Vize, jakou potřebujeme/14

Vize, jakou potřebujeme/14

Uveřejňuji příspěvek vypěstování perspektivní, realistické a srozumitelné vize, který mně zaslal Karel Hais. Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou.

Komunitarismus

Svou úvahou volně navazuji na své články, videa a veřejná vystoupení, ve kterých jsem se zamýšlel, jak ze současné politicko-hospodářské situace vyvést naší společnost, když degradace globální moci a její vliv do našich podmínek dospěla tak daleko, že civilizace (ve které žijeme) ztrácí dynamiku a odumírá.

Je zřejmé, že musí dojít k zásadním změnám ve vedení společnosti (státu). Pokud chceme zachovat budoucnost pro lidskou pospolitost.

Zásadním rozhodnutím je opustit individualismus a začít prosazovat kolektivní zájmy. Budovat funkční, tvůrčí skupiny (komuny), které by teoretické předpoklady změn převáděly do reálného, praktického života. Tato iniciativa zdola je v dnešní době jedinou alternativou pro společenské změny. Uvedené kolektivy však nemohou stát osamoceně a musí získávat pro tyto myšlenky členy z řad establishmentu. Čím větší počet členů stávající moci a jejich přisluhovačů se podaří přesvědčit o následující teorii, tím rychleji a snáze změny proběhnou.

Praktické podmínky pro vyjednávání s členy stávající moci (systému) tu jsou. Oni si dobře uvědomují, že nad vývojem situace již nemají kontrolu a společenská krize se neustále zhoršuje a nástroje, kterými do současné doby zmírňovali, oddalovali nebo odstraňovali krizové situace, již nestačí a nefungují. Proto, docela logicky uvažují o tom, jak se zachránit a co nejvíce zmírnit dopady (tresty, ztráty společenských pozic atd.) na své osoby.

K takovému prosazování svých názorů na budoucnost a možnost vyjednávat je nutné mít dobrou teorií. Tu spatřuji v komunitarismu, který by se měl stát výchozí a základní myšlenkou ve všech prostředích lidstva.

Základní předpoklad vytvořit takovou teorii je nutnost sjednotit pojmy a základní stanoviska, jak na historické, současné a budoucí jevy. Zejména na způsob tvorby společenské nadhodnoty a její přerozdělování. Za tímto účelem jsem (v mnoha případech) převzal pojmosloví, které používá Radim Valenčík, protože se domnívám, že nejlépe vystihuje symboliku pojmů.

Abych nepřeskakoval z jednoho tématu do druhého, tak se nejprve pokusím vysvětlit, jak chápu pojem komunitarismus.

Jedná se o pojem velice starý, je odvozem z latinského slova communitas neboli společenství. Vychází ze studia starověkých republik a starověké politické filosofie., ve které obec a různá společenství hrály významnější úlohu než v současných demokraciích. Je to myšlenka, podle které jsou lidské identity do značné míry formovány různými druhy konstitutivních společenství (nebo sociálních vztahů). Tato koncepce lidské povahy by měla být základem pro naše morální a politické úsudky, jakož i pro politiky a instituce. Komunity formují naše morální a politické úsudky a máme povinnost podporovat a využívat konkrétní komunity (tvůrčí skupiny), které poskytují smysl pro naše životy, bez kterých bychom byli dezorientováni, hluboce osamělí a neschopni informovaného morálního chování.

Jedná se o teorii, která se hlásí k národnímu nebo nadnárodnímu celku, kritizuje úpadek občanské účasti na veřejných záležitostech a pokles zájmu o společenský život. Prosazuje tzv. Pozitivní práva, jako je bezplatné vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální zajištění (parafráze definice z encyklopedie Wikipedie).

Touto definicí je v podstatě vytyčen charakter budoucí společnosti. K tomu je však nutno říci, co je ideovou (filosoficko-politickou) náplní tvůrčích skupin. Prosté převzetí uvedené definice by nás mohlo zavést k utopistickým nebo totalitním způsobům řízení společnosti. Upřednostňování zájmů jedné skupiny před zájmy jiných skupin atd.

Je tedy třeba definovat tvorbu společenské nadhodnoty a její přerozdělování.

"Uvedené alternativy nejsou o ničem jiném, než o tom, zda se bude společnost (lokálně i globálně) vyvíjet směrem:

- Buď ke společnosti jejíž dynamika je založena na rozvoji lidských schopností jako nejcennějším a nenahraditelném zdroji, který (formou iniciování a realizace inovací) neomezeně snižuje spotřebu všech ostatních ekonomických zdrojů. Ke společnosti, ve které formou komplexních reforem dochází ke stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru. Společnosti, ve které svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.

- Nebo ke společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady. Ke společnosti, která uvízla ve slepé uličce rychle narůstajících a neřešitelných problémů, společnosti klesající efektivnosti. Ke společnosti, která přerůstá od diktátu přerozdělovací moci ke svému "vyššímu stádiu", podpultové ekonomice chronického nedostatku všeho. Ke společnosti stále více omezující základní lidské právo na svobodný rozvoj osobnosti každého nezávisle na jeho výchozích majetkových poměrech. Ke společnosti, která nemá pokračování."

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/9987-horsi-nez-vykoristovani-60.html

Praktické rozhodnutí ve vnímání světa spočívá ve změně pohledu na společnost. Ať si to připouštíme nebo ne, naše dosavadní vnímání je založeno na vizi K. Marxe, který ve své době charakterizoval poziční investování jako jediný vývojový trend. Ten se postupně rozšířil o praxi vzájemného krytí. Kterou K. Marx neidentifikoval, protože v jeho době neexistovala. Jeho teorie předpokládala vývoj na základě konkurence. Tzv. marxismus se tak stal horizontální teorií, která nenahlíží za horizont poznání (viz. Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci, Petr Vopěnka, Praha 2003). Omezenost této teorie zapříčinila, po celou dobu vývoje krizovost, která se řešila pomocí vyjednávání z pozice vlastníků výrobních prostředků a pozičního investování. (Vidíme to na dnešní politické scéně). Důležitým vodítkem pro změnu našeho vnímání vazeb a vztahů mezi subjekty ve filosofické rovině je uvědomění si, že jakýkoliv vztah lze vyjádřit pomocí matematické symboliky. A vztahové otázky lze řešit pomocí rovnic (kvadratických rovnic), což nám umožňuje vyvarovat se fatálním omylům, protože každý výrok lze ověřit zkouškou. Pokud zkouška tzv. vyjde, je výrok pravdivý. Lze tedy prohlásit: " Všichni velcí myslitelé byli matematiky".

Na závěr, této úvodní úvahy, bych chtěl vyzvednout význam příspěvku "Horší než "vykořisťování"" od R. Valenčíka a snahy tvůrčí skupiny "Kudy z krize", která se snaží o rozvíjení tvůrčích skupin a tak přenést téma do společenské diskuse.

K tomu ode mě:

1. V období vrcholícího Adventu jsem dokončil týmovou monografii "Tvůrčí mezigenerační týmy: základ inovačního potenciálu i realizátor změn", která – až projde recenzním řízením a doporučenými úpravami – bude dostupná online. Jde stejným směrem jako uvažování K. Haise. S její pracovní (ještě dost nedokonalou) verzí se lze seznámit zde:

https://valencik.cz/marathon/21/Mar2105.htm

2. V příloze k této monografii, která je na výše uvedené adrese rovněž zveřejněna (v časopisu Marathon 5/2021) jsou i moje zkušenosti z působení v různých mezigeneračních týmech.

3. To, co v návaznosti na text K. Haise považuji za důležité zdůraznit, je následující: Pokud má být tým úspěšný, musí mít jasnou a společně sdílenou představu o konkrétních cestách navyšování vlastního potenciálu a způsobu jeho uplatnění. Potenciálu založeného na schopnostech jednotlivých členů, vztazích uvnitř komunity, vztazích k prostředí.

4. Podobně jako K. Hais jsem optimista, pokud jde o možnost prosazení změn. Jakmile nazraje doba, dojde k zesíťování komunit disponujících dostatečným potenciálem k prosazení změn. Proces zesíťování bude poměrně dynamický. Nebude to vzpoura zoufalců, ale kvalifikovaný odpor skutečných elit proti nastrčeným a degenerujícím figurkám.

5. Za velmi cenné v pohledu K. Haise považuji to, že si uvědomuje význam a možnost získat pro změny část těch, kteří jsou součástí stávající moci. Bez tohoto spojenectví se nic nepodaří.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Podruhé jsem letos vyrazil na stradonické keltské opidum. Přímo ze Stradonic. Tentokrát jsem vycházku (asi 7 km) jinak strukturoval. Mým cílem byla akropole, ale také stradonický vodopád na Černovském potoku. K němu jsem musel projít náhorní plošinou s neuvěřitelnými výhledy do krajiny pokryté mocnou vrstvou jinovatky.

Nižbor z stradonického "podopidí".

Největší nepřírodní zážitek při výstupu. Sádrové houbičky a k tomu ten horor-text.

Pohled z podopidí přes Berounku na protější vrchy. Hluboké lesy a krásné skály.

Trochu mlhavo, ale jinak pocit jako na Vysočině. Vše podbarveno centimetrovou jinovatkou. Moc často to člověk nezažije.