Vize, jakou potřebujeme/50

Vize, jakou potřebujeme/50

Velmi podnětný komentář ke stávajícímu průběhu pěstování vize jsem dostal od Jana Schneidera. Uveřejňuji jej se zvýrazněním toho nejdůležitějšího a se svou odpovědí.

Jan Schneider:

S velkou chutí jsem si přečetl příspěvek pana Kroha. I já se snažím sledovat tvé myšlenkové vichry, ale nezvládám to, ztrácím se v tom a jsem celkově ve zmatku.

Tudy se z krize podle mého soudu nedostaneme. Když jsem se dočetl k tvé chvále (sebechvále?) na šest monografií, skoro mě trefil šlak.

Máš pravdu, že na netrpělivost se musí dát pozor, ale k čemu jinému vede tvoje rozvláčnost?

Prostě, kamenuj si mě, posmívej se mi, ale z kruhu "kudy-z-krize" jsem víceméně vycouval po zjištění, že jde (sebedefinovaně) o záležitost intelektuálů. Jenomže já jsem primitiv a intoše si mažu na chleba, i když, po pravdě, nic moc.

Mám ale úplně jiné zkušenosti. Třeba s tím, kolem čeho chodíš a neustále medituješ. Nevím, jak se to komu bude líbit, ale já měl radši Olgu Havlovou, než Vaška, protože to byla hubatá žižkovská holka z chudé rodiny, a Vaška napomínala třeba slovy "nekomplikuj věci přílišným myšlením". Tato výtka nemá hodnotu sama o sobě, ale právě ve zmíněném kontextu. Určitě by sis s Václavem velmi dobře rozuměl, ale bylo by to na roky ...

Proto si myslím, že možné řešení spočívá v pravém opaku - v nalézání zbytných slov a úvah a meditací, a v jejich škrtání. Je skryto v hledání základního problému, jehož řešení má vliv na všechny ostatní.

Metodicky je pozoruhodná tradice rabínských dvojic, protože dialog, spor mezi nimi byl zaznamenáván, neboť nebyl až tak důležitý výsledek, jako onen proces  jeho nalézání. Moudří tradenti se z toho učí logiku onoho procesu, ti hloupí ho opakují doslovně.

Podle odhadů Milana Machovce, Egona Bondyho a Milana Balabána, jak jsem je slýchal na bytových seminářích, leccos již tehdy podle nich naznačovalo, že se blíží nová osová doba (Jaspers). Myslím, že je dobré vzít v potaz tuto rovinu, která je současně hlubinou i výšinou. Nelze na ní reagovat tupým opakováním starých dogmat, protože před lidstvem  nikdy ještě takový problém nestál. (Jestli stál, tak ho lidstvo prošvihlo.)

K reflexi je nutno nejprve od problému poodstoupit, aby problém sám nezahltil celý obzor pozorovatele. Mám za to, že v tomto případě je nutno poodstoupit velmi. Proto mi připadá, že tvůj problém, popsatelný pojmy jako je ekonomika a řízení, s přídavkem sociologie, je stále příliš vnořen do bahna dnů. Jeho řešením se možná pohne něco dílčího, ale chybí základní směrník.

Proč to vůbec dělat?

Vojáci říkají, že není správné začínat válku, když nemáš představu o tom, jak ji chceš ukončit. --- A o tom je asi potřeba si udělat představu, aby ta dílčí řešení k ní pak směřovala. Z dílčích řešení nikdy celkový směr nevyplyne - a když, tak sotva (jak pointoval s oblibou Mejla Hlavsa).

Proto se ptám - v čem je problém?

Já vím, že vypadám jako kokot, ale stejně: mohl bys mi říci, po dobu, co vydržím stát na jedné noze, v čem je problém?

Respektive - v čem je "matka všech problémů"? Co vlastně řešíme?

Můj nástřel? Velmi primitivní: potravinová soběstačnost (bezpečnost). Myslím, že důsledné řešení tohoto problému najednou dává smysluplné spektrum problémů odvisejících a souvisejících i směr jejich řešení. Když ale nebude co žrát, končí veškerá filosofie. (Podobně můžeme dát zkusmo do centra otázku energetickou, ale ta platí, čím jsme vzdálenější od rovníku, kdežto baštit se musí všude.)

Takže se omlouvám, že jsem to té intelektuální debaty takto primitivně vstoupil, ale třeba to někoho zaujme. Každopádně myslím - a proto to taky píšu - že je třeba využít tvé úžasné energie. Jen bych k tvé velmi dobré poznámce o trpělivosti připojil ještě i tu stručnost. Aby prací na textu písmen ubývalo, nikoliv přibývalo.

Jasně, sám jsem si naběhl, takže končím a pěkně zdravím.

Moje odpověď:

Moc a moc děkuji za zlaté pravidlo rabi Hillela. Lépe problém trpělivosti nelze vyjádřit.

Ale i celá další část Tvého komentáře je nesmírně přínosná. Je skvělou ilustrací s prvky výstižné karikatury požadavku vysvětlit podstatu Tóry, a to za dobu, po níž vysvětlující vydrží stát na jedné noze. To neumím.

Budu mít ještě několik drobných poznámek, protože Tvůj komentář je velmi inspirující, ale k tomu se dostanu asi během dvou dní, neb jsem se právě vrátil z Malty a doháním resty.

Jen otázka. Není "matkou všech problémů vzduch? Vždy když nebudu co dýchat, končí veškerá filozofie, a to podstatně dříve, než když nebude co žrát. Jednoduchý argument je fajn, ale jednoduchost by neměla být zavádějící.

A teď trochu vážně:

1. Pokud chceš ne-rozvláčnost, tak ta je např. zde, tady lze cupovat, protože jsem pod tlakem trochu přeskočil několik kroků v tom, co nazývám "pěstování vize":

https://radimvalencik.pise.cz/10046-vize-jakou-potrebujeme-32.html

2. Největší problém vypěstování sdílené vize spočívá v tom, že většina těch, kteří se přihlásí k práci na vizi, touží (vnitřně, aniž by si to poctivě přiznali) po tom, aby do vize prosadili svůj názor, aniž by jej kultivovali s využitím inspirací, které do procesu pěstování vize vnášejí další. V krajním případě hrozí omílání stereotypu. To je hlavním důvodem té netrpělivosti. V nejbližší době s odvoláním na tento moment uvedu konkrétní příklad.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Tak jsem se po 45 létech (pokud nepočítám externí kandidaturu v tehdejším Ústavu pro filozofii a sociologii) stal zase obyčejným studentem. Angličtiny. Nejvyšší čas. Chybělo mně "doladit" to, co jsem se sám naučil. Na Maltě. Bohužel jen týden. Každodenně si dělám cca dvouhodinovou procházku, abych si připomněl, co jsme probírali, a uložil do paměti. Příroda je i v tomto užitečná. Napomáhá systematizaci nových poznatků.

Přírody na Maltě není mnoho. V tak hustě osídlení zemi jsem ještě nikdy nebyl. Ale najdou se pěkná místa. Inspirující.

Ale teď už obrázky z Malty.

Nádherný kopec, ale dostat se nahoru bylo hodně složité.

Pláže na Maltě skoro vůbec nejsou. Kamenité přehy, někdy přímo skály, většinou s nepříjemně ostrými kameny. Ale krása velká.

Právě kvetou mandloně.

Tato květina zde roste hojně na mnoha místech. Nikde jinde jsem ji neviděl.