Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/126
Vize, jakou potřebujeme/126
Postupně uveřejňuji pracovní verzi článku, který jsem připravil pro webinář Katedry marketingové komunikace na VŠFS. Zpravidla (mohou být i výjimky) uveřejním vždy sérii tří pokračování a do ní vložím aktuální příspěvek k pěstování vize. Seminář proběhne na začátku května.
Článek je psán tak, aby:
- Přispěl k pěstování vize.
- Ukázal, že pěstování vize je významné i pro akademickou obec, a naopak, že akademická obec může a měla by při pěstování vize sehrát významnou roli při důsledném dodržování pravidel vědecké práce.
- Některé pasáže z něj mohly být využity při zpracování avizované monografie Funkční vize jako předpoklad využitelnosti výsledků vědy o společnosti,
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10198-online-setkani-k-pestovani-vize-9-dutbna.html
Zde je příslušný díl článku (odlišuji barvou od úvodního textu):
0001pt;line-height: normal">Setrvačné tendence a perspektivní změny v chování spotřebitelů
(k aktuálnosti některých myšlenek Radovana Richty) – Část 1.
Motto: "Nové je dobře zapomenuté staré"
(Zapomenutá lidová moudrost)
1. Úvod
Příspěvek vychází z hypotézy, že přirozeným směrem, kterým se ubírá společenský vývoj, je růst role produktivních služeb. Produktivních v tom smyslu, že přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností (lidského kapitálu). Mezi takové služby patří například vzdělání (včetně celoživotního upgrade lidských schopností, jehož význam poroste), péče o zdraví (a na ni navazující lázeňství apod.). Produktivní služby se tak postupně stávají dominantním sektorem, což je změna srovnatelná s průmyslovou revolucí (a patrně ještě výraznější), posouvá společnost do vyššího "levelu", není však změnou bezkonfliktní a bezbolestnou, protože to, co se již přežilo, se vždy v historii lidstva bránilo, chránilo svá privilegia a tím prolongovalo setrvačné tendence i za hranice udržitelného fungování společnosti.
Výše uvedenou hypotézu nelze prokázat v jednom článku. Využití její metodologické role a postupnému zvyšování její věrohodnosti je věnována řada výstupů výzkumné činnosti týmu, který působí na VŠFS od roku 2003 v rámci Teoretického semináře ekonomie produktivní spotřeby.[1] Její metodologickou roli využíváme v našem příspěvku, který rovněž dílčím způsobem přispívá k jejímu potvrzení.
Hlavním cílem příspěvku je ukázat v kontextu změn chování spotřebitelů i producentů produktivních služeb a vlivu nástrojů marketingové komunikace na tyto změny význam produktivních složek spotřeby. Osobní spotřeba či spotřeba domácností má totiž nejen ("hedonistické") efekty v podobě zvyšování užitku (jako subjektivně vnímaného prožitku či požitku), ale rovněž efekty příjmové, jejichž význam roste. Problém je v tom, že příjmové efekty jsou dosahovány dvěma protichůdnými způsoby, které (i když je mezi nimi řada přechodných typů) buď posouvají společnost ve směru růstu role produktivních služeb, nebo naopak brzdí vývoj společnosti a udržují jeho setrvačný charakter vyvolávající komplex problémů, které v současné době pociťujeme stále naléhavěji a bolestivěji.
Ke splnění výše uvedeného hlavního cíle:
1. Připomeneme pod výše uvedeným zorným úhlem dílo Radovana Richty a jeho týmu, zejména Civilizaci na rozcestí (1966).
2. Odpovíme na otázku, proč se Richtova (na tu dobu velmi komplexně zpracovaná, se značnou společenskou podporou a které vidí daleko za hranici všedních dnů[2]) vize nenaplnila.
3. Ukážeme, jak mohou nástroje marketingové komunikace přispět k podpoře produktivních složek spotřeby a růstu role produktivních služeb, jaké podmínky a jaká koncepce marketingové strategie je k tomu nutná.
2. Předmět a metody
Předmětem našeho příspěvku je řešení otázky, co je podmínkou toho, aby nástroje marketingové komunikace s větší efektivností přispívaly ke zvýšení produktivních efektů osobní spotřeby i spotřeby domácností a tím napomáhaly prosazování sektoru produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru. Návazně na to budou formulována příslušná doporučení.
K tomu jsou využity následující metody:
1. Začlenění tématu do širšího kontextu ověřování hypotézy, podle které probíhá změna srovnatelná s průmyslovou revolucí i jejími peripatetiemi), jejímž výsledkem je růst role sektoru produktivních služeb, který se postupně stane dominantním.
2. Využití teoreticko-metodologických východisek ekonomie produktivní spotřeby.
3. Analýza odkazu R. Richty a jeho kolektivu prizmatem aktuálních otázek současnosti.
4. Hledání odpovědi na otázku, proč ani tak komplexní vize, kterou představuje odkaz R. Richty a jeho kolektivu, nenašla dostatečnou odezvu z hlediska praktické realizace (resp. na otázku, co z hlediska výše uvedené historické zkušenosti týkající se vztahu teorie a praxe musí vize obsahovat, aby nacházela uplatnění v praxi, a prostřednictvím ní i dílčí výstupy, které ji konkretizují).
5. Identifikování těch funkcí marketingové komunikace, jejích nástrojů a předpokladů jejich využití, které přispívají k posilování produktivních složek spotřeby a růstu role sektoru produktivních služeb.
(Pokračování)
[1]K tomu bylo v uplynulých létech týmem působícím při VŠFS zpracováno několik na sebe navazujících monografií, viz:
Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb (Valenčík a kol.2014)
Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb? (Valenčík a kol.2015)
Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem (Valenčík a kol.2017)
Odvětví produktivních služeb. Teorie a praxe (Valenčík a kol.2018)
Ekonomie produktivní spotřeby (Valenčík a kol.2019)
Bohatství a chudoba jako problém (Valenčík a kol.2020)
Tvůrčí mezigenerační týmy: základ inovačního potenciálu i realizátor změn (Valenčík a kol.2022)
[2] V této souvislosti lze připomenou například světově i u nás známý Postkapitalismus P. Massona (2015) napsaný o půl století později, se kterým se může Civilizace na rozcestí R. Richty a jeho kolektivu směle srovnávat.
A k tomu trochu inspirující přírody:
O Velikonocích jsem odjel na Slovensko. Do Ráje. Slovenského. Užil jsem si zde tři dny v hluboké přírodě, krátce navštívil polské příhraničí a využil i cestu tam a zpět k menším výletům. Kromě přírodního osvěžení jsem ještě stačil napsat pracovní verzi příspěvku na konferenci k současným trendům ve spotřebě. Příroda mě vždy inspiruje a umožňuje mně uspořádat si myšlenky tak, aby je bylo možné svěřit počítačové paměti.
Jel jsem "maďarskou cestou", tak jsem na chatu přijížděl z jihu. Sedlo u Královej hole, kousek nad pramenem Hronu. Horehroní, o které je ta pěkná písnička.
Přes další sedlo, Kopanec, se jede úzkou silničkou, na kterou mají přístup je vlastníci zdejších nemovitostí. Právě zde kvetly nádherné šafrány.
Kolem je skutečná divočina. Do těchto divokých kaňonů je zakázám vstup. Velké nebezpečí nepříjemného setkání s medvědem, který tato místa považuje za svůj domov.
Výhled ze sedla Kopanec.
