Horší než "vykořisťování"/60

Z technických důvodů předřazuji jeden z obrázků inspirující přírody.

U vyšehradských hradeb. Krásná, ale málo známá část před vstupem do podzemního labyrintu.

Horší než "vykořisťování"/60

Následující série vychází z pracovní verze článku určeného pro teoretický impaktovaný časopis. Do zde uveřejňované verze vkládám poznámky, aby tomu, o čem pojednává a co je jejím poselstvím, porozuměl i ten, kdo není odborníkem v dané oblasti. Pracovní text určený k přípravě publikace odlišuji barevně od poznámek.

Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 17. část

Příklad aplikace nástrojů ekonomie produktivní spotřeby

Prostřednictvím aparátu, který jsme vytvořili a který lze dále rozvíjet, ale rozlišit protichůdné alternativy vývoje: Buď se společnost vyvíjí směrem plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka (nabýváním lidského kapitálu), nebo se vyvíjí směrem většímu omezení využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka (nabýváním lidského kapitálu). Názorně to lze vyjádřit obrázkem č. 17.

Obrázek č. 17: Protichůdné alternativy vývoje společnosti

Zdroj: Vlastní výtvor

V prvním případě (nahoře) bude ekonomický systém efektivnější, bude se moci rozdělit větší bohatství (na obrázku vyjádřeno jako posun hranice možností rozdělení bohatství od tučné linie k přerušované) a současně se sníží vliv pozičního investování na možnost společenského vzestupu nezávislého na výchozích majetkových poměrech (na obrázku je to vyjádřeno pootočením linie y=p¹.x + d_y do polohy y=p².x + d_y, tj. proti směru hodinových ručiček).

V druhém případě (dole) bude ztrácet efektivnost, bude se moci rozdělit menší bohatství (na obrázku vyjádřeno jako posun hranice možností rozdělení bohatství od tučné linie k přerušované) a současně se zvýší vliv pozičního investování na možnost společenského vzestupu nezávislého na výchozích majetkových poměrech (na obrázku je to vyjádřeno pootočením linie y=p¹.x + d_y do polohy y=p².x + d_y, tj. po směru hodinových ručiček).

Uvedené alternativy nejsou o ničem jiném, než o tom, zda se bude společnost (lokálně i globálně) vyvíjet směrem:

- Buď ke společnosti jejíž dynamika je založena na rozvoji lidských schopností jako nejcennějším a nenahraditelném zdroji, který (formou iniciování a realizace inovací) neomezeně snižuje spotřebu všech ostatních ekonomických zdrojů. Ke společnosti, ve které formou komplexních reforem dochází ke stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru. Společnosti, ve které svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.

- Nebo ke společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady. Ke společnosti, která uvízla ve slepé uličce rychle narůstajících a neřešitelných problémů, společnosti klesající efektivnosti. Ke společnosti, která přerůstá od diktátu přerozdělovací moci ke svému "vyššímu stádiu", podpultové ekonomice chronického nedostatku všeho. Ke společnosti stále více omezující základní lidské právo na svobodný rozvoj osobnosti každého nezávisle na jeho výchozích majetkových poměrech. Ke společnosti, která nemá pokračování.

Od tohoto základního schématu můžeme odvodit řadu dalších schémat, která odpovídají konglomerátu her, které se v souvislosti s touto alternativou hrají. Pokud chceme uvést příklad, který je blízký tomu, s čím se reálně setkáváme, nevystačíme se hrou mezi těmi, kteří mají možnost pozičního investování či možnost podílet se na využívání možnosti pozičního investování, a těmi, kteří jsou obětí využití této možnosti. Nejvýznamnější hry se totiž hrají uvnitř těchto skupin. Pokud má dojít k prosazení alternativy, která má pokračování v podobě vzestupného vývoje, nelze se obejít bez těch hráčů, kteří mají možnost pozičního investování či možnost podílet se na využívání možnosti pozičního investování.

Proto jako příklad uvedeme hráče, kteří mají možnost využívat poziční investování nebo nechat se zaměstnat těmi, kteří využívají poziční investování. Ti řeší dilema, které lze vyjádřit následující dvoumaticovou hrou.

Tabulka č. 3: Dvojmaticová hra popisující dilema "spojence shora"

Zdroj: Vlastní úprava

Zde K znamená, že hráč zvolil kooperativní strategii zaměřenou na prosazení reforem umožňujících plněji využívat investiční příležitosti spojené s nabýváním a uchováním lidského kapitálu podle míry jejich výnosnosti, N že zvolil nekooperativní (konfrontační) strategii, kk, kn, nk, nn jsou výplaty hráčů v jednotlivých případech.

Důležité je najít nejvhodnější interpretaci toho, kdo je tím druhým hráčem (označíme ho jako hráče B) a v čem spočívá podstata dilematu. Následně pak budeme moci analyzovat faktory, které ovlivňují rozhodování hráče A. Ten podpoří reformy omezující roli pozičního investování tím spíše:

1. Čím více bude očekávat úpadek systému způsobený příliš rozsáhlým pozičním investováním či bude tímto úpadkem postižen.

2. Čím větší bude očekávat zlepšení své situace v případě zahájení reforem, a to:

2.1. V důsledku zlepšení celkové společenské situace.

2.2. V důsledku ocenění jeho zásluh při změně situace.

(Rozlišení těchto dvou aspektů je z hlediska praktických doporučení velmi důležité.)

3. Čím méně se bude obávat trestu za projev ochoty či snahy přidat se k reformním silám.

4. S bodem 2.2. souvisí následující:

4.1. Jakou odměnu za to, že se přidá k reformním silám, bude od reformních sil očekávat.

4.2. Jak se bude obávat trestu za to, že se podílel na udržování pozičního investování.

Výše uvedené jsou základní parametry, které hráč řešící výše uvedené dilema zvažuje a oceňuje, aniž si to třeba uvědomuje. Dílčími vlivy, které na tyto základní parametry působí, jsou:

- Jak oceňuje perspektivu systému bez nutných reforem. Velmi často je podnětem k podpoře reforem to, že vidí, jak jiní, mnohem méně schopní jsou preferováni v rámci stávajícího systému.

- Krize systému ovládaného pozičním investováním se projevuje mj. tím, že stále více preferuje poslušnost před schopností a výkonností, tj. odstavuje či brzdí ty, kteří jsou nejvýkonnější, čímž širokému okruhu osob dává podněty k tomu, aby začaly uvažovat o použití kooperativní strategie podpory reforem.

- Jak důvěryhodný je odpor proti blokování reforem, jakou perspektivu a vizi nabízí ti, kteří tento odpor reprezentují, jaké výchozí kroky změny navrhují, jak se posiluje jich pozice, jak je jednotný.

Podobná dilemata lze sestavit i pro další skupiny osob. Následně je pak upřesňovat.

Vsuvka doplňující text článku: 

Uvedený příklad jsme zvolili mj. i proto, abychom si uvědomili, kde se hrají nejdůležitější hry. Hry, které rozhodují o tom, kterou cestou se bude vývoj ubírat. Při rozhodování o tom, zda a jak dlouho ještě (případně kam až to dojde) se bude udržovat systém založený na posilování pozičního investování spojený s vládnutím prostřednictvím přerozdělovací moci, nebo zda se prosadí reformy, které vyvedou společnost ze slepé uličky, jsou nejdůležitější hry uvnitř skupin, které jsou nositeli jedné či druhé alternativy. Tam se, obrazně řečeno, "láme chléb".

Historie nás učí, že reformy mohou být prosazovány jak shora, tak zdola. Ale v jednom i druhém případě potřebují spojence z druhé strany. To je základní poučka a její ignorování je obdobné lití vody do kyseliny (Saturnin) či olizování železného zábradlí (Obecná škola), ovšem s mnohem horšími důsledky.

Degenerace současné globální moci a jejích průmětů do našich podmínek patrně došla tak daleko, že změny budou muset být prosazeny zdola, v našem pojetí těmi, kteří jsou obětí pozičního investování. Proběhnout tím dříve a s tím menšími riziky i náklady, čím větší podporu spojenců shora se podaří získat. Tj. čím více se podaří "rozštípnout" stávající moc opírající se o najaté slouhy v institucionálních strukturách (když nestačí ty institucionální struktury, které jsou spojené s fungováním státu, vytvoří se účelově další, "neziskové").

Největší nepřítelem prosazení změn nejsou "ortodoxové" udržující establishment. Největšího nepřítele je nutné hledat na opačné straně. Mezi radikály, kteří rozsévají představu o možnosti jednoduchých řešení. Ti totiž brání tak účinně možnosti "rozštípnout" stávající moc a získat pro potřebné reformy dostatečnou podporu spojenců shora, že se ani nechce věřit, že nejsou (podobně jako v odhalení prezentovaném v Orwellovu románu 1984) provokatéry (podobně jako ve zmíněném románu ten, kdo získal hlavního hrdinu ke spolupráci s odporem vůči moci).

Zdálo by se, že by bylo vhodné symetricky s dilematem "spojenců shora" řešit dilema "radikálů zdola". Ale takto k tomu přistoupit nelze, a to ze dvou důvodů:

1. Ti "radikálové zdola", kteří jsou provokatéři (a asi je to dost početná skupina), jsou spíše potenciální "spojenci shora", protože pracují pro moc založenou na pozičním investování.

2. Ti, kteří jsou těmito provokatéry zmanipulováni, mají natolik zapouzdřenou psychiku, že již žádná dilemata neřeší. Nejsou samostatně se rozhodujícími hráči, ale jen figurkami, se kterými se tahá.

Pokud by se tedy mělo nějaké dilema hráčů v této oblasti řešit, tak to, zda a jak s "radikály zdola" spolupracovat či naopak je veřejně diskvalifikovat. Přitom platí, že i mezi "radikály zdola" jsou lidé, jejichž psychika není "zapouzdřena", ale využívají zapouzdřené osoby k demonstrování svého vlivu a to má výrazný dopad i na jejich vnímání reality (kdo využívá figurky, sám se může stát figurkou). Pokud chceme volit optimální strategii nikoli jen "citem", čeká nás ještě hodně práce na zdokonalování aparátu analýzy pozičního investování.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

První sníh začal padat, tak jsem si vyšel naproti němu. Procházka přes Vyšehrad. Nahoře se udrží déle a bude i výhled na sněhem pocukrované kopce nad Vltavou.

Vstup do podzemního vyšehradského labyrintu.

Nádherné, ale rychle pomíjivé. Ve chvíli, kdy padal sníh nejvíce, bylo už cítit, jak taje.

Ještě zastavení na Slavíně. Jeden z nejzajímavějších hrobů. Můj oblíbený malíř.