Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/49

0001pt;line-height: normal">A kdo může za oligarchy? No přece trh: "Krátkozraké zaměření na zisk za každou cenu a zjednodušeně chápanou efektivitu, a také sklon řešit pouhé příznaky místo příčin krize, nás dovedly tam, kde jsme dnes – na cestu úpadku a zhoršování podmínek pro život."

Teď přemýšlejícího čtenáře napadnou otázky: Co místo "krátkozraké orientace na zisk" a o jakou "nezjednodušeně chápanou efektivitu" jde?

Odpověď? No přece když to budeme MY, kdo se o VÁS postarají, říkají autoři Nové dohody: "Můžeme všem zpřístupnit dobrou práci i důstojný příjem, a přitom si ponechat dostatek volného času k tomu, abychom mohli rozvíjet své zájmy, starat se o své okolí a pěstovat vztahy se svými blízkými. Můžeme žít v zemi poháněné čistě obnovitelnou energií a přechod k ní zorganizovat tak, aby pozvedl lidi z chudoby, zacelil propasti mezi lidmi i regiony a dal všem naději na dobrý a naplněný život."

A jak to udělají? Odpověď je naprosto konkrétní: "Potřebujeme změnit směr."

Jak ten směr změnit? Takto (následuje hned za výzvou ke změně směru):

"Potřebujeme "novou dohodu" na tom, jak chceme společně žít. A potřebujeme ji co nejdříve. – Otálet s řešením klimatické krize by bylo zločinem proti budoucnosti lidstva. Víme, že její nejhorší příčiny – závislosti na uhlí, která ničí naši krajinu a zabíjí stovky lidí ročně znečištěným ovzduším – se můžeme zbavit velmi rychle."

Takže, občánku, budeš si při své bídě, kterou jsme popsali, platit v rostoucích cenách energií "povolenky", aby se nadnárodní velkooligarchové nabalíkovali ještě víc. Oni ty gigantické majetky totiž nutně potřebují, aby si za ně mohli kupovat moc, tedy přesněji, aby si formou pozičního investování moc udrželi, a to v podmínkách, kdy před obavou ze skutečných reforem musí kupovat stále omezenější slouhy své moci. (Ale možná to vidím příliš jednostranně, to by měla ukázat poctivá diskuse.)

Tak raději k tomu technicky nejdůležitějšímu:

"Uhlíková daň je nástrojem, jak zahrnout negativní externality (dopady na životní prostředí, kvalitu ovzduší nebo klimatickou krizi) z využívání uhlí do jeho ceny. Daň by měla být progresivní, čímž by více zatížila největší znečišťovatele a luxusní spotřebu. Zavádět se musí postupně a musí ji doprovázet dobrá komunikace s občany. Výpadky z příjmů chudší části společnosti je nutné kompenzovat v jiných sférách života (dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby zdarma, zdravé lokální a dostupné potraviny apod.). Nastavení uhlíkové daně musí respektovat možnosti a potřeby obyvatel a nesmí vést k prohloubení sociálních nerovností."

Velmi naivní představy o fungování daní a o tom, co je to přenos daňového břemene. A to i přes to, že hovoří o kompenzacích. To je právě ten přechod k "pečovatelské ekonomice", která začíná tím, že ze všech uděláme chudé: "Výpadky z příjmů chudší části společnosti je nutné kompenzovat v jiných sférách života (dostupné bydlení, kvalitní veřejné služby zdarma, zdravé lokální a dostupné potraviny apod.)." – Rozuměj tomu tak: Těm, kteří nejsou "nejchudší" nic kompenzovat nebudeme, ale naopak, nejen na ně zdanění plně dopadne, ale budou to právě oni, kteří budou složitou ekonomickou situaci kompenzovat těm nejchudším, a to do doby, než se sami stanou nejchudšími.

Ale vraťme se k tomu, čím jsme začali: Pro KAŽDOU vizi je rozhodující, jak se vyrovná s odpovědí na tři základní témata, jak uchopí každé z nich i jejich vzájemnou provázanost:

Vize, jakou potřebujeme/40 https://radimvalencik.pise.cz/10056-vize-jakou-potrebujeme-40.html

- SUBJEKT změn (subjekt vytváření vize, subjekt vytvářený vizí, subjekt jako adresát a nositel změn), tj. kdo změny uskuteční a jak mu k tomu vize napomůže.

- ZMĚNA, o kterou jde, jak ji uchopit, co starého odchází a co nového přichází.

- POLARITA, tj. co je dominantním rozporem mezi těmi, kteří se snaží udržet současný stav, a těmi, kteří usilují o změnu.

Nedostatky Nové dohody jsou nejzřetelnější v otázce účelově zjednodušeně pojaté otázky POLARITY. Nejvíce Nové dohodě jako pokusu o vypěstování vize prostřednictvím diskuse chybí představa ZMĚNY, tj. ekonomiky, která díky uplatnění schopností lidí (rozvíjejících se zejména v těch směrech, ve kterých jsou nenahraditelné tzv. umělou inteligencí, přičemž tzv. umělá inteligence tyto nenahraditelné schopnosti výrazně posiluje) bude neomezeně rostoucí díky využívání výrazně vyšší intenzity inovací odlehčujících ekologické zatížení našeho přírodního prostředí. (To je to, v čem se autoři Nové dohody dopustili výchozí nepřesnosti, na kterou jsem upozornil v první části, když hovořili o "nových podobách ekonomiky, která bude víc sloužit lidem a životnímu prostředí, a dá lidem více času pečovat o sebe navzájem i o naši krajinu".) Otázku toho, jak se bude utvářet SUBJEKT změn, téměř vynechali kromě obecných představ.

Tak se pusťme do práce. Je náročná. Každý může hodně ovlivnit třeba účastí na diskusích k vizi vytváření na základě Nové dohody či v návaznosti na sdružení Kudy z krize, viz: https://www.kudyzkrize.cz/ Porovnání zkušeností může být velmi zajímavé a přínosné.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Tak jsem se po 45 létech (pokud nepočítám externí kandidaturu v tehdejším Ústavu pro filozofii a sociologii) stal zase obyčejným studentem. Angličtiny. Nejvyšší čas. Chybělo mně "doladit" to, co jsem se sám naučil. Na Maltě. Bohužel jen týden.

Kantorka hodně přísná. Asi jako ta vznešená paní ve slavném filmu Nebeští letci, která to bere vážně. Určitě si pamatujete epizodu, kdy naši letci, kteří chtějí bojovat, vyjadřují nespokojenost s tím, že musí sedět v učebně a učit se anglicky. Ona jim vysvětlí, proč je nutné, aby znali angličtinu, a končí velmi důrazně: "Toto je zase můj boj."

Beru to vážně a ke konci výukového dne už jsem dost unavený. Přece jen s věkem se vstřebává vše pomaleji. Ale večer další spontánní lekce – je nás ve společném apartmá pět (učitel z Anglie, Polák, Thajka, se mnou na pokoji Francouz). Je to jako v sedmdesátých létech, kdy jsem byl v tomto počtu na koleji v Oděse a studoval matematiku. Diskuse o všem do hodně pozdě. Třeba i o Kafkovi a Kunderovi, které někteří dobře znají. Lépe než já.

Přírody na Maltě není mnoho. V tak hustě osídlení zemi jsem ještě nikdy nebyl. Ale najdou se pěkná místa. Inspirující. Tak třeba v návaznosti na přípravu vystoupení, které budu mít na konferenci hned po návratu, jsem si uvědomil, že je velmi důležité rozlišit lidské schopnosti na ty, které jsou nahraditelnou tzv. "umělou inteligencí", a ty, které z podstaty věci stávajícím typem tzv. "umělé inteligence nahraditelné nejsou. Pak lze teprve pochopit, proč odvětví produktivních služeb může expandovat.

Ale teď už obrázky z Malty.

Najít takový kousek přírody na severu Malty není jednoduché. A stejně se do těch zahrad a zahrádek nedostanete. Nějakou dobu mně trvalo, než jsem pochopil logiku zdejšího chození v terénu.

Začíná se stmívat a jsem dost daleko od našeho apartmánu. Tak tak rychle zpět. Snad nezabloudím.

Večer rychle přechází ve tmu. Musím ještě nakoupit na najít místo, kde jsem ubytován. Bylo to trochu fuška a trochu dobrodružství, ale s pomocí místních jsem to zvládnul. Všichni byli ochotní. Ale ptát se na ulici nemá smysl. Je jich tu tolik, že v těch menších se nikdo nevyzná. Ale byl to vlastně i můj první test angličtiny.

Druhý test začal hned po ránu. Skvělý pedagog nás měl vyhodnotit. Byl skvělý, protože ve mně vyvolal dojem, že umím anglicky celkem ucházejícím způsobem. Všemu, co jsem mu na jeho pokyn povídal o sobě, rozumněl. Později s ostatními to už tak snadné nebylo. Ale asi je to know-how jazykové školy Matalingua - nejdříve dodat sebedůvěru. V našem apartmánu jsem si s učitelem také dobře popovídal. I o Kafkovi (toho považoval za jednoho z nejlepších spisovatelů) a Kunderovi. Oba znal lépe než já. Toto je ze zálivu hned u naší školy.

Zpět na hlavní stranu blogu