Vize, jakou potřebujeme/32

17. leden 2022 | 00.01 |

blog ›

Perspektivní, realistická a srozumitelná vize

(Pracovní nástřel)

Co se děje?

Dostáváme se do velkých turbulencí globálně a bohužel i lokálně. V oblasti finanční, politické, sociální, energetické, zdravotní, dokonce i bezpečnostní a vojenské. Bylo by možné hovořit i o turbulencích informačních a dezinformačních poryvů či turbulencích v oblasti mezilidských vztahů.

Proč potřebujeme vizi?

Vizi potřebujeme proto, abychom v těchto turbulencích neztratili orientaci a nestali se nástroji těch, kteří krizi současné globální společnosti vyvolali, vizi potřebujeme jako naději, která nám dává duchovní oporu, vizí potřebujeme jako půdu pro sjednocování názorů a předpoklad efektivních společných aktivit vyvedení společnosti z krize.

Proč a v čem záleží na každém?

Každý z nás vidí realitu z pozice své individuality, a tudíž každý z nás může k vypěstování vize přispět aktivní účastí na jejím pěstování, osvojování, sdílení, konkretizaci a hlavně využívání v oblasti společných aktivit. Živá vize není umístěna v hlavě jednoho člověka či napsána na papíře, ale je společným dílem všech, kteří chápou a cítí její potřebnost. Žití s vizí je způsob plnohodnotného žití v těžké době.

Jakou vizi potřebujeme?

Vize musí být perspektivní v tom smyslu, že ukazuje cestu až k takovému stavu společnosti, ve kterém jsou vyřešeny hromadící se problémy vyvolávané nezvládnutím té společenské proměny, pro kterou nazrál čas. Prožíváme období srovnatelné s průmyslovou revolucí, Proměna společnosti však bude ještě výraznější. Musíme se vzdát setrvačného vidění reality a společně pěstovat představu toho, o jakou změnu se jedná.

Vize musí být realistická v tom smyslu, že ti, kteří ji sdílejí, musí mít dostatečnou sílu, aby ji prosadili, tj. aby nezbytné hluboké společenské proměny provedli. Musí obsahovat představu o subjektu, který ji vytváří, ale i o subjektu, k jehož vytváření slouží, představu adresáta i realizátora vize, hegemona a jeho spojenců.

Vize musí být srozumitelná, aby si její základ mohl osvojit každý a na tomto základě s vizí žil a vize žila v něm jako zdroj poznání i opora systematizace poznatků, jako základ odpovědi na otázku, co dělat.

O jaký střet ve společnosti?

Kromě pochopení toho, jaký civilizační přelom prožíváme, co k němu vedlo, jak souvisí s předcházejícími proměnami společnosti, je důležité co nepřesněji odhalit a co nejjasněji vidět, v čem spočívá dominantní polarita současné společnosti, která štěpí společnost na ty, kteří současný stav reprezentují svou pozicí, či tomuto stavu slouží na jedné straně, na straně druhé, kdo reprezentuje ty síly, které, pokud se s oporou ve vizi probudí, jsou schopny současný stav změnit. V rámci toho je nutné odpovědět i na otázku, komu současný stav přináší výhody a proto se jej snaží udržet i za cenu dalšího vyhrocování problémů, prohlubování krize i vlastní degenerace, a koho současný stav i jeho zhoršování nejvíce postihuje, na koho dopadá nejvíce, a kdo má tudíž objektivní zájem na vyvedení společnosti z krize.

Jaký je historický kontext současného dění?

Jednou z cest k pochopení zvláštností současné doby je domyšlení důsledků nebývalého technologického pokroku, který je schopen nahradit nejen fyzickou výkonnost člověka, jak to dokázala technika v období průmyslové revoluce, ale i velké množství jeho intelektuálních schopností. A podobně jako technika mnohonásobně předčila fyzické schopnosti člověka, tak je schopna překračovat hranice nahraditelných lidských duševních schopností. Tím více je naléhavá otázka, které schopnosti jsou specificky lidské, nenahraditelné, schopnosti, jejichž význam roste tím více, čím výkonnější jsou technicky nahraditelné intelektuální schopnosti člověka.

O co se může prosazování změny opřít?

Na základě toho se lze zaměřit na takovou podporu nabývání, uchování a uplatnění specificky lidských schopností, které těm, kteří jej umějí využít, přinesou zásadní ekonomickou převahu nad těmi, kteří se snaží udržet neudržitelné, tj. degenerující a umírající ekonomický systém ovládaný parazitujícími institucemi. Ekonomika diktátu redistribuční moci je terminální stádium systému, který koncentrací majetku a ovládnutím celého institucionálního systému z pozic majetkových výhod potlačil a fakticky zničil svůj vlastní základ – konkurenci motivující výrobce k inovacím. Tento ekonomický systém se propadá do stavu všeobecného nedostatku produkujícího konflikty a následně jejich řešení silou.

Jak vyvést společnost z krize?

K vyvedení společnosti z krize jsou nutné koncepce pro jednotlivé oblasti ekonomiky i společenského života. Zejména je však důležité jejich propojení. Základem tohoto propojení je komplex reforem, které podstatně zvýší úlohu těch společenských odvětví, která přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, zejména těch, které nejsou nahraditelné technikou, ale naopak, jejichž roli technika zvyšuje. K řešení těchto otázek je důležité iniciovat vznik odborných týmů a vytvořit podmínky pro koordinaci jejich činnosti.

Jakou silou disponuje současná globální moc a co postavit proti ní?

Tak jako ti, kteří jsou nositeli degeneračních procesů, přivádějí civilizaci na pokraj zkázy, disponují obrovskou převahou majetku posílenou možností prakticky neomezeně rozmnožovat své peníze znehodnocováním peněz a příjmu druhých (čemuž je podřízen celý globální bankovní systém), možností globálně špiclovat a vydírat kohokoli prostřednictvím zpravodajských služeb, které se vymanily z kontroly všech států včetně USA, diskreditovat kohokoli prostřednictvím globálně působícího mediálního mainstreamu, tak musí být ti, kteří jsou nositeli vyvedení z krize vybavení mnohonásobnou ideovou převahou. Funkčním základem této převahy je právě perspektivní, realistická a srozumitelná vize vypěstovávána, sdílena, rozvíjená, konkretizována a uplatňována při realizaci společných aktivit směřujících k nápravě a změně stavu. Ten, kdo místo toho nabízí jednoduchá řešení, i ten, kdo se s jednoduchými řešeními spokojuje, je nejužitečnějším spojencem (idiotem) současné globální moci.

Odkud se vzejde síla schopná postavit se současné globální moci, kdo vyvede společnost z krize?

Vize žijící v hlavách mnohých umožňuje horizontálně propojit místní aktivity v oblasti úspěšně spravovaných obcí, tvůrčích týmů, zájmových sdružení apod. Dává podnět k vytváření podmínek umožňujících, aby plné využití potenciálu každého člověka, který dostal od přírody a který je jedinečný, bylo tím, co obohacuje život ostatních a přispívá k ekonomickému růstu i jeho nové kvalitě. To vše v národním i nadnárodním měřítku.

Proč je odbornost tak důležitá a čím začít?

Odborná spolupráce při tvorbě koncepcí a jejich slaďování umožňuje každodenně přicházet s promyšlenými a invenčními alternativami v jednotlivých oblastech, přitom tak, aby si každý soudně uvažující člověk, včetně těch, kteří slouží současné globální moci, uvědomil, jak hluboce se propadá intelektuální úroveň těch, kteří této moci slouží a podřídili se jí i duchovně.

Místo závěru

Degeneraci současné globální moci na příkladu těch, kteří ji reprezentují v našich národních poměrech, vidíme doslova v přímém přenosu. Je na těch, kteří jsou připraveni jí čelit a vyvést společnost z krize, aby našli efektivní způsob spojení aktivit a dali o sobě také vědět.

Poznámka pod čarou:

Podle mého názoru by zveřejnění prvního nástřelu vize mohlo počkat, ale někteří z těch, kteří sledují proces vypěstování vize, projevovali už dost netrpělivosti. Tak jsem podlehl tlaku a zveřejnil svou nezralou představu. Problémem vždy je vybrat to, co druzí považují za nejdůležitější. V tom se člověk může mýlit, právě tak jako ve formulování jednotlivých tezí. Proto je výše uvedený text nutné podrobit tvrdé kritice, mj. z hlediska otázek:

- Co v něm chybí?

- Co je v něm nedostatečně zdůrazněno?

- Co je sporné, případně "mimo mísu"?

- Co je vyřčeno nesrozumitelně?

- Jak jej lépe strukturovat?

- V čem vylepšit či jak změnit jeho formu?

- Ke kterým otázkám otevřít diskusi a i ve stručné prezentaci vize je formulovat v alternativách?

K tomu uveřejním zítra svůj vlastní komentář. Především však uvítám podněty ze strany těch, kteří se na vypěstování vize podílejí či chtějí podílet.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Po Vánocích jiskřivá zima ve Zlatých Horách, pak jsem ji ještě chvilku stihl kolem Nového roku v Košicích. Také nevydržela dlouho. Ale i vycházky v suchém mrazu byly pěkné. V Košicích mám část rodiny. Prochodil jsem zde za těch 40 let, co sem jezdím, skoro vše. Tak jsem se vydal i tam, kde jsem před tím nikdy nebyl. Například jsem na dvakrát obešel Zemplínkou Šíravu.

Tohle je pohled na Sninský kámen. Přes tisíc metrů nad mořem. Druhý nejvyšší vrchol pohoří Vihorlatu. Ten den byla krášní jiskřivá zima.