíčovými hráči přizpůsobené nové situaci – nejen z politického, ale i ekonomického hlediska. Je třeba uzavřít novou dohodu s Evropskou unií. Tato finanční jednání probíhají a my dohody dosáhneme. Nyní jdeme společně k propasti, držíme se za ruce, ale zastavíme se, otočíme se k sobě, obejmeme se a dosáhneme dohody. S Rusy je třeba dosáhnout nové dohody. Maďarsko musí uzavřít novou dohodu s Rusy; Maďarsko musí uzavřít novou dohodu s Číňany; a pak také musíme uzavřít novou dohodu se Spojenými státy – s republikány to může být snazší než se současnými demokraty. A pokud se nám to podaří, pokud se dokážeme dohodnout se všemi tak, jak to vyžadují naše národní zájmy, pak se v roce 2024 můžeme vrátit na staré koleje růstu a rozvoje."

(Pokračování třetí částí rozboru Orbánova projevu)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část letošní dovolené jsem strávil na divokém Balkánu. Skvělý zájezd, skvělý průvodce. Příští rok si zopakuji, Kdo bude mít zájem, s tím se podělím o informace a zkušenosti. Černá Hora, Kosovo, Albánie, Makedonie. Vše oblasti s převažující částí albánského obyvatelstva. Překrásná příroda, města a městečka bohatá na svědky minulosti, fajn lidé, zajímavé diskuse. Zážitkově tak bohaté, že se dostavilo něco, co lze nazvat únava ze zážitků.

4. den: velmi brzké vstávání (v 5 hod.), plavba po majestátní řece DRIN z Fierzë do KOMANU - jedna z nejkrásnějších vodních cest na světě. Odpoledne návštěva pozůstatků rozsáhlé pevnosti ROZAFAT. Pevnost s mohutnými zdmi a překrásným výhledem do okolí na soutoku tří řek u SKADARU (Shkodra) je i připomínkou legendy o statečné ženě, jejíž jméno pevnost nese, nocleh ve městě.

Potkáváme první souputníky. Náš trajekt je mnohem větší, třípatrový.

Tady už je přehradní hráz postavená Číňany. Cesta se blíží ke konci.

Pod přehradou. Kaskádovitá přehrada je mnohem vyšší, než je vidět z tohoto obrázku. Elektrárna je uvnitř ve skále, což souviselo i s tehdejší doktrínou nutnosti bránit se nepříteli, který může přijít ze všech azimutů. Enver Hodža se považoval za jediného věrného marxistu.

Přehrad je na řeše Drin více a vytvářejí kaskádu. Toto je další přehradní jezero.

Zpět na hlavní stranu blogu