Vize, jakou potřebujeme/138

3. květen 2022 | 00.01 |

blog ›

Konečně jsem se dostal k podrobnějšímu prostudování podnětů a příspěvků k pěstování vize (musel jsem dokončit některé příspěvky na konference a paralelně jsem rozjel práci na monografii k metodologické roli vize, což považuji za velmi důležité). Zde jsou vybrané komentáře:

K Richtovu dílu:

Marian Svetlik:

Z pohledu širšího/masovějšího pochopení Richtova díla je také důležité to, co v závěru příspěvku píše RV - aby vize byla pochopena, musí být formulována nejenom věcně správně, ale i čitelně. A tuto vlastnost (alespoň) výše uvedené citace nemají. Je to příliš "vědecké, akademické", prostě se to čte alespoň pro mne, jako laika, hodně těžce. Podobným jazykem formulovanou (třeba i naši budoucí) vizi, ať by byla jakkoliv správná, "číst nikdo nebude".

Štěpán Forgáč:

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; color:#7030A0">Vize Kudy z krize musí, v prvé řadě, dokázat lidem otevřít oči, aby uviděli obludnou a fatální lež – tvrzení, že v USA a státech Evropské unie je demokracie. Pravdou je, že demokratické nejsou a nikdy nebyly. Vize musí dokázat přesvědčit, že jedinou příčinou bědného stavu společnosti je právě absence demokracie Musí umět vysvětlit, že skutečná demokracie je postavena na přirozenosti bytí, že jediný možný způsob humanizace společnosti spočívá v jejím nastolení.

Musí být dostatečně silná, uskutečnitelná a uživatelsky přitažlivá.

Proto musí obsahovat demokratizační návod.

Musí "donutit" svého adresáta a realizátora k její realizaci.

Definice vize Kudy z krize, lépe řečeno odpověď na otázku kudy z krize za mne zní: nastolením skutečné demokracie.

K Jurečkovu pojetí reformy penzijního systému (viz https://radimvalencik.pise.cz/10213-ma-jurecka-sanci-prosadit-svou-penzijni-reformu.html):

Marian Svetlik:

Možná se někomu zdají mé příspěvky negativistické, ale moje pozice je taková, že se snažím u všech myšlenek, které se mi zdají v určitém směru pozitivní, hledat problémy, na které je možné narazit a které je potřebné řešit. Takže to nedělám proto, že chci myšlenku odmítnout, naopak, poukázat na úskalí dobrých nápadů.

Odmítavé reakce části laické veřejnosti mají dle mého dvě hlavní příčiny:

- lidé si zvykli na heslovité myšlení - při povrchním přečtení vidí pouze to, že někdo chce opět prodlužovat ochod do důchodu a skrývá to za "ušlechtilé" myšlenky. Těch příčin a důsledků je hodně, asi není potřeby je vyjmenovávat. Nicméně bychom se měli zamyslet, zda skutečně není za dobrou myšlenkou nějaký skrytý úmysl (nebo i jenom neznalost?) a pohlídat (jestli to vůbec půjde) případné realizační detaily;

- právě důraz na individuální odpovědnost a samostatné rozhodování může naopak působit u veřejnosti negativně, protože najednou to nebude stát, který rozhodne, kdy mají přestat pracovat a budou muset se rozhodovat sami (v daných limitech). Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho lidí může mít s tím problém, protože nejhorší je často možnost/nutnost "se rozhodnout".

Potenciálně to má šanci na úspěch - při ideologické sestavě našich aktuálních elit je možné akcentovat individuální odpovědnost lidí a jejich svobodnou volbu. To by mohlo uspět.

Já popravdě vůbec nechápu, jak je konstruován výpočet důchodů (proto asi pořád "přesluhuji), ale nerozumím tomu, proč pro odchod do důchodu jsou stanoveny dvě základní podmínky - minimální počet odpracovaných let a minimální věk. Podle mne by mělo být plně dostačující stanovit minimální počet let účasti na pojištění (tím se pojištěnec dostatečně zasloužil pro získání důchodu) a všechna ostatní omezení jsou nadbytečná. Tím se otevře možnost pracovat tak dlouho, jak se kdo cítí a jak je to výhodné pro všechny strany (jedinec, zaměstnavatel, stát). Jedinou podmínkou je, od dosažení pojistného limitu účasti na pojištění, zohlednění (pracovně-právní a daňové) ze strany státu (nastavení pravidel) výhod (motivací) pro jedince a zaměstnavatele tak, aby to bylo výhodné a únosné pro všechny - jedinec, zaměstnavatel i stát - tedy vlastně to, co navrhuje RV.

Felix:

Co se tu pořád vymýšlí - potřebný odpracovaný počet let tu je dán, věk od kterého lze je také dán, pokud jde někdo dříve tak také bere míň - nemá tolik roků a možnost jít později tzv. na procenta tu byla, jestli ještě je nesleduji. Jediné novum by byla možnost brát třeba poloviční důchod s tím, že by dělal "na procenta" ale poloviční.

Je ale pak otázka jestli není lepší - lukrativnější brát celý důchod s tím že už je fixní a ještě si přivydělávat což byl i můj případ po dost let s klesající "pracovní dobou".

"Dělání na procenta" by muselo zohlednit inflaci.

Celá podstata tzv. reforem je změnit průběžný systém na fondový který by bylo možné tunelovat, průběžný se nedá.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pevnost nad Petřínem. Udělal jsem si kolem ní malou procházku do "Krakonošovy zahrádky" u Rozária, resp. Štefánikovy hvězdárny.