Vize, jakou potřebujeme/127

22. duben 2022 | 00.01 |

blog ›

Postupně uveřejňuji pracovní verzi článku, který jsem připravil pro webinář Katedry marketingové komunikace na VŠFS. Zpravidla (mohou být i výjimky) uveřejním vždy sérii tří pokračování a do ní vložím aktuální příspěvek k pěstování vize. Seminář proběhne na začátku května.

Článek je psán tak, aby:

- Přispěl k pěstování vize.

- Ukázal, že pěstování vize je významné i pro akademickou obec, a naopak, že akademická obec může a měla by při pěstování vize sehrát významnou roli při důsledném dodržování pravidel vědecké práce.

- Některé pasáže z něj mohly být využity při zpracování avizované monografie Funkční vize jako předpoklad využitelnosti výsledků vědy o společnosti,

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10198-online-setkani-k-pestovani-vize-9-dubna.html

Zde je příslušný díl článku (odlišuji barvou od úvodního textu):

0001pt;line-height: normal">Setrvačné tendence a perspektivní změny v chování spotřebitelů

(k aktuálnosti některých myšlenek Radovana Richty) – Část 2.

3. Pojetí spotřeby v díle Radovana Richty

Pojetí spotřeby v díle Radovana Richty (a jeho týmu) patří mezi typický příklad "dobře zapomenutého starého", které je dnes aktuální více než v tehdejším dobovém kontextu, kdy jeho dílo vzniklo. V tomto příspěvku si jej připomínáme ze dvou důvodů:

1. Patří k jednomu z nejvýznamnějších teoretických výbojů orientovaných na idnetifikování významu a společenkého kontextu produktivních složek spotřeby.

2. Velmi intenzivně nastoluje otázku, proč ani poměrně velmi komplexní vize (ve své době a v mnohém i dosud) překonávající srovnatelné výstupy teoretického bádání, sdílená a podložená úsilím početného interdisciplinárního týmu, s významnou domácí politickou podporou a požívající zahraniční ohlas nenašla dostatečné praktické vyústění. Odpověď na tuto otázku je mnohem obtížnější, než by se mohlo zdát na první pohled. Je však důležitá, pokud chceme pochopit, na co vše naráží snahy výsledky práce v oblasti věd, které se zabývají společenskou problematikou, pozitivně ovlivnit společenský vývoj. Zejména pokud si uvědomují provázanost současných problémů a odsud vyplývající nutnost poskytnout komplexní výstup v podobě perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

Stručně o R. Richtovi

Osud mu dopřál jen krátký život. Narodil se v roce 1924 a pronásledován několika nemocemi zemřel v roce 1983 v nedožitých 60 létech. Během Heydrichiády se zapojil do odbojové činnosti a na podzim roku 1944 byl zatčen, vězněn ve vězení pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně, onemocněl tyfem a řadou plicních onemocnění, která se rozvinula v těžký případ tuberkulózy. Život mu zachránila skupina švýcarského Červeného kříže, která evakuovala těžce nemocné vězně do Švýcarska (jeho spoluvězni byli v posledních hodinách "Říse" povražděni. Tam byl nejen úspěšně léčen, ale dostal se i s tehdy málo známému dílu Karla Marxe Rukopisy "Grundrisse" (1857-1859), na kterých o mnoho let později založil jeden z nejvýznamnějších společenskovědních bestsellerů Postkapitalismus P. Masson (2015).

Z Rukopisů "Grundrisse" vyšlo i jeho první významné dílo Člověk a technika v revoluci našich dnů (Richta 1963), které bylo základem pro sestavení a práci týmu (61 osobností české vědy), který v roce 1965 vydává slavnou Civilizaci na rozcestí. Jen první vydání vyšlo v nákladu více než dvou desítek tisíc exemplář, dílo vyšlo v několika světových jazycích a bylo respektováno světovou odbornou veřejností.

O dobové podpoře Richtova týmu svědčí i tato slova v úvodu napsaného tehdejším předsedou Česloslovenské akademie věd F. Šorma: "Studie byla projednána kolegiem pro filosofii a sociologii i na zasedání Presidia ČSAV. Po dalším propracování a konzultaci se stranickými orgány předložila ji ČSAV Ideologické komisi a předsednictvu ÚV KSČ, jež rozhodly o jejím využití v přípravě perspektiv i v další teoretické a praktické práci naší strany. Také na XIII. sjezdu KSČ byla studie hodnocena velmi kladně jako dokument prokazující životní nezbytnost vědy v převratných procesech dnešní doby. – Nová koncepce studie i originální myšlenky v ní obsažené otevírají cestu další vědecké práci na této problematice, jež se jistě bude v dalších letech úspěšně rozvíjet." Odhlédneme-li od tehdejšího způsobu vyjadřování, je z uvedeného zřejmá nejen podpora, kterou práce Richtova týmu měla, ale i vliv díla na obrodný proces v roce 1968.

Pro recidivu těžkých onemocnění se R. Richta (shodou okolností těsně po srpnu 1968) podrobil léčení ve švýcarské klinice. Po nástupu Husákova normalizačního vedení mu bylo nabídnuto, že pokud se vrátí zpět do Československa, bude moci jeho tým pokračovat v práci, v opačném případě ponesou jeho členové všechny důsledky normalizace. Přestože měl nabídku pokračovat v práci v Kanadě a vytvořit tým jak z naší emigrace, tak i některých zahraničních odborníků, vrátil se. V osobním telefonickém rozhovoru s G. Husákem měl však jednu zásadní podmínku – vydání Rukopisů "Grundrisse" v češtině. Ty také skutečně vyšly, ovšem až v roce 1973, zatímco předmluva k nim byla napsána bezprostředně po uvedeném rozhovoru v dubnu 1969.^{^[1]}

Složitá situace v období normalizace a její dopady na chování týmu, nedůvěra tehdejšího stranického vedení ke vědám zabývajícím se stavem společnosti a společenským vývojem, podstatně zhoršující se zdravotní stav omezily možnost pro další rozvíjení vize a zejména pak pro její uplatnění v praxi. Vliv tehdejších myšlenek se postupně vytrácel.^{^[2]}

To nejdůležitější z Richtova díla

Mezinárodně významné dílo R. Richty a jeho týmu Civilizace na rozcestí (1966) má smysl si připomenout z několika důvodů:

- Vývoj naší současné civilizace je opět v určitém smyslu "na rozcestí", a tak stojí za to využít časový odstup naplňujícího se půlstoletí a ohlédnout se, jak se od té doby změnil pohled na vývoj globální společností a její problémy.

- Je jednou z nejvíce mezinárodně známých a uznávaných českých prací z oboru společenských věd.

- Je komplexní dobově podmíněnou reflexí vývoje globální civilizace s výraznou politicko-ekonomickou dimenzí.

- Překonává neoklasický horizont pojetí spotřeby, uvažuje zpětný vliv (feedback) spotřeby na ekonomický růst, tj. spotřeba je chápána jako faktor zvyšující produktivní sílu práce (všeobecné, resp. tvůrčí práce), která zpětně působí jako nejvýznamnější faktor ekonomického vývoje i růstu.

- V neposlední řadě pak navozuje otázku, proč se výrazně optimistický charakter vize vtělený do slavné týmové práce rozešel s realitou, tj., co R. Richta a jeho kolegové "přehlédli". Základní myšlenka přístupu R. Richty a jeho týmu je zdánlivě prostá: vědecko-technický pokrok (v té době natolik dynamický, že se hovořilo o vědecko-technické revoluci) umožňuje nejen vytvářet podmínky pro plný a svobodný rozvoj lidských schopností, ale také umožňuje a současně si vyžaduje jejich uplatnění jako hlavního faktoru rozvoje výrobních sil (tj. i ekonomického růstu). Tomuto hlavnímu trendu je pak nutné podřídit společenské poměry, což je (z hlediska autorů) možné právě v podmínkách socialismu.

Uvedené pojetí vychází z Marxových Rukopisů "Grundrisse" (1973), ke kterým napsal R. Richta předmluvu, a o jejichž vydání se významně zasloužil. Nejvýznamnější pasáže z díla, kterým se v této části našeho pojednání zabýváme, aby bylo možné udělat si představu o způsobu nazírání reality R. Richtou a jeho týmem:

"Hloubka, rychlost a rozsah výrobních převratů, technických novot a vědeckých objevů ve světě nasvědčuje tomu, že se v současné době dostávají do pohybu procesy, které od základu mění tradiční strukturu výrobních sil společnosti, materiální základnu lidského života a daleko přesahují hranice dosavadních výbojů civilizace vůbec. Proud vědeckých poznatků se očividně urychluje, frekvence vynálezů se už počítá na vteřiny; technické novinky, které ještě na počátku století přinášely zpravidla přírůstky produktivity v rozsahu 5-20 %, dnes často znamenají 50-100% i více. Člověk proniká do nitra hmoty a otevírá svou kosmickou epochu. Před našimi zraky se mění povaha práce i obrysy lidského života, zkracují se vzdálenosti, zintenzivňuje čas, přírodní prostředí je všude nahrazováno umělým, vytvořeným; věda vstupuje do celého společenského života a otevírá stále nové rozměry pohybu. ‚Člověk postupně dostává do moci základnu své vlastní existence. Jestliže dosud každá generace přejímala od svých předchůdců podmínky své činnosti a svého života jako hotovou veličinu, která předznamenává v podstatě celý její život, napříště bude třeba zřejmě počítat s tím, že každá generace bude během svého života několikrát procházet přestavbou civilizačních podmínek a struktury lidského života." (Richta a kol. 1966, s. 30)

"Souhrn těchto změn v subjektivní složce výrobních sil ústí nezbytně, v kulturní revoluci v mnohem hlubším a širším smyslu, protože se neomezuje na změny uvnitř kultury, ale převrací zároveň samo postavení kultury v životě společnosti, dělá utváření jejích materiálních předpokladů přímo závislým na rozvoji člověka, na kultivaci lidských sil." (Richta a kol. 1966, s. 30)

"V industriálním modelu růstu výrobních sil má člověk v podstatě jedinou užitnou hodnotu: pokud představuje další pracovní sílu. Ve vědecko-technické revoluci však tomu tak není: nyní záleží mnohem víc na tom, jak vydatný obsah vědy jakožto výrobní síly – je zapojován lidskou činností (kvalitativní hledisko). Protože pokrok vědy a techniky je ve velkém rozsahu závislý na stupni rozvoje lidských tvůrčích sil, a tedy samých lidí, stojíme tu před novou vazbou moderní civilizace. Na určitém stupni růstu se nezbytně ukáže, že nejefektivnějším způsobem rozmnožování výrobních sil společnosti a lidského života se stává rozvoj člověka samého, růst jeho schopností, jeho tvořivosti – a nakonec člověka jako sebeúčelu." (Richta a kol. 1966, s. 30)

"Strojová průmyslová produkce, jež původně tvoří materiálně technickou základnu socialismu, je příliš úzká, aby vystačila pro společenský rozvoj každého člověka – tedy jako báze komunistického života; kdežto vědecko-technická revoluce naopak představuje onen pohyb techniky, jenž nejen dovoluje, ale přímo vyžaduje všeobecný rozvoj schopností a sil každého člověka – tedy odpovídá nárokům komunistického života." (Richta a kol. 1966, s. 33–34)

(Pokračování)

[1] Někteří v nich patrně viděli něco "ideologicky závadného", aniž by to tam našli. V této skvělé Marxově práci však nenajdete nic "ideologicky závazného" ani z jedné, ani z druhé strany.

[2] Ne zcela. Jednou z výjimek je vznik týmu Y. Streckové při Právnické fakultě brněnské univerzity, která jako garant významné části bádání v oblasti věd o společnosti rozvíjela za účasti dalších odborníků (některí z nich jsou dodnes odborně aktivní) myšlenku "odvětví rozvoje člověka", která jsou zaměřena na rozvoj "lidského potenciálu".

A k tomu trochu inspirující přírody:

O Velikonocích jsem odjel na Slovensko. Do Ráje. Slovenského. Užil jsem si zde tři dny v hluboké přírodě, krátce navštívil polské příhraničí a využil i cestu tam a zpět k menším výletům. Kromě přírodního osvěžení jsem ještě stačil napsat pracovní verzi příspěvku na konferenci k současným trendům ve spotřebě. Příroda mě vždy inspiruje a umožňuje mně uspořádat si myšlenky tak, aby je bylo možné svěřit počítačové paměti.

Údolí Bílého potoka u Hrabušické Pily, kousek od naší chaty.